My bag - čili co mám v brašně

Nejmenší brašnička je na Olympus mju-II, což je malinký kompakt, který se vejde do kapsy. Nemá zoom, který je u kompaktů spíše na parádu, ale má světelný asférický objektiv 35/2,8, umožňuje bodové měření světla (což nahrazuje možnost kompenzace expozice) a je odolný proti stříkající vodě a snad i prachu. Když jsem hledal vhodný typ pro fotografický zápisník, vyhnul jsem se kompaktům se zoomy, neboť jejich rozměry jsou moc velké, kvalita optiky nevalná a mechanická odolnost o dost horší. Mjůčko už absolvovalo několik dovolených v zimě i v létě a zatím pracuje výborně, i když ho používá celá rodina. I opticky je překvapivě dobré. Absolvovalo se mnou i Vasův běh ve Švédsku pěkně v kapse větrovky. Jediným problémem (ale to se týká prakticky všech kompaktů, kromě nejdražších modelů) je zpoždění mezi stiskem spouště a expozicí, kdy foťák vysunuje objektiv a zaostřuje. Olympus má toto zpoždění ve srovnání s jinými kompakty celkem krátké, ale i tak je to pro dynamické focení pomalé.

Na zrcadlovku už musí být brašna větší. Pokud mám s sebou jen jeden objektiv, používám jednoduché pouzdro přes rameno. Nosím ho taky v případě, že mám objektivy nasypané v batohu na větší túře. Jinak nosím malou brašnu Tamrac Explorer (jedno tělo a tři menší objektivy), která se dá použít i jako ledvkinka, což je dobré na běžky.

Je-li i to málo, tak mám fotobatoh. Tam se vejde skoro všechno, přirozeně kromě stativu. Vozím ho především na kole nebo na běžky, když potřebuji zabalit i nějaký ten vosk, rum a větrovku. Na "městkou" turistiku mám předělanou kabelu, koupenou od Vietnamců, do níž jsem zabudoval něco molitanu. Unese tělo, blesk a 1 - 4 objektivy, podle velikosti. Její nespornou výhodou je nenápadnost - rozhodně nevypadá jako fotobrašna, nepromokavost a taky láce - stála jen tři stovky.

Všechny tyto brašny mají společnou nevýhodu - nevejde se do nich nic kromě foťáků. Takže když je třeba vzít ještě další oblečení, jídlo, vodu, stan, lano... začínají problémy. Jednak s váhou, jednak s uspořádáním. Obvykle to řeším malou nebo větší gemmou. Na ni připínám stativ zvenku, foťák je v menší brašně na batohu, později (až se vše sní a vypije, popřípadě se zatáhne a prší) putuje dovnitř. Brašny, které používám, jsou sice nepromokavé (alespoň je-li déšť krátký), nicméně vždy s sebou nosím pláštěnku na batoh. Naopak nikdy nestrkám foťák pod bundu, ani v zimě. Bunda je sice nepromokavá, ale vysrážené vlhko škodí více než mráz.

Používám Nikon F70 a FM2. V zimě a na horách používám skoro výhradně FM2, která nepotřebuje baterie a je celkově odolnější. F70 má autofokus, rychlý posuv a automatiku expozice, takže se hodí předvším při focení na diáky nebo pro reportáže a sport.

Pro Nikon jsem se rozhodl po delším váhání a dodnes toho nelituji. Volil jsem mezi dnes dominujícími značkami Minolta, Pentax, Canon a Nikon. Kvalitou jsou víceméně srovnatelné, to se týká i optiky. Minolta mi připadala velmi dobrá, především co se týká těl, které jsou velmi dobře řešeny. Minolta je ale u nás silně předražená a hlavně nebylo k dispozici dost optiky v bazarech. Pentax pomalu, ale jistě vyklízí dřívější pozice a věnuje se více kompaktům a digitálům. Takže ve hře zůstaly Nikon a Canon. Canon oplývá mnohými funkcemi a technologiemi, které jsou aplikovány i v levných tělech a objektivech, takže nejmodernější prvky jsou k dispozici i v amatérských variantách. Naopak Nikon novinky uvede obvykle na svých profimodelech a teprve pak je zabuduje i do levných modelů.

