John Williams - Seven Years in Tibet

Je jistě vítanou událostí, když John Williams bere do ruky tužku, aby mohl své bujaré myšlenky vměstnat na notový papír. Ne jinak tomu bylo v loňském roce, kdy měl příležitost spolupracovat s fracouzským režisérem Annaudem na působivém snímku z bigotního Tibetu, s roztomilým Bradem Pittem v hlavní roli. Režisér, který se učil v dětství hrát deset let na violoncello, dlouho toužil po setkání se světoznámým violoncellistou Yo - Yo - Mayem. Jeho životní sen se naplnil a Mayovo jméno bylo tučným písmem uvedeno v titulcích a na bookletu soundtracku.

Sedm let v Tibetu bude neustále svádět ke srovnání se Schindlerovým seznamem, a z toho nemusí mít Williamsův nový soundtrack vůbec žádný prospěch. Schindlerův seznam měl dva základní motivy, Sedm let v Tibetu má základní motiv jenom jeden (spíše dva kratší v jednom). Přestože je silně ohromující, uzemňující, s honosnými instrumentacemi, ke konci poslechu se může pro svůj častý výskyt zprotivit. Velkolepost a nonšalance orchestru, stavěná do kontrastu k Mayovu violoncellu, vytváří velmi dynamický obraz síly a pokory. Perlamanovy žalostné housle v Schindlerovi seznamu vystřídalo kouzelné Mayovo violoncello, které také dostalo podstatně větší prostor. Jestliže Perlmanonovy housle vzbuzovaly představu utrpení a smutku, Mayovo violoncello přináší naději a víru. Narozdíl od Schindlerova seznamu působí sólové party violoncella izolovaně a jako bez zájmu o celý orchestr. Někdy se stane, že si provokativně razí svoji vlastní cestu nikam do oblasti koncertní tvorby a usilují o větší zviditelnění na úkor ostatních (viz skladba PREMONITIONS). Někomu se naopak tato nerovnováha muže zdát v pořádku, protože violoncello je téměř dokonalým nástrojem co se týče barvy zvuku, a je tudíž přirozené mu poskytovat velký prostor (i pro improvizaci). Pochopitelně se instrumentace neobešly bez vlivu tradičních asijských nástrojů, které jsou v Číni přizpůsobeny stupnici se 12 základními tóny (má to být ekvivalent půltónu, ale není s ním úplně totožný ).

Ve filmu jste mohli vidět místní hudebníky, jak foukají do dlouhatánské "tuby", která vyluzuje hluboký, mrazivý tón. Zřejmě obdoba fujar, jaké známe u bačů z venkovských sídel slovenských Tater. Konfrontační plochy jsou zjemňovány jako vždy zvonkohrou a harfou.

Ve skladbě YOUNG DALAI LAMA AND CEREMONIAL CHANT uslyšíte rezonanční hlasy podobně jako v Amistad. Dvě nová témata vám budou nabídnuta v pekelné THE INVASION a pohádkové PALACE INVITATION. V HEINRICH´S ODYSSEY udělá Williams v hlavách posluchaču paseku, protože jsou zřetelně modifikovány všechny motivy do podoby méně harmonické (dá si větší práci než u Rosewood). Na nikterých plakátech jste si mohli všimnout, že producentem filmu je také Williams a shodou okolností také John. Na českém propagačním materiálu z neznámých důvodů chyběla iniciála "H" a tak se mohl oklamaný divák domnívat, že skladatel Williams třímal v ruce kromě taktovky ještě finanční rozvahu aktiv a pasiv.

Roman Dvořák