Jerry Goldsmith - Total Recall

Sympatický stařík Jerry Goldsmith má za sebou spoustu slibných projektů, jenž ho obdařily bohatými zkušenostmi jako málokterého současného filmového skladatele. Goldsmith zažil kdeco - s malým Damianem prošel branami pekla (Přichází satan), letěl se seržantkou Repleyovou na kosmické lodi Nostromo (Vetřelec), pomáhal zachránit kouzelné jednorožce před zlou temnotou (Legenda), s detektivem Curranem podlehl svůdné spisovatelce, ozbrojené sekáčkem na led (Základní instinkt) nebo byl na útěku před zlotřilými opicemi (Planeta opic).

Dovoluji si tvrdit, že Total Recall je jakousi fúzí řady jeho děl i děl jeho kolegů. Hned první skladba THE DREAM je velmi podobná Barbaru Conanovi, motiv v Hologramu (a taky A NEW LIFE) je blízký pozdějšímu Prvnímu rytíři a některé syntezárory připomenou Legendu. V podobném duchu je možno pokračovat a nabýt zjištění, že Total Recall je pestrá mozaika, poskládaná z několika kamínků různého chemického složení. Čekal jsem to a vůbec mě nepřekvapuje, že se Goldsmith vykrádá. Obávám se, že je to poslední dobou stále častější jev a nejen u Goldsmithe. Na druhé straně musím ocenit Goldsmithův elán a sklonit se před jeho schopností skládat pořád dobrou filmovou hudbu.

Total Recall není špatný ani nejlepší. Na začátku zaujme především fantastická skladba THE DREAM, která se vymyká standardu ostatních skladeb, z nichž většina je dost akční, rychlá a hlučná. Z toho je zřejmé, že při poslechu soundtracku nabydete spíš dojmu, že jde o hudbu k akčnímu filmu než sci-fi. Jakýkoliv nesoulad tohoto typu lze však ztěží dokazovat, proto se raději soustřeďme na popis typických znaků Goldsmithovy hudby.

Za prvé - Goldsmithův smysl pro humor se promítá v kompozicích, jinak vážných. Vzpomeneme-li tragické Kongo nebo dramatickou Legendu, jsou obě koncepce občas doplněny o nejrůznější fórky. Právě podobných legrácek se syntezátory neušetřil Goldsmith ani Total Recall, i když ty jsou zde zastoupeny v naprosté menšině. U projektů vesměs komických (Gremlins) už svoji životní filozofii nemusí vůbec potlačovat a jasně všem naznačuje, že jeho hlavním krédem je bavit se a bavit ostatní.

Za druhé - Goldsmith čerpá z široké tématické databáze, přesto neváhá některá témata použít i vícekrát v minimální obměně. Důvody hledejme mimojiné v univerzálnosti, která umožňuje jejich použití v různých žánrech.

Univerzálnost motivů souvisí se třetím rysem jeho tvorby - vtíravou melodií. Pravděpodobně nebýt jí, tak bychom jméno Jerryho Goldsmithe v souvislosti s filmovou hudbou ani neznali. Vtíravá melodie může diváka snadno vtáhnout do děje a jejím prostřednictvím si lze rychleji vzpomenout na některé scény filmu.

Za čtvrté - Goldsmithův přístup ke skládání filmové hudby se stal rutinní záležitostí. Znamená to, že bez velké námahy a poměrně rychle složí hudbu, kterou akceptuje divák i producent. Goldsmith pracuje podle zaběhaného schématu, kde největším oříškem bývá zpravidla vymyslet leidmotiv. A ani ten nemusí být někdy problémem, jestliže si půjčí téma odjinud.

Za páté - na většině jeho soundtracků najdete jméno Arthura Mortona, jenž se na úspěchu Goldsmithovy hudby podílí sestavením profesionálního aranžmá.

Za šesté - Goldsmith má zvlášť vyvinutý cit pro mimořádně ostrý kontrapunkt, což bývá patrné hned při prvním poslechu (opět u skladby THE DREAM).

Za sedmé - Goldsmith byl mezi prvními, kteří se zasadili o pronikání syntezátorů do klasického orchestru (tím sklidil velký úspěch v roce 1983 u filmu Pod palbou/Under Fire).

Za osmé - hlavně dřív si Goldsmith potrpěl na zvukových efektech, jenž byly často pro mnohé záhadou. Jeho fanatazie a tvořivost u Planety opic a Vetřelce neznala hranic. Proto dodnes vyvolává Goldsmith velký obdiv zejména u profesionálů, kteří veřejně přiznávají, že by podobné zázraky nesvedli.

Za deváté - právě jste přečetli osm pravdivých důvodů, proč se stát sběrateli soundtracků Jerryho Goldsmithe.

Roman Dvořák