Jak to zacalo, aneb manzelkou pres japonske stipendium
Spousta lidi se me pta: "Jak ses proboha dostala do Japonska? Proc zrovna tam?". Jelikoz jsem nikdy nestudovala japonstinu, ikebanu, zenbuddhismus ani nic podobneho a jelikoz jsem nikdy neprojevovala prani podivat se zrovna do zeme vychazejiciho slunce, je tato otazka na miste.
Nekdy v kvetnu lonskeho roku (1999) prisel muj pritel Tomas s tim, ze mu e-mailem prisla z university nabidka na 18-ti mesicni pobyt v Osace. A co bych rikala tomu, kdyby se zkusil prihlasit. Ale ze by tam pry jel jenom se mnou. Sance sice neni moc velka, ale za zkousku to stoji. Na rozmyslenou jsme meli asi tri dny. Tak jsme se prihlasili. Tom vyplnil spoustu formularu, absolvoval pozadovana lekarska vysetreni (vcetne rentgenu plic) a napsal velmi presvedcivou stat o tom, ze prave on je ten pravy, kdo by mel za penize japonske vlady studovat asijskou ekonomickou krizi. Bylo nutne uvest tez udaje o me osobe. Nejvetsi problemy nastaly pri vyplnovani kolonky "relationship with the applicant". Slovo "girlfriend" se nam zdalo jaksi nedustojne a nepatricne. Po dlouhe debate nakonec zvitezila "fiancee" - tedy snoubenka. Vsechny materialy jsme odeslali a cekali. Pres dva mesice se nic nedelo a my se venovali jinym vecem. Ja koncila pravnickou fakultu, takze me prazdniny se nesly ve znameni studii. Na srpen jsem mela domluvenou tritydenni brigadu u znamych v Belgii. V den meho odjezdu mi Tom oznamil, ze ho vybrali do Japonska. Nastalo velmi hekticke trinedeli, kdy jsem kombinovala davky prace na farme s ustavnim a financnim pravem a s faxovanim do Prahy. Kauza Japonsko se totiz zdaleka nevyvijela dle nasich predstav. Zdalo se, ze konzervativnim Japoncum "fiancee" nepripada jako osoba se stipendistou natolik spriznena, aby se na ni mel brat nejaky ohled. Jo, kdybych byla manzelka, to by byla jina... I dalsich problemu spojenych s mym "nezavislym" pobytem v Japonsku vyvstalo pozehnane. Uz jenom ziskat pro me vizum na tech 18 mesicu by vubec nebylo lehke. Je sice zaveden bezvizovy styk s Japonskem, ale jen na dobu 3 mesicu. Pak je treba vycestovat a znovu se vratit, coz je ponekud draha legrace. Co ted s tim? Nejjednodussi reseni bylo nasnade. Ale brat se po desetimesicni znamosti kvuli stipendiu nam pripadalo zbytecne...
Svatba byla 2. rijna. Mezitim jsem jeste stihla 17. zari slozit zaverecne statnice a 28. zari obhajit svou diplomku. Nasim velkym dnem ale kolotoc udalosti neskoncil. Po kraticke svatebni ceste prislo stehovani - z malicke garsonky zpet k rodicum (tyden po svatbe trosku neobvykle), pak par akci s kamarady, pobihani po ruznych uradech... A nez jsem se nadala byla ze me slamena vdova.
Tom koncem rijna odletel do zeme sakur a sinkanzenu; ja musela pockat, az se mu podari ziskat pro me Certificate of Eligibility (nezbytnost pro udeleni viza) a zaridit nam nejake ubytovani. Na universitni koleji totiz nemaji manzelske pokoje. Prestoze se vse podarilo velmi rychle, me se tech pet tydnu zdalo jako vecnost. Smutek jsem zahanela svedomitou pripravou na zivot v japonskem prostredi - brouzdanim po internetovych strankach s japonskou tematikou, pokusy naucit se neco japonsky (musim priznat, ze vysledky rozhodne neodpovidaly vynalozenemu usili), navstevou cajoven (vzdy jsem si poctive objednala nektery z japonskych caju), prvni ochutnavkou horkeho sake v "Malem Buddhovi" a tak dale.
30. listopadu konecne nastal kyzeny okamzik... Nasedla jsem do letadla a osud a vzdusne proudy me odnesly za mou drahou polovickou. Z ceske kotliny az do dalekeho Japonska...
Tolik tedy jako obligatni uvod
O tom, jak plyne nas zivot v zemi hory Fuji, se muzete docist na dalsich strankach.