Tak jako Canon a ostatní výrobci, i Nikon má top-model (F5), pak o něco jednodušší, ale ještě profesionální model F90, tělo pro náročnější amatéry F70 a pak kozumní modely pro masové použití na úrovni kompaktů. ( To platilo tak v r. 1998, dnes už jsou přirozeně novější modely F100 a F80). V každém případě jsem chtěl tzv. vyšší amatérské tělo, které je přechodem mezi profi těly a levnými modely, neboť více peněz jsem nechával na objektivy. Takže v úvahu přícházly Canon EOS50 a Nikon F70. Při volbě mezi Canonem a Nikonem nakonec rozhodlo to, že

• kruhový zadní volič Canonu mi lezl přímo do nosu (při focení se dívám levým okem),

• Canon neumožňoval bodové měření ,

• Canon rovněž nemá dobré mechanické tělo, vhodné pro nové objektivy řady EF, a staré objektivy jsou nepoužitelné na nových tělech,

• Nikony mají obecně pověst vyšší mechanické odolnosti a trvanlivosti,

• těla Nikonů mi připadla o něco větší, bytelnější a lepší do ruky,

• nejdůležitější parametry obou jsou skoro stejné, Nikon má rychlejší posuv filmu.

Kritické hlasy ohledně nešikovného ovládání F70 jsem ignoroval, neboť jsem nevěřil, že by Nikon mohl vytvořit až tak velkou hovadinu, což se nakonec potvrdilo. Dnes tvrdím, že obsluha F70 je podstatně rychlejší, než co jiného. Člověk ovšem musí pochopit jeho filosofii a zvyknout si na ni. Některé funkce je nutno řešit nestandardně, jako např. DOF-preview nebo vícenásobnou expozici (obojí ale prakticky nepostrádám).

Nikon má, jak jsem předpokládal, zřetelně lepší optiku než Praktika, kterou jsem používal předtím (ještě dřív jsem měl ruský Zorkij s kompletní sadou objektivů - tvářil se jako Leica, ale byl to děsný shit - prostě ruský výrobek). Kromě automatického ostření bylo pro mě největším přínosem F70 vynikající tlumení zrcátka, údajně dokonce lepší než mají vyšší modely. Oproti Praktice je možno udržet z ruky odhadem asi 4x delší časy.

F70 je tzv. vyšší amatérské tělo, které se dnes dá velmi výhodně sehnat třeba v bazaru. Vše je dostatečně bytelné, rozhodující části jsou z kovu. Dokáže dělat přes tři a půl snímku za vteřinu, této možnosti ale využívám málokdy, na sport je to stále ještě moc málo. Měření expozice volím obvykle maticové. Zjistil jsem, že i při poměření bodovým systémem, který je u Nikonu skutečně bodový (1% plochy), dojdu obvykle ke stejné hodnotě expozice jako automat. Nejčastěji pracuji v režimu předvolby clony, někdy v časové tísni použiji i vestavěné programy, když se mi nechce rychle přestavovat foťák, protože kontruktéři Nikonu volili poměrně rozumná nastavení.

Vestavěný blesk prakticky nepoužívám pro jeho malý výkon, je však příjemné jej mít, když je náhodou nutno si pomoci. Jinak používám velmi starý automat Braun (předchůdce Metze), který přirozeně nevyužívá TTL měření a tedy ani maticové vymyšlenosti Nikonu. A nemyslím, že by mi to scházelo. Jen občas zapomenu přezoomovat blesk nebo přestavit clonu.

F70 má autofokus stejný jako profesionální F90, ale motor pro zostřování je o poznání slabší a ostření je proto pomalejší. F5 s mými objektivy ostří ještě mnohem rychleji. Naopak použití AFS objektivu na F70 tuto nevýhodu odstraní, jejich cena je ovšem tragická. Samozřejmě je možno zvolit levnější Sigmy HSM. Osobně ale s rychlostí ostření nemám problémy v případě, že pohyb je plynulý - např. ostřit na jedoucí auto na dálnici není velký problém, mnohem horší je ostření na hráče třeba při házené, kteří jsou sice pomalejší, ale dochází k častým zákrytům, při nichž tělo začne přeostřovat. Tento problém ale zvládají teprve mnohem dražší profi přístroje, které mají výkonnější procesor.

