Landštejn |
Vitorasko bylo dlouho sporným územím mezi Čechy a Rakousy. Rakouští páni si jako opěrný bod úporné kolonizace vystavěli hrad, východisko vojenských akcí i správní středisko získaných území. Konec bojům trvajícím léta a pustošení krajiny udělal až sňatek Přemysla Otakara II. s Markétkou z Babenberka.
Od přelomu padesátých a šedesátých let 13. století už hrad vlastnili Vítkovci. Vilém z Landštejna se po krátkém zaváhání stal platným královým spojencem a rádcem při válečných výpravách i diplomatických jednáních. Roku 1381 se stal pánem hradu Konrád z Krajku, štýrský šlechtic, jehož rod pak vlastnil hrad i panství téměř dvě století.
Landštejn doplatil na politiku svého pána, který se na počátku 15. století přiklonil na stranu krále Zikmunda. Husitské vojsko hrad dobylo a vypálilo. Tíha přestavby v pozdně gotickém slohu připadla Volfgangovi z Krajku a jeho dědicům. Nová hradba zakončená cimbuřím, rozčleněná třemi
poloválcovými věžemi měla poskytnout ochranu nově postavenému paláci. Navíc byla k posílení obranyschopnosti vybudována hranolová věž na konci nové hradby. Před polovinou 16. století vznikla hradba se dvěma baštami. Změna majitelů po Bílé hoře přišla jako důsledek účasti landštejnských pánů na stavovském povstání (1618-20). Hrad jim byl zkonfiskován, ale ještě nějakou dobu sloužil rychle se střídajícím majitelům. Jeho zkázu dokončil požár, který vznikl po zásahu bleskem v bouři roku 1771. Od té doby byl hrad opuštěn, přesto zůstal v majetku šlechtických rodů až do roku 1945. Hrad byl postaven podle vzoru rakouských a jihoněmeckých staveb. Zachovaly se zbytky krajířovského pozdně gotického paláce i jádro paláce románského sevřeného dvěma věžemi. Zůstaly i dovnitř otevřené bašty nad parkánem, zdi se střílnami i zbytky románské a pozdně gotické brány. Záchranné práce ze začátku sedmdesátých let navázaly na konzervační akce započaté už ve třicátých letech a přerušené válkou.
Copyright © 1998 - 2001 - Caseův týdeník, všechna práva vyhrazena