Soukup Ondřej, Jirásek Jan - Nejasná zpráva o konci světa

Nejasná zpráva o konci světa je jistě ambiciózní projekt. Vždyť vytýčit si za úkol metaforicky zmapovat dějiny světa a lidského života na dvouapůlhodinové ploše není zrovna malé sousto. Film takových rozměrů těžko mohl doprovázet sólista na housle (či na cokoli jiného), popř. sesbírat folklórní písně a hudbu. Epický film si žádá plnokrevnou symfonickou filmovou hudbu.

Pro někoho bylo možná překvapením, že byla svěřena Ondřeji Soukupovi (Kolja, Akumulátor 1, Válka barev). Až na pár výhrad musím konstatovat, že to bylo rozhodnutí uvážené. Soukupova hudba se pohybuje na vážné hranici, aniž by se pouštěla do zaslepené uličky akademičnosti. S několika opravdu silnými tématy operuje Soukup znamenitě, jejich různé instrumentální provedení působí, že si nijak zvlášť jejich opakování neuvědomíme. Silné jsou jako obvykle klavírní motivy s houslemi nebo violoncellem v zádech.

Charakter příběhu si vyžádal použití sborů, což je další deviza. Místy jsou mužské a ženské hlasy využity jako jeden z nástrojů, na jiných místech interpretují texty s náboženským obsahem. Překvapila mě i krásná píseň Veronina modlitba, kde se zpěv mísí s modlitbou v podání Deany Horváthové. I v mnoha dalších skladbách je použito originálního zvuku z filmu, což hudbu velice zpestřuje. Například v titulu Apokalypsa - křest ohněm slyšíme vířící rotory vrtulníků, jak přelétají z jednoho reproduktoru do druhého s následnými zvuky explozí, což je nejenom efektní, ale i stylové. Jinde byly použity zase zvony nebo onen závěrečný výstřel.

Samostatnou kapitolou je folklór stvořený ve filmu. Kombinuje především saxofon s houslemi a lidovými nástroji. Nemohu říct, že bych z tohoto spojení byl příliš unesený, stejně jako se mi nelíbil ve skladbě Rození uprostřed mrtvých výkřik jakési folklórní dievčice (to už se mi nezdálo i při sledování filmu !).

Je vidět, že Soukup si dokázal najít vlastní tvář, ale kdybych měl srovnávat - "co mi něco připomínalo": některé nástupy orchestru mi připadaly jako od Howarda Shorea a občas jako bych zaslechl nějaký z ďábelských tanců Dannyho Elfmana. Ale hlavně jsem tam možná až příliš často slyšel postupy, které Ondřej Soukup používal v Koljovi. Ale to se dá samozřejmě brát jako rukopis - budiž. Soukup si rovněž bez mrknutí oka vystřihna parádní dynamickou akční skladbu - Hon na hříšné milence (proti Akumulátorovi je to opravdu akce !).

Co mě hned při pohledu do bookletu uhodilo do očí (byť to nemá s hudbou nic společného, trochu to celkový dojem kazí) byly doslovné názvy skladeb. Proč ? Dám pár příkladů: Tanec blázna, dětí, žen a opice, Hon na hříšné milence nebo Veronika a Michal - milování v makovicích. Je sice pěkné, že si posluchač uvědomí, kam co patří, ale zavání to přílišným dovysvětlováním.

Nejasná zpráva o konci světa je dobrým soundtrackem (za dobrou cenu). Neošizená filmová hudba, dostatečně dlouhá, kvalitní a emotivní, aby se stala částí sbírky každého českého hudebně filmového maniaka.

Pavel Orawczak