Nejrychleji autofokus pracuje s plastovým setovým objektivem, který je velmi lehký a má krátký závit, naopak se Sigmami je ostření pomalejší, neboť jsou těžší, jedná se ale o teleobjektivy a tak se to těžko srovnává. Nejvíce mi při autofokusu vadí, že sensor je uprostřed a nutno s ním předmět dost přesně sledovat. Je sice možno vyžít k ostření širokého senzoru, který tuto nevýhodu odstraňuje, ale zase je citlivější na překrývání - automatika totiž zaostřuje na nejbližší předmět. Na druhé straně jsem nepozoroval, že by autofokus byl nepřesný nebo málo citlivý, jak uváděly některé testy. Pracuje spolehlivě i při slabém osvětlení s teleobjektivy světelnosti 5,6.

Nastavování parametrů je jednoduché pomocí dvou tlačítek a točítka, takže není nutné přehmatávat a hledat několik různých tlačítek, knoflíků a přepínačů, nejde to ale dělat naslepo. Obvykle to ovšem není potřeba, stačí si přepínat některý ze čtyř předprogramovaných režimů (jeden je základní tovární nastavení, další tři jsou programovatelné) nebo použít tzv. motivové programy - to ale skoro nikdo nedělá. Tři nastavení se možná zdají málo, ale více si stejně málokdo zapamatuje.

Výborný je hledáček, jehož jemná a jasná matnice dovoluje zostřovat i bez pomocí AF třeba v rohu. Všechny podstatné informace jsou na displeji, který slušně vidím i s brýlemi. Co mi trochu vadí, je indikátor pro manuální nastavení expozice. Ukazuje odchylku ve třetinách stupně, což je výborné pro přesné nastavení, ale protože rozsah indikace je jen +- jeden stupeň, nelze rychle určit rozdíl jasu mezi světlými a tmavými místy při bodovém měření.

Ostatní vymoženosti F70 jsou příjemné, ale ne rozhodující. Zejména se jedná o pokročilé řízení blesku, já však s bleskem moc rád nefotím.

F70 má i svoje mouchy. Nemá ruční zvedání zrcátka, ale zatím jsem nepocítil jeho potřebu, protože zrcátko je výborně tlumené. Neumožňuje vícenásobné expozice, existuje ale finta, jak to dělat. To platí i pro možnost zaclonění na pracovní clonu, tuto funkci jsem si ale nezvykl používat ani u foťáků, které to umožňují. Je větší a potřebuje baterie, které v zimě (a nemusí být zrovna moc mráz) rády vypovídají službu. Baterie jsou největší problém v létě na horách, v zimě člověk přece je čeká problémy a náhradní baterie nosí s sebou. Indikace vybitých baterií funguje špatně - přechod od nabitých baterií k zcela vybitým je velmi náhlý. To je ovšem problém lithiových baterií obecně - můj Olympus se chová přesně stejně. Baterie vydrží asi 10 filmů, když se moc neblýská. Kvůli potížím s bateriemi a nízkými teplotami obecně jsem doplnil svůj arsenál ještě o starší, plně mechanickou FM2, která tyto nectnosti nemá.

Musím říci, že v poslední době fotím více s FM2. F70 beru, jen když je autofokus nezbytný, a když fotím na diáky. FM2 je zcela mechanická, má jen středové měření, v hledáčku je vidět pře- nebo podexpozici. FM2 je nenahraditelná v zimě - odpadají problémy s bateriemi a zatím jí nevadil ani mráz -20 stupňů (větší jsem zatím nemusel naštěstí zkoušet). FM2 vlastně žádné funkce nemá - vše se nastavuje ručně. Všechno však funguje jak má, nejsou tu žádná ale. Závěrka dovoluje práci s bleskem při 1/250s, což je příjemné zejména na slunci. Zrcátko lze zvednout předem, umí i vícenásobné expozice. Pracuje bez problémů s AF objektivy, i když ruční ostření je s ohledem na strmější převody méně pohodlné přesné. Jediná potíž je, že nemá TTL řízení expozice blesku a nehodí se tedy moc pro makro.

