František Fuka:Marek Dobeš za mnou přišel prostě proto, že jsem byl první člověk na ráně, který by mu tu hudbu mohl zadarmo udělat. A já si řekl, že to zkusím, protože a) Ten film má 17 minut, takže se toho nedá moc zkazit a dá se to dotáhnout do konce i když mě to přestane bavit. b) Ta hudba je ve filmu hodně důležitá a opravdu mu dodává (nebo aspoň má dodávat) další rozměr. c) Ta hudba je přehnaná a parodická, takže nevadí, že nezní jako „normální“ hudba. Nicméně to stejně byla dost dřina a aspoň týden práce od rána do večera.

Filmmus:Chodil jste na LŠU, kde Vás skládat filmovou hudbu nenaučili. Jste tedy samouk?

František Fuka:Ohledně skládání určitě. Na LŠU jsem se za 8 let naučil číst noty a hrát podle nich na klavír. Asi dva poslední roky LŠU jsem chodil do hudební nauky, ale tam jsem téměř nic nepochopil a pokud ano, dnes už si to nepamatuju a musel jsem to znovuobjevit později metodou pokus-omyl, když jsem se pokoušel zahrát na klavíru své oblíbené soundtracky…

Filmmus:Na jaké nástroje hrajete?

František Fuka:Na všechno klávesové a na vozembouch.

Filmmus:Vznikal celý soundtrack na počítači?

František Fuka:Naprostá většinu hudby „hraje“ zvuková karta Guillemot Home Studio Pro 64 prostřednictvím sekvenceru Quartz Audiomaster, jenom pár stop bylo nahráno akusticky z Kawaie K1 II (ten taky sloužil k nahrávání Midi sekvencí) a ty „house“ pasáže z programu ReBirth. Nakonec to bylo všechno smíchané na harddisku (taky pomocí HSP64) a vypáleno na CD. Takže jsem rozhodně nepoužil žádné mikrofony a studia a naprostá většina zvukových stop ani nikdy neexistovala jako analogový signál - protože HSP64 (přestože stojí jenom 200$) umí „renderovat“ a mixovat zvuk přímo do souboru na harddisk. To všechno na nijak nadupaném Pentiu 166.

Filmmus: Ve filmu máte i jednu malou roli. Bylo těžší zahrát půlminutovou roli knihovníka než složit několik minut hudby?

František Fuka: To není malá role, ale „cameo“, neboli „objevení se“. Jsem tam ve třech záběrech, celkem asi 15 vteřin. Přesto mě to poučilo, že být herec rozhodně není sranda a já jím nikdy nebudu. Ale vzhledem k tomu, že ta „role“ znamenala půldruhého dne dřiny, byla méně náročná než týden dřiny s hudbou.

Filmmus:Ve Vaší hudbě cítím cosi „soukupovského“. Je to asi strašidelnou atonalitou, kterou v Hollywoodu pěstuje Danny Elfman. Naopak takt, tempo hudby a občas i instrumentace připomenou Johna Williamse. Prozradíte, kde jste hledal inspiraci?

František Fuka:Nejdřív jsem chtěl vymyslet nějaký dobře identifikovatelný leitmotiv „zlých intelektuálů“ a hrál jsem si s ním opravdu hodně dlouho (měsíc předem), než jsem vymyslel těch šest ústředních tónů a akordovou sekvenci k nim. A dal jsem si sakra záležet, aby pokud možno nebyl podobný žádnému z té spousty soundtracků, které jsem slyšel. Pak je tam ještě optimistický motiv, u kterého jsem až dodatečně zjistil, že je podezřele podobný motivu z Contactu. Je to fakt náhoda. Druhá dobrá náhoda spočívá v tom, že je melodicky podobný „Poupatům“ Michala Davida, což přišlo v průběhu filmu zatraceně vhod. :) Jinak co se týče instrumentace: Skoro žádná tam není. Na papír jsem si předem nic nepřipravoval a experimentoval jsem přímo v sekvenceru při skládání, takže je to většinou jen melodie a akordový doprovod. To techno má samozřejmě připomínat Mortal Kombat a při „honičce v parku“ jsem se snažil trochu kopírovat Elfmana, ale lidem kupodivu připomíná spíš Williamsovy „Čarodějky z Eastwicku“. Ale říct, že „moje instrumentace občas připomenou Williamse“, to považuji především za velkou urážku Williamse. :) A pod termínem „atonalita“ si taky představuji něco jiného, než jsem udělal. Já tam mám občas temné hučení (což ani nepovažuji za hudbu), ale když hraje opravdu HUDBA, tak moc atonální není - většinou je to všechno Dur/Moll jako podle plotu…

Filmmus:Tou lepší instrumentací jsem myslel nejpozoruhodnější a možná nejnáročnější část díla - použití perkusí různé barvy a výšky, které se střídají v rychlém sledu a vyvolávají dojem velkého orchestru. To jste přece nemohl složit zpaměti a bez přípravy?

