František Fuka: Můj den má tolik hodin, kolik je potřeba. Ale nedostatkem spánku většinou netrpím, protože to, co dělám, můžu obvykle dělat kdykoliv se mi to nejlépe hodí a k vynechání nočního spánku dochází opravdu ojediněle. :)

Tohle není John Malkovich v maškarním. Filmmus: Mnozí lidé si Vaše práce velmi cení a pamatují si Vás ještě z doby, kdy jste se proslavil textovými hrami na motivy Indiana Jonese. Už tenkrát jste se zabýval skládáním počítačové hudby. Vaši fanoušci na mě naléhají, abych se Vás zeptal, jak se Vám podařilo dostat z "pravěké" počítačové mašinky ty ohromné zvuky?

František Fuka: Tím, že jsem si s hudbou hrál a patlal se s ní doslova po padesátině vteřiny. Díky omezenosti zvukového procesoru ve Spectru jsem si často mohl říct - "Tak, a lepší ta hudba už prostě být nemůže." Byl to příjemný pocit, který se bohužel už dnes, v době samplů a 64hlasé polyfonie, nemůže opakovat.

Filmmus: Teď z jiného, ne moc příjemného soudku. Někdy se mluví (píše) o Vaší nafoukanosti, odtažitosti a lakoničnosti v komunikaci. Je to součást Vaší image nebo o Vás takhle mluví lidé, kteří Vám závidí?

František Fuka: No, asi nečekáte, že řeknu "Ano, jsem nafoukaný odtažitý lakonik." Když se mi ozve skoro každý den nějaký neznámý člověk, tak nemám vždycky chuť psát mu romány, ale fakt nevím. Možná to bude taky tím, že ne všichni chápou můj humor (což nemusí být jenom jejich chyba). Ale každý je jiný a pokud někomu nesedím, tak se kvůli tomu měnit nebudu. Stejně by mě ale zajímaly podrobnosti...

Filmmus: Váš vztah ke skladateli Soukupovi není jenom profesionální. Jedním filmovým fanouškem jste byl obviněn z nedostatku soudnosti při recenzování Soukupovy Nejasné zprávy o konci světa. Chcete se k tomu veřejně vyjádřit?

František Fuka: Ondřeje Soukupa považuju za jediného současného českého skladatele, jehož hudbu bych mohl slyšet v klasickém hollywoodském filmu a nepozastavoval bych se nad ní. To je mé soukromé hodnocení a nemusí to být nutně chápáno jako extrémní chvála. A rozhodně jsem tento názor měl dlouho před tím, než jsem se se Soukupem seznámil, což bylo před necelým rokem a viděli jsme se od té doby ani ne desetkrát.

To je ten Frantisek Fuka. Znáte ho? Filmmus: Určitě mi dáte za pravdu, že je u nás trh s filmovou hudbou značně mizerný. Nejenže nejsou k dostání některé soundtracky, ale dosud nevyšla žádná knižní publikace, věnovaná filmové hudbě. Nemyslíte, že se čeká právě na Vás, až s tím něco uděláte?

František Fuka: Nemyslím. Za prvé se nepovažuju za tak erudovaného, abych o tom psal knihu, a za druhé, kdybych ji napsal, nikdo by ji nevydal, protože by to byla komerční sebevražda. Když americká periodika o filmové hudbě vyloženě bojují o přežití a jsou vydávána v podstatě jako samizdaty, jak by to asi mohlo vypadat u nás?

Filmmus: Nebudeme tajit čtenářům, že je Vašim nejoblíbenějším skladatelem John Williams. Proč zrovna on?

František Fuka: To je jednoduchá rovnice. Pokud Williams vydá soundtrack, je pravděpodobnost, že se mi bude líbit, vyšší než u jakéhokoliv jiného autora. Prostě to tak je. Já ho nemiluju proto, že je Williams, ale protože většina jeho hudby ve mě vzbuzuje reakci "sákryš, proč mě tohle nenapadlo?". Williamsovi jeho schopnosti vyloženě závidím a udivuje mě, jak se při objemu své tvorby dokáže "nevykrádat". Taky to může souviset s tím, že jsem vlastně svět filmové hudby objevil díky "E.T. - Mimozemšťanovi" a "Dobyvatelům ztracené archy".

Filmmus: Chtěl byste někdy skládat filmovou hudbu? Pokud ano, měl byste svůj vlastní styl nebo se raději necháte ovlivnit jiným skladatelem, třeba Williamsem?

František Fuka: Chtěl bych skládat filmovou hudbu asi jen v případě, kdy bych byl i režisérem a producentem toho filmu a mohl to všechno sesadit dohromady podle svých představ. Jinak by mě asi velice štvalo to, co producent a režisér s mou hudbou ve filmu provádějí. :) Proto mi nejlépe vyhovovalo dělat hudbu k vlastním počítačovým hrám. Občas nějakou hudbu složím pro obživu, ale nejde o nic, do čeho bych "dával všechno své úsilí a um". Co se týče stylu, tak úplně originální styl bych mít nemohl (pokud by nešlo o nějaký vyloženě hodně zvláštní film) z prostého důvodu: Ke každému druhu scény a nálady (a zase tolik jich není) si vybavím něčí soundtrack, který se k ní podle mě ideálně hodí. A přece bych nemohl složit něco úplně jiného, než co se pro danou situaci podle mě ideálně hodí.

Filmmus: Některým lidem občas připomínáte herce Johna Malkoviche nebo Jeana Rena. Je to čistě náhoda nebo mezi Vámi existuje nějaký příbuzenský vztah?

František Fuka: Ano, jsou to moje dcery.

Filmmus: A na závěr, co pěkného byste chtěl vzkázat všem Vašim fanouškům a fanynkám?

František Fuka: Nezabíjejte mě, dokud vám neřeknu.

Za FILMMUS se ptal Roman Dvořák

---

Na hlavní stranu

Na seznam rozhovorů