Roland Schür vzpomíná:
"Cinema bylo naše dítě"
Dělení filmu na špatnou komerci a skvělé umění považuje za nesmyslný vynález levicových intelektuálů. Štve ho, když mu cenzoři, prohibitoři a zakazovači všeho druhu určují, co má vidět, číst nebo poslouchat. Je nepřítelem šíření pornografie, násilí a braku. Chcete vědět víc? Čtěte dál…
Narodil se v roce 1952 v sudetoněmecké neodsunuté rodině v šluknovském pohraničí. Po gymnáziu studoval na filozofické fakultě germanistiku, ale po pěti semestrech ze školy odešel. Dlouhých pět let "pracoval" v uranových dolech Hamr na Jezeře. Nikdy nevstoupil do strany, přesto působil deset let ve funkci ředitele správy kin a předsedy filmového klubu v České Lípě. V letech 1987 - 1991 dálkově studoval FAMU obor produkce. Manželka Petra vede Nizozemskou edici a Společnost přátel Nizozemí, dcera Petra vlastní reklamní agenturu Schür Praha v paláci Evald.
Filmmus: Ještě před rokem a půl jsem Vás mohl představit jako ředitele filmového měsíčníku s přívlastky velký evropský. V létě 1997 mění Cinema vydavatele, právní formu (z s.r.o. na a.s.) a vedení. Jak se vzpomíná na časy, které by jistě byly významnou zkušeností pro každého z nás?
Roland Schür: Pro mne je to už uzavřená kapitola a vzpomínka na začátky jako na pionýrskou dobu, tedy trochu idealizovaná a trochu nostalgická. Od začátku roku 1991 se změnilo v branži strašně moc, všechno kolem založení nového časopisu bylo mnohem složitější a obtížnější. Na druhou stranu nebyla na trhu tak ukrutná konkurence jako dnes.Z dnešního hlediska vidím, že se nám povedly tři zásadní věci - jednak dát dohromady tým nezkušených a neznalých, ale zdravě ambiciózních spolupracovníků. Rozpoznali svou šanci a v průběhu doby se vypracovali na špičkové profesionály, které navíc zdobí vzácná vlastnost - loajalita. Zejména to platí o šéfredaktorce Ivě Hejlíčkové, která je dnes už jedinou osobou, která "je u toho" od úplně prvního čísla. Vím, že jen pod mým vedenín odolali mnoha velmi lákavým nabídkám; Cinema pro nás všechny bylo naše dítě. Za druhé se nám povedlo vyvzdorovat na německém vydavateli stoprocentní českou mutaci (jiné zahraniční Cinemy nebo jiné licencované časopisy na našem trhu přebírají doslova většinu mateřského obsahu) - byla to pro nás těžší cesta, ale jsem stále přesvědčen, že správná. A v neposlední řadě to bylo úspěšné uvedení Cinemy na trh proti tradičnímu renomovanému a profesionálnímu Kinu (i odnože Kino Revue) - měli obsáhlý archiv, zkušenosti a zejména obrovský předplatitelský kmen s mnoha desítkami tisíců jmen. V počátečním období jsme dokázali držet náklad mezi 90 až 100 000 výtisky a asi 5000 předplatitelů. (V této souvislosti musím znovu dementovat fámy, které o nás šířili a šíří o pohádkové podpoře Cinemy ze stran německého vydavatele. Do podniku vložil roku 1991 všeho všudy 51 tisíc Kčs a měli jsme možnost přebírat některé fotografie a informace. Nic víc. Vlastně ještě několik dobře míněných rad. Pak už od r.1992 vyžadovali nemalé licenční poplatky.)Ale dopustil jsem se i mnoha chyb a omylů. Tři byly zásadní. Neuměl jsem vybrat do začátku vhodné partnery - počáteční velmi slibná "koalice" s později nechvalně proslulou multifirmou Gennex a tehdejší Asociací filmových distributorů přinesla Cinemě výrazné ztráty. Za druhé jsem hrubě podcenil nástup TV Nova před pěti lety (ale i rozvoj videa) a jeho vliv na návštěvnost kin a potažmo na prodejnost Cinemy. Příliš pomalé snižování nákladu přineslo další statisícové ztráty v podobě neprodané remitendy. Za třetí jsem nedokázal zajistit do Cinemy dostatečný přísun placené inzerce - mylně jsem vsadil na vysokou čtenost, která sama o sobě nebyla pro reklamní agentury dostatečně zajímavá. Příliš pozdě jsem rozpoznal nutnost posunout časopis byť za výrazně vyšší prodejní cenu mezi exkluzivní tituly.