František Fuka:Možná nemohl, ale složil. :) Nejsložitější bicí jsou tympány plus tamburína plus nějaký slabý buben v pozadí… Přísahám, že jsem si v průběhu skládání nic do not nepsal. Prostě jsem dělal jednu stopu po druhé, přidával, ubíral a experimentoval…

Filmmus: Přibližme čtenářům melodickou podobnost optimistického motivu z Intelektuála s hudbou Michala Davida. Vy začínáte: efg-C-efg-fed-e-, M.David: efgeC---efgeE---. Jaký smysl mělo citovat úryvek z hudby Michala Davida?

František Fuka:Aha. Vy jste “Intelektuála” neviděli?! V opačném případě by vám byl důvod citace Michala Davida velmi, velmi jasný. :) To, že se optimistický motiv podobá Davidovi, je skutečně náhoda, ale náhoda která se nakonec velice hodila vzhledem k tomu, že tam má svoje místo i ten „opravdový“ David.

Filmmus:Neviděli… Skoro každá skladba představuje jiný styl a techniku, což narušuje konzistenci kompozice. Není dílo spíš laciným eklektismem než osobní výpovědí?

František Fuka:Nevím přesně co je to „eklektismus“, ale oficiálně prohlašuji, že soundtrack k „Intelektuálovi“ rozhodně není a neměl být mou osobní výpovědí. :) Nicméně to, co jste slyšeli, je většina hudby z filmu namixovaná do jedné skladby. Ve filmu samotném samozřejmě není hudba v jednom kuse (jen asi v 50 procentech), takže to není takový guláš. Ale byl trochu problém s tím, že při natáčení a střihu tvůrci jaksi „nerezervovali“ ve filmu „prostor pro hudbu“. Pak mi říkali „Teď má být smutná, teď dramatická, teď hrdinská“, a často chtěli, aby se ten styl měnil po dvou vteřinách, což prostě nejde. Když padouchovi vybuchne při závěrečném souboji hlava a dvě vteřiny poté už má vrcholit závěrečný hrdinský motiv, působí výsledek poněkud přeplácaně…

Filmmus:Skládal jste každou skladbu přesně na scénu?

František Fuka:Ano. Byl to takový dost složitý proces, protože jsem pochopitelně neměl žádné profi vybavení, kterým bych sekvencer synchronizoval s obrazem. Musel jsem si napsat časy dramatických okamžiků na papír, pak počítat a počítat, udělat základní rozvržení tempa, zkusit s obrazem jestli to sedí, pak napsat melodii, znovu zkusit jestli to sedí (pouštěním videa „od oka“ na „tři, dva, jedna…“), pak zkoušet instrumentaci a nakonec znovu zkusit, jestli to sedí.

Filmmus:Měl jste volnou ruku při skládání?

František Fuka:Ve většině případů dali tvůrci na moje rady. Možná taky proto, že jsem jim vysvětlil, že když se jim to nebude líbit, tak mají smůlu a já to předělávat nebudu. :) Občas jsem na jejich pokyny někde změnil nějaký nástroj, nebo něco trochu jinak namixoval. Nejvíc lituju honičky, která jim připadala málo akční, takže to dopadlo tak, že jsem k ní musel dát hnusné elektrické bicí a většinu nástrojů nahradit populárním nástrojem „Orchestra hit“. To co jste slyšeli vy v tom mixu, to je původní verze.

Filmmus:Jak dlouho jste soundtrack skládal a kolik minut hudby celkem jste složil?

František Fuka:Kdyby se to sečetlo, tak to bude asi týden od rána do večera, plus půlden na Kavčích horách při nasazování a definitivním mixu. Celkem jsem složil okolo 10 minut, z toho asi 8 minut bylo použito.

Filmmus:Na kvalitě díla je znát, že vznikalo v improvizovaných podmínkách. Snad největší nespokojenost u mě vyvolaly neupravené „techno bicí“, prokládané nemuzikálními bodavými zvuky. Tolik jste je tam chtěl?

František Fuka:Jaké „bodavé zvuky“? Kde?

Filmmus:3:05 až 3:50 a 5:30 až 5:40.

František Fuka: Aha. To je z ReBirthu, což je softwarový emulátor analogového TB 303, bicích a efektů, pomocí kterých se normálně dělá house, techno a podobné věci. Vtip má být v tom, aby to ve filmu připomínalo Mortal Kombat. A v Mortal Kombatu myslím uslyšíte úplně stejné bicí a „bodavé zvuky“, když vytočíte modulátory do krajních poloh. Rozhodně to byl záměr. Problém je možná v tom, že se výsledek dost zkreslil (obzvlášť tyhle extrémní zvuky), když jsem hudbu komprimoval do MP3, ve kterém jste ji slyšeli. V originále to tak nepříjemné na uši není.

Filmmus:Plánujete do budoucna složit hudbu k dalšímu filmu?

František Fuka:Upřímně řečeno, nevím. Je pravda, že tady šlo o deset minut, a přitom jsem toho měl ke konci už docela po krk a na některé věci jsem měl o dost jiný názor, než tvůrci filmu. Samozřejmě, pokud mi někdo nabídne milión, tak si o tom můžeme promluvit. Nikdy neříkám nikdy. :)

Za FILMMUS se ptal Roman Dvořák

P.S.: Františkovi děkujemu a dodáváme, že si remix jeho díla můžete poslechnout na adrese http://surf.to/fuxoft

---

Na hlavní stranu

Na seznam rozhovorů