Ennio Morricone - Once Upon a Time in the West

Nejslavnější dílo nejplodnějšího skladatele filmové hudby. Po sedmi letech práce ve filmové branži se Morricone osudného roku 1968 konečně proslavil v celosvětovém měřítku a zvuk jeho jména vyvstal vedle zvuku jeho filmových kompozic. Padesátka filmů, které měl již Morricone za sebou, nezpůsobila dohromady takový poprask, jako jeden jediný film - dnes již legendární "westernová opera". Co způsobilo takový náhlý zlom? Složil snad Morricone předtím padesát nevýznamných dílek a nyní se konečně vzchopil k opravdovému výkonu? Mnozí, možná dokonce většina lidí, si toto skutečně myslí. Uniká jim však prostý fakt, že hudba, byť sebelepší, se neprosadí bez toho, aby film slavil úspěch. A aby i hudba sama mohla být pozdvižena do hvězd filmového nebe, musí být tento film obzvláště slavný. Že tomu tak je, se můžeme jednoduše přesvědčit na nedávném příkladu filmu Titanic.

Morriconeho hudbu k filmu Tenkrát na Západě nemá smysl vyzdvihovat - to již bylo učiněno nesčetněkrát. Na rozdíl od jiných se však domnívám, že se nejedná o jedno z vrcholných děl v tvorbě tvůrce, který je běžně považován za především westernového skladatele. Tento úsudek se projevuje v mém hodnocení. Harmoniková skladba THE MAN WITH THE HARMONICA je dokonale propojena dějem, "hlavní zvuk" má reálný podklad v harmonice hrdiny. Orchestrální vrchol skladby je však méně brilantní než tentýž v parodii filmu MÉ MÉNO JE NIKDO (MY NAME IS NOBODY). Začátek skladby je téměř totožný se začátkem italské písně SCETATE (autory jsou Russo, Di Capua a Bideri). Tuto píseň jsem slyšel na albu NEAPOLITAN SONGS, které je souborem klasických písní italských skladatelů vážné hudby a které aranžoval a dirigoval právě Ennio Morricone. Patrně tedy využil starý materiál k přepracování odtud. V dalších skladbách se objevuje i pila, jedna z prvních ve filmové hudbě vůbec. Až díky tomuto filmu vešla v známost Morriconeho věrná vokální spolupracovnice Edda Dell´Orso, kterou na Morriconeho albech lze slyšet dodnes. Titulní melodie, kde se ozývá její hlas, je zase údajně inspirována některou z Mahlerových skladeb.

Tyto poznámky nemají být výtkou, neboť Morriconeův eklektismus je jeho legitimním skladatelským přístupem a lze jej označit post-moderní. Nicméně je nutné si znovu uvědomit, že popularita této hudby je odrazem výjimečnosti filmu. Pokud se chceme přesvědčit, že Tenkrát na Západě není prvním významným dílem, stačí si prolistovat seznam předchozích filmů. Pomineme-li westerny, pak tu máme třeba I PUGNI IN TASCA, PRIMA DELLA REVOLUZIONE, UN UOMO A META a řadu dalších filmů, jejichž brilantní hudba nevešla v známost proto, že daný film neslavil takový úspěch. Na to je dobré myslet u stereotypních životopisů, kde je nám neustále předkládáno k věření tvrzení, že až tímto westernem se Morricone stal významným skladatelem. Kolik z daných filmografů znalo jinou hudbu než právě tuto, aby to mohlo posuzovat?

Artur Frazer