Ennio Morricone - L´Uccello dalle Piume di Cristallo

Co je ve všech erotických soundtracích jen decentně naznačeno, je v L´Uccello dalle Piume di Cristallo provedeno bez skrupulí do největších podrobností. Morricone se nebál použít všech tabuizovaných prostředků, díky kterým by jeho dílo mohlo aspirovat na hranici přístupnosti 18 let. Vzal na sebe roli světového úchyla, který na nás chrlí gejzír oplzlostí, jenž ve světě filmové hudby nemají obdoby. L ´Ucello dalle Piume di Cristallo z nás udělá na půl hodiny auditivní voyeury, kteří se budou dobře bavit nad orgiastickými vzdechy nadržených dam. Hysterické vzdychání, zvuk vznikající vzájemným třením dvou předmětů a imitace tepu srdce, který se zrychluje s přibližováním vrcholu, jsou velmi expresivní vidinou lidské sexuality. K úplnosti sexuálního aktu ve své zvukové podobě přispívá chlapské bručení, které je dosaženo záhadným instrumentálním efektem. Morricone se dopustil chyby, když odmítl stylizovat vzdechy do hudební podoby, ale spokojil se s pouhým "odříkáním". Na jiném soundtracku "Scusi, Facciamo l´Amore?", kde velkou roli opět hrají zvukové projevy při milování, Morricone trval na zachováni melodické struktury i během vzdychání. Při erotických scénách v L ´Uccello dalle Piume di Cristallo by Morricone obstál spíš jako perverzní zvukař než skladatel, který se z obav o zachování identity s příběhem uchyluje ke kontroverzním praktikám, zavánějícím nehezkým exhibicionismem. Na soundtracku najdeme i neerotické chvilky jako krátkou písničku o večeři a jídle a standardně těžké experimentování s čímkoliv. Soundtrack byl vydán poprvé v roce 1969 na LP desce a obsahoval deset skladeb. V roce 1981 vyšla reedice s devíti skladbami a o deset let později byl soundtrack konečně vydán na cédečku.V roce 1992 vyšel ještě jednou a naposledy v letošním roce včetně dvou bonusových skladeb.

Jednu hvězdičku jsem přidal Morriconemu za odvahu, kterou musel mít před svou manželkou. Říká se totiž, že ona je první osoba, která slyší každé jeho dílo.

Roman Dvořák