Jerry Goldsmith - Russia House

Jerry Goldsmith dokazuje, že je schopen složit opravdu cokoliv, aniž by se moc odchýlil od toho, co už několik let charakterizuje jeho styl. Jeho soundtrackové penzum jsou nejčastěji dva motivy, které se v několika obměnách opakují stále dokola. Chytlavé ústřední téma (eC----DECE-----DCh------ah-------…) si rychle zapamatujeme a oblíbíme. Jak jsme si u Goldsmithe zvykli, setkáváme se na jeho soundtracích s několika variacemi hlavního motivu. Není výjimkou, že jeden z motivů Goldsmith složí v písňové verzi. Stejně jako v Rambovi a v The Omen měla nazpívaná verze motivu vyzdvihnout Goldsmithovu přednost, kterou je bezesporu zručnost ve vymýšlení filmové melodie, která obstojí v jakékoli aranžérské úpravě. Ruský dům adaptoval na podmínky jazzového koncertu se zastoupením převážně rytmické skupiny nástrojů - piano, kontrabas a saxofon. K udržení identity se špionážním thrillerem, odehrávajícím se v komunistickém Rusku, jsou mu nápomocny ruský lidový (strunný) nástroj balalajka a Mortonovy mysteriózní syntezátory. Přes svoje nesporné kvality, jakými je např. jazzové provedení THE FAMILY ARRIVES, patří Ruský dům spíše k tzv. ”průmyslovým” soundtrackům, vyráběným na zakázku. Před osmi lety, kdy jsem Goldsmithe moc neznal, bych Ruský dům hodnotil nejspíš lépe. Důvodem je psychosomatická otupělost, časem získaná posloucháním opakujících anebo velmi podobných soundtracků. Ruskému domu lze vyčíst vedle nedostatku originality (z dnešního pohledu) také škodlivě dlouhou minutáž.

Roman Dvořák