Hrad Bezděz, postavený na znělcovém vrchu Velkém Bezdězi (604 m), vytváří spolu se sousedním Malým Bezdězem (577 m) charakteristickou siluetu, suverénně ovládající krajinu. Vystavěn v letech 1260-80 se stal sídlem, které ve své době nejdokonaleji splňovalo požadavky nepřístupného a zároveň reprezentativního královského hradu. Přemysl Otakar II. povolal k stavbě hradu stavitele zaměstnané předtím budováním nedalekého kláštera v Hradišti. Tak vyrostla stavba v intencích cisterciácko-burgundské gotiky.

Osudy hradu byly pestré. Rok po Přemyslově smrti se stal Bezděz vězením králova syna Václava. Po celou dobu vlády