Matiční ulice

Když se uprostřed diskuse o tom, jak si vlastně poradit s lidmi, kteří například ruší noční klid nebo znečišťují veřejná prostranství ozve hlas, že "si musíme zvyknout na projevy odlišné kultury, protože jiné jednání je projevem rasizmu a xenofobie", měli bychom zpozornět. Nemohu si pomoci, ale jestli jsem správně rozuměl, pak ve skutečnosti právě tento výrok je zvlášť zavrženíhodný projev rasizmu. Uvažme, co se nám říká: Jednak že je takovéto chování pro určitou "kulturu" - jinými slovy rasu - přirozené a za druhé, že tato vlastnost je vlastností, tedy méněcenností celé této "kultury" (přestože všichni víme, že to není pravda). Sice se to neříká, ale plyne z toho, že pokud si na rušení nočního klidu a hromady špíny zvyknout nebudeme moci (jakože nebudeme), nezbývá nám, než toto etnikum vybít.

Pan doktor Sládek říkal, že pokud budeme od "cikánů" vyžadovat důsledně plnění zákonů, odstěhují se do teplých krajin - zřejmě jim narostou křídla a odletí. Sice to neřekl, ale pokud jim křídla nenarostou, nezbývá než výše zmíněné řešení. Rasisti se s krajními humanisty tak dlouho od sebe vzdalovali, až se najednou setkali.

Je samozřejmě možné, že se jedná o nedorozumění a autoři zmíněného výroku měli na mysli skutečné projevy skutečné kultury. Pak se zbývá otázat, proč tento problém vytáhli uprostřed diskuse o něčem jiném.

Velice zajímavý dopis, který vlastně upozornil na velmi podstatnou věc: Rasismus nezačíná u verbálních nebo fyzických útoků. Nezačíná dokonce ani u selektivní tolerance trestných činů a přestupků či jiného zvýhodňování. Rasismus začíná u prostého odlišování občanů podle barvy pleti, čehož se takzvaní ochránci lidských práv soustavně dopouštějí. Dopis zároveň trefně odhaluje naivitu rad takzvaných ochránců lidských práv, jejichž důsledné plnění by mohlo vést ke zcela absurdním situacím. Copak nestačí, aby se prostě měřilo všem stejným metrem? To že si lidská společnost, např. ve formě státu, stanovila jisté normy chování (a to nejen zákony) má přece svůj důvod a k těmto normám vedla dlouhá a trnitá cesta. Nelze je měnit jen proto, že jisté skupině, přesněji řečeno části skupiny obyvatel, nevyhovují.

Albrightová prezidentkou?

V praktické politice se často používá jednoduchý způsob, jak přimět demokratickou veřejnost, aby volila tak, jak se nám to hodí: vyvolat dojem, že jiná volba by vedla k fatálním následkům (hodně primitivní příklad: "Kdo nevolí ODS, otevírá cestu návratu starých pořádků"). V souvislosti s nedávnou návštěvou paní Albrightové u nás by mohlo leckoho napadnout, jestli nešlo o část akce "Klaus prezidentem". Spousta lidí, kteří nevědí, jestli se nad představou pana Klause jako prezidenta mají smát nebo brečet asi změní názor, když si uvědomí, že jako alternativa k němu se nabízí (jak říká hlas lidu) "americká ojetina".

Co dodat? Lepší než válečný zločinec Albrightová je snad opravdu každý. Klaus také není žádný zázrak, ale na rozdíl od mnoha českých politiků netrpí příšernout proamerickou servilitou. Slovy se nedá popsat, jak strašně se stydím, když vidím prezidenta Havla při jednání se západními politiky a poslouchám jeho nehorázné hlouposti. Vrcholem pak je snaha jeho a agenta CIA Žantovského dosadit Albrightovou na české prezidentské křeslo. A co kdybychom českým prezidentem zvolili bývalého náměstka rumunského ministra zemědělství, ten jistě také bude mít silnou motivaci hájit zájmy občanů ČR.