Ennio Morricone - Nostromo

Opět soundtrack, u kterého musíte mít velké štěstí, abyste na něj v našich obchodech okem narazili. V minulém roce si získal po celé Evropě patřičnou pozornost seriál televize BBC, jehož podtitul zněl: "epická sága na divokém a nádherném kontinentě", na kterém se koprodukčně podílela italská, španělská a americká televize. Na fanoušcích filmové hudby byl spáchán odsouzeníhodný zločin, jelikož první a druhé CD obsahují takřka identické skladby, seřazené jen v jiném pořadí. Posluchač, chtivý Morriconeho díla, tak musí zaplatit cenu dvou disků, aniž by předem tušil, že druhý disk je skoro přesná kopie prvního. Zatímco moji zahraniční přátelé - jeden Angličan a Japonec, označili Nostromo za druhou Misii, podle mého soudu má tento soundtrack do Misie hodně daleko. Misie se stala hitem, protože Morricone skloubil nenapodobitelným způsobem tři nesouměřitelné hudební linie - indiánský folklór, renesanční církevní polyfonii a vlastní téma evokující pronikání křesťanství do primitivních končin. V Nostromu neměl možnost opřít se o silné téma, již pouhý náčrt dějového syžetu - "Nostromo je zuřivý příběh o silných, záhadných mužích a poctivých, krásných ženách postihnutých výbušnou konfrontací s tropickou přírodou" zavání prostou taktikou distributorů, jak k televizním obrazovkám přilákat co nejvíc "dallasovských" diváků. Na druhou stranu je Morricone dnes v takovém postavení, že by nezajímavý projekt pravděpodobně odmítl - to by ovšem režisér nesměl být jeho velkým kamarádem, jakože v tomto případě byl. Morricone nedokázal říct ne a pustil se do skládání toliko ošidné seriálové hudby, které se velcí filmoví skladatelé raději vyhýbají. Skládat seriálovou hudbu vyžaduje zpravidla víc času, víc nápadů a schopnost déle se soustředit na jedno filmové téma a ve svých myšlenkách nevyjít z kontextu (na což si Morricone podle vlastních slov dává velký pozor). Morricone byl postaven před nelehký úkol, je chybné se však domnívat, že by se ho zhostil špatně. Mě samotného překvapilo, jak přes některé kritické výhrady při prvním poslechu jsem nakonec nabyl dojmu, že se Nostromo vyznačuje některými zcela novými prvky, které obohacují Morriconeho styl. Především je to skladba THE TROPICAL VARIATION, kde kromě oblíbených Panových fléten uslyšíme orientální kaval, zasazený do velmi vkusné melodie. Morricone vykazuje zlepšení: tam, kde dřív postrádal motiv, nastolil obvykle všeobecný neklid orchestru - chaos připomínající ladění orchestru, střídavé zesilování a zeslabování smyčců, na které musel posluchač reagovat přinejmenším podrážděně. U Nostroma jsem pocítil, jakoby se chtěl tohoto návyku aspoň protentokrát zbavit. Kromě několika drobných okamžiků - začátek skladby A SILVER SEA a při přecházení z jednoho motivu na jiný se mu to docela povedlo. Morricone vykazuje pokrok i v oblasti vytváření motivů, vymyslel jich dost na zaplnění jednoho disku (ke zlosti posluchače je, že si musí místo jednoho koupit disky dva). Jeden z motivů je vskutku báječný - výše zmíněná THE TROPICAL VARIATION, přítomna na obou discách v minimálních úpravách, by už konečně měla zvednout ze židel i největší Morriconeho odpůrce. Tato skladba včetně THE SILVER OF THE MINE je důkazem dalšího zlepšení - Morricone lépe pracuje s orchestrem, vymýšlí barevnější orchestrace, které místy dosahují až Verdiovských rozměrů, a současně dává velký prostor sólovým nástrojům - kytara, flétna, ženský hlas. Vše by zatím nabádalo ke srovnání s Misii a patrně není pochyb o Morriconeho snaze navázat na její úspěch. Potíž je v tom, že u Nostroma nefunguje onen duchovní náboj, duchovní síla, díky které se Morriconemu podařilo vyvolat v posluchačích pocit naprostého souladu s jeho myšlenkami, vtělenými do hudby. Misie měla svůj pevný řád, jehož jednotlivé prvky do sebe skvěle zapadaly, snadno se z nich dalo číst, vše bylo tak jednoduché a názorné. U Nostroma nemá smysl zkoumat detaily jednotlivých skladeb nebo hledat souvislosti mezi jeho nápady, či striktně rozebírat skladbu po skladbě a ptát se, proč je to tak a ne jinak. Páteří Nostroma jsou dva motivy - THE TROPICAL VARIATION a THE SILVER OF THE MINE, které však nestačí na udržení celé konstrukce - při sebemenší snaze pitvat, se nám všechno může zbořit před očima. Nostromo stále ještě nepatří mezi toužebně očekávané dílo, o kterém bychom mohli prohlásit: " Je to tady, začíná druhá éra Morriconeho slávy."
Poznámka: tentokrát Morricone nahrával svoji hudbu s bulharským orchestrem.

Roman Dvořák