Filmmus:Proč Cinema změnila vydavatele ?
Roland Schür: Pětiletá licenční smlouva skončila roku 1996. Časopis již byl velmi slušně zaveden na trhu a tak německý majitel licence přišel s novou smlouvou s neúměrně vysokými finančními požadavky, které jsem nemohl a ani nechtěl akceptovat. Byl nalezen nový vydavatel Kinemat s velkou reklamní agenturou v zádech, ale já nevím, za jakých podmínek licenční smlouvu uzavřel. Nová změna vydavatele na Bonton v prosinci loňského roku však lecos naznačuje.
 S Janem Svěrákem na Finále v Plzni |
Roland Schür: : ... a hned v srpnu u Kinematu Schwarzenegger. Škoda, že jsem o té reportáži nevěděl, protože bych moc rád viděl, jak se přitom Ivanka pýřila (nebo alespoň měla). Pravda by to byla, kdyby místo "samí" řekla "také", protože jednu dobu redaktoři tak pokleslým vkusem diváků ostentativně opovrhovali. Něco jiného je ovšem titulní strana obálky, která má neuvěřitelný vliv na prodejnost čísla (zaznamenali jsme rozdíl až 20% nákladu) - tam jsem vždy chtěl momentálně nejatraktivnějšího herce. Pokud nový vydavatel k tomu redakci neměl, pak je to možná jeden z důvodů, proč loni skončil s šestimilionovou ztrátou. Doufám, že po deseti letech programování a lektorských úvodů náročných titulů ve filmovém klubu mě nikdo nepodezírá z přehnaných sympatií ke svalovcům.
Filmmus:Po Vašem odchodu ze Cinemy dochází k podstatným koncepčním změnám, které čtenář ze všeho nejvíc pocítí na své peněžence. Ještě téhož roku se cena Cinemy zvyšuje o 37,2 % (koncem dalšího roku o 16,9 %), což je v porovnání s nárůstem ceny v předchozích letech, který ročně kolísal kolem 10 %, nezvykle moc. Přitom tempo zvyšování počtu stran zůstává stejné, přibyly jen filmové karty na tvrdém papíře. Jako náhodou krachuje časopis Kino revue, na trhu se nedaří prosadit esteticky nevyváženému FilmJamu ani intelektuálně zaměřenému Biographu. Nedá se považovat současný stav trhu s filmovými magazíny za krizový?
Roland Schür: Ty podstatné koncepční změny "beru" jen ve smyslu výše zmíněné tržní strategie, koncepce obsahu zůstává nezměněná. Zánik Kinorevue podle mne způsobily dva faktory - jednak sázka na rozkládající se Barrandov a roztěkaného Petra Vachlera asi nebyla nejšťastnější (nejcennější barrandovskou akvizici v podobě Jardy Sedláčka se nám ostatně včas podařilo získat pro Cinemu), za druhé tvůrci nedokázali najít odlišné obsahové zaměření, stále se snažili o nemožné - dělat druhou, "lepší" Cinemu. Proč skončil FilmJam nevím - zdá se, že přišli o mně neznámého sponzora, který financoval dosud vydaná čísla - z nevýdělečné distribuce a neplacené inzerce rozhodně žít nemohli. Intelektuálně zaměřené magazíny - vedle Biographu např. také Cinepur, Iluminace a do jisté míry i Film a doba - jsou pochopitelně odkázané na zájem čtenářů a sponzory (granty, dotace) a musí obojí získat, aby se udržely při životě (sami jsme několik čísel Cine(ma)puru financovali). Ale taková je situace ve všech evropských zemích a z toho důvodu bych o krizi nehovořil. Navíc je zde skvělý a nedoceněný Filmový přehled. A nezapomínejme, že už každé slušnější noviny dnes mají svou tu více tu méně pravidelnou, rozsáhlou a zdařilou filmovou rubriku.
Filmmus: A není výrazné zvyšování ceny Cinemy právě důsledek slabé konkurence?
