Mark Isham - Nell

V bookletu se celkem neskromně uvádí, že Mark Isham patří podle jakéhosi American Film Institute mezi tři nejlepší americké skladatele. O tom by se dalo s úspěchem pochybovat, a navíc by mě zajímalo, kdo jsou v tom případě ti dva zbývající. Hudbou k poetickému filmu Nell si však Isham rozhodně ostudu neudělal.

Ostatně je to typ filmu, k nimž dokáže Isham napsat hudbu přímo na tělo (O myších a lidech, Teče tudy řeka). Isham komponuje také hudby k filmů podstatně odlišného ražení (Time cop, Není úniku), což je ale jedna velká rutina (a navíc v obou uvedených hraje Van Damme). O tom, že umí emotivní náladové skladby jsme se mohli přesvědčit i na jeho sólovém bezejmenném albu z roku 1990 (obdržel za ni cenu Grammy), jež je naplněno atmosférickou hudbou v jazzové atmosféře kouře, jíž dominuje sólová trubka.

Nell je až na vyjímka prosta dramatických skladeb, disharmonií či jakýchkoli experimentů. Skladby mají svou strukturu, která se vyvíjí okolo nenápadných motivů - především flétnových. Velice důležitou složkou jsou strunné nástroje - harfa, akustická kytara, které vytvářejí dojem, který byl ve filmu velice silný. Totiž, jako by na vás z plátna foukal lehounký větřík letního podvečera. Není potom divu, že jedna z nejhezčích scén je ta ve které se Nell (Jodie Fosterová) točí pod stromem, jehož listy se chvějí právě v onom zprofanovaném letním větříku - prožitek se dá opakovat poslechem skladby TREES IN THE WIND. Ústřední téma WELCOME TO ROBBINSVILLE (THEME FROM NELL) je pro soundtrack Nell svým způsobem netypické, neboť jde o rychlou skladbu s komplikovanější instrumentací a rychlými perkusemi udávajícími rytmus. Ostatně to je také způsob, jakým Isham staví jiné dramatické skladby - smyčce ve své temnější poloze, křičící flétna a dunivé perkuse na pozadí. Takovéto skladby nepůsobí cize nebo dokonce akčně, spíše mohou vyvolávat dojem, že jde o hudbu původních obyvatel severoamerického kontinentu - což byl možná také účel. Dokonale symbolizují střet nevinnosti a reálného světa, jak k němu v Nell dochází. Možná by bylo nezajímavé, kdyby se Isham věnoval také trochu více piánu (jak to naznačil v úvodu SWIMMING AND POPCORN), které překvapivě není v takovémto materiálu zastoupeno častěji. Na druhé straně by z toho mohla třeba vzniknout kopie Forrest Gumpa. S přibývajícím časem se však hudba začne opakovat nápadněji a vytrvaleji, než by bylo zdrávo - což je škoda. Přesto: pokud máte rádi zahloubané skladby se silným nábojem je Nell Marka Ishama zlatá věc.

Pavel Orawczak