Objektivy, které mám nyní, pokrývají rozsah 18 - 400 mm. Nenosím je obvykle s sebou všechny, ale vybírám podle potřeby, tj. kolik právě unesu. Dříve jsem dával jsem přednost pevným ohniskům, nyní mám ale i zoomy a řekl bych, že kvalita není vždy horší než u pevných skel. Samozřejmě jsem je zkoušel testovat, ale nakonec jsem zjistil, že udělat objektivní test všech vlastností není právě snadné. Provedené zkoušky mi potvrdily, že kvalita objektivu vcelku jednoznačně koresponduje s cenou. To platí i pro tvz. neznačkové objektivy, např. Sigmy. Jsou levnější, ale ve srovnání s Nikkory i horší. Samozřejmě je otázka, jestli nestačí pro normální amatérskou ptořebu, asi ano.

Z dalších věcí ve fotobrašně je nutno zmínit filtry. Neužívám obvykle nic než polarizační filtry, pro širokoúhlé objektivy v plochém provedení a samozřejmě cirkulární. UV filtry pro ochranu objektivů mi připadají zbytečné, raději nasazuji sluneční clonu, která navíc podstatně zlepšuje kontrast objektivu v některých situacích, a krytky snímám jen na krátkou chvíli expozice. Nasazuji je jen vyjímečně. Pro speciální účely mám ještě konverzní filtr na umělé světlo, bohužel jen pro průměr 55 mm, který se hodí při práci s diapozitivním materiálem. Používám ho při technických fotkách při žárovkovém osvětlení. Mám i skylight filtry a oteplující filtry tří strupňů, ale pro diáky je neužívám, neboť digitální korekce po skenování to zvládne rovněž. To se týká i přechodových filtrů - v horách na ně není obvykle dost času, takže exponují dvě různé expozice a pak to smontuji v photoshopu.

Blesk - starý Braun s poměrně slušným výkonem a jako příslušenství pětimetrovým kabelem, dovolující osvětlení z úhlu - hlavně pro technické záběry, když je třeba plastické osvětlení. Obvykle používám v manuálním režimu nebo v režimu clonové automatiky.

Pro makrosnímky používám makroobjektiv, který dovoluje měřítko 1:1. Pro větší zvětšení mám reverzní kroužek, který s objektivem 2,8/24 dovoluje měřítko až 5:2. Pro makrosnímky z ruky používám vestavěný blesk F70, jinak užívám stativ. K zaostřování nosím posuvné sáňky (stará dobrá Meopta), umožňující posuv celého aparátu i s objektivem.

V brašně mám dále

• náhradní baterie,

• drátěnou spoušt,

• švýcarský nůž,

• filtry a sluneční clony,

• utěrku na optiku,

• igelitový sáček s otvorem pro focení v dešti,

• větší sáček, do něhož se vejde celá brašna,

• tabulku se jménem a adresou, kterou fotím na nulté políčko filmu,

• tužku a notes a tabulku hyperfokálních vzdáleností a hloubky ostrosti, neboť zoomy nemají stupnici hloubky ostrosti,

• a samozřejmě filmy - barevné Fuji a čb Foma.

Většinu snímků se snažím dělat ze stativu, jen na horách, když je nutno táhnout jiné věci, zůstává stativ dole. Používám nejmenší model Manfrotto, který je přesto dostatečně stabilní pro moji výbavu, jen se k němu musím trochu ohnout. Obvykle mám nasazenu kulovou hlavu, protože je menší a pohotovější, ale 3D hlava je vhodnější pro teleobjektivy, kdy je nutné přesnější nastaven, a je i trochu stabilnějšíí. Řekl bych, že použití stativu je hodně důležité, protože jednak dovoluje si vše rozmyslet, jednak umožňuje užívat polarizační filtr i s málo citlivým filmem a zacloněným objektivem.

Fotogalerie

Názory jiných

Links

Slovník

CV

Copyright (c) Martin Rybák 2002