Roland Schür: Nejsem si jist. Spíš je slabá konkurence důsledek toho, že se víc titulů stejného nebo podobného zaměření na našem malém trhu prostě neuživí. Výrazně nižší cena by asi v současnosti byla vyvážena ztrátou kvality. Diskutovat by se samozřejme mohlo o tom ( a to je věčné dilema vydavatele) zda je účelné "prodávat " nejdražši lak na obálce, drahé agenturní fotografie, drahou osobní účast redaktora na Oscarech v Hollywoodu atd. Šponování kvality až na mez, na které je ještě prodejná, je asi přirozené. Ale pak se otevře místo na trhu pro "levnější" konkurenci. Levnější cenou i formou a obsahem.
Filmmus:V listopadu 1994 vznikla Vaší zásluhou prodejna Cinecentrum, která je dnes na několika místech Prahy a také v Plzni. Obchody úzce specializované jen na filmové produkty jsou u nás vzácnou výjimkou, zvláště pak obchody s širokým výběrem soundtracků. Váš obchod je důkazem, že podnikání tohoto druhu může být v Čechách úspěšné. Prozradíte začínajícím podnikatelům Váš recept na úspěch?
Roland Schür: Ono to tak docela není. Specializovanou prodejnu pro filmové fandy si vlastně vynutili čtenáři Cinemy, kteří nás od roku 1992 doslova bombardovali žádostmi o zaslání, sehnání či zajištění nejrůznějších knih, časopisů, plakátů, kalendářů, soundtracků či informací. Byly to první roky po převratu a hlad po všem v minulosti nedostupném byl velký. Svůj smysl tedy Cinecentrum mělo hlavně ve spojení se Cinemou a v době, kdy toto zboží nebylo na různých místech republiky běžně k dostání (30 - 40% obratu dělaly zásilky). Některé soundtracky (abychom se také dostali k filmové hudbě), po kterých se čtenáři nejvíce pídili, se dokonce ještě v roce 1995 vůbec do Česka nedovážely (a to i takové klasické "pecky" jako např. The Abyss - Propast, Blue Velvet - Modrý samet, Basic Instinct - Základní instinkt, Conan the Destroyer - Conan Ničitel, Medicine Man - Šaman, The Omen - Přichází satan, Out Of Africa - Vzpomínky na Afriku, Chinatown - Čínská čtvrť, Green Card - Zelená karta nebo Terminator 2, abych vyjmenoval jen některé), takže jsme se nakonec museli pustit i do importu a od té doby dovážíme labely Varése Sarabande a Colosseum. Pravda možná je, že náš výběr asi 1000 titulů filmové hudby nemá momentálně v Česku konkurenci.
 Na Letní filmové škole s Vojtěchem Jasným |
Roland Schür: "Legenda" je pokud vím stále v prodeji, může samozřejmě být momentálně vyprodaná, ale personál by vás měl informovat a nabídnout dodání do několika dnů. Měl jsem ale na mysli šíři výběru včetně různých rarit na internetu (www.cinecentrum.cz), mít vše vystavené v obchodě by asi bylo dost obtížné....
Filmmus:Otevření Cinecentra doprovázela masivní reklamní kampaň. Vzpomínám si ještě, jak celá jedna dvoustrana uprostřed Cinemy hýřila reklamními slogany různých barev, tvarů a velikostí. Šel byste do stejného projektu i bez mediální podpory Cinemy, která jistě znamenala obrovskou "pojistku" v té době ještě rizikového podnikatelského záměru?
Roland Schür: Samozřejmě, že by byl nesmysl dělat zásilkovou službu pro čtenáře Cinemy a neinformovat je o tom. Navíc si myslím, že možnost čtenáře ke komfortnímu nákupu předmětů svého zájmu přispívá v jistém smyslu i k atraktivitě časopisu samotného. To je i jeden z důvodů, proč jsme se s úplně novým vydavatelem Cinemy dohodli v inzerování služeb Cinecentra pokračovat a usnadnit tak filmovým příznivcům život. Vezměte si právě příklad dostupnosti soundtracků pro mimopražské čtenáře - provozovatelé music shopů takové zboží většinou nenabízejí, protože zabírá místo Jacksonovi, pokud se nejedná zrovna o Titanic..
Filmmus:Vydavatelství Cinema publikovalo několik filmových knih, mezi kterými nejspíš kralovala obří Kronika filmu. Kniha o filmové hudbě však doposud žádná nevyšla. V čem vidíte důvody?
Roland Schür: Kronika filmu nevyšla v nakladatelství Cinema, my jsme jen připravili na zakázku českou mutaci pro Fortunu print. Nakladatelství Cinemax, které nyní Cinecentrum provozuje do jisté míry jako firemní prodejnu, pokračuje ve vydávání knih s filmovou tematikou (nedávno vyšla v řadě Fakta, fikce, film např. Godzilla nebo k televizní volbě nejoblíbenější české filmové veselohry jsme vydali minilexikon Veselohry století, zanedlouho vyjde v řadě Profil pro film Jean Reno, s Václavem Březinou intenzivně pracujeme na prvním úplném Lexikon českých herců, který by měl pokračovat v řadě zahájené Lexikonem českého filmu a Filmovými herci současnosti), takže kniha o filmové hudbě by dobře zapadala do našich edičních záměrů. Pokud Filmmus ví o vhodném zahraničním titulu nebo o autorovi, který by knihu napsal populární formou pro českého filmového fandu, budeme vděční za dobrý tip.
Filmmus:Janu Svěrákovi jste předával cenu čtenářů časopisu Cinema za nejlepší film Kolja. Z uveřejněné fotografie je znát, že máte velkou radost, když cenu mohl dostat právě český film. Inicioval jste také vydání speciálního čísla Cinemy, věnované hlavně jeho úspěchu v boji o Oscara. Teď už víme, že máte rád český film, ale co česká filmová hudba a její představitelé?
Roland Schür: Přeci jen se občas už povede vydat k novému českému filmu i CD. Se zájmem sběratelů to zatím není moc valné. Myslím, že vlnu trochu většího zájmu vzedmula hudebně chytře vymyšlená Jízda, kde ovšem písničky svým způsobem "hrají". Horší je to se standardní scénickou hudbou, kde (vedle nosného hlavního motivu, vystižení nálady, urychlování či retardování děje, stupňování napětí a emočního prožitku diváka vůbec) musí dobrý autor vždy ještě řešit zdánlivý protiklad dvou aspektů - na jedné straně ve filmu nesmí být moc "slyšet", ale z CD by se měla přinejmenším dobře "poslouchat". Na této dovednosti je založen věhlas velkých hollywoodských mistrů typu Morriconeho, Carpentera, Silvestriho a zejména "staříků" Goldsmithe a Williamse. Zdá se, že se to částečně daří Ondřeji Soukupovi v součinnosti s mladým Svěrákem.
Filmmus:Překvapuje mě, že k velkým hollywoodským mistrům řadíte také Carpentera, který si zpravidla k vlastním filmům skládá i hudbu. Nemyslíte si, že režírování a komponování jsou dvě naprosto odlišné ale i složité věci, které jeden člověk nemůže stejně dobře dělat?
Roland Schür: Máte možná pravdu, ale já "mistra" musím posuzovat také z hlediska obchodní úspěšnosti a tu Carpenterova hudba bezesporu má. Ale na druhou stranu 1) personální unie režiséra s dalším postem není ve filmu nic neobvyklého (režie - herec, režie - kamera, režie-scénář) a vždycky to jsou dvě odlišné a náročné profese a 2) v určité fázi výroby (postprodukce) bývá spolupráce režiséra se skladatelem (a střihačem) velmi těsná.
Filmmus:Chtěl jsem se vyhnout jednoduchým otázkám, ale přesto, jaký je Váš nejoblíbenější filmový skladatel a proč?
Roland Schür: Hans Zimmer. Protože napsal Driving Miss Daisy. Musel mu asistovat sám soundtrackový pánbůh, pokud takový je.
Roman Dvořák
Roland Schür v Cinemě
 Poprvé tváří v tvář |
 S jasnou představou a ušlechtilým cílem |
 Jiný, ale přece ten samý |
 Bez vousů jen dočasně a krátce |
 Úsměv na rozloučenou |
| Na hlavní stranu | Na seznam rozhovorů |
© 1996-1999 Roman Dvořák Technické řešení: Petr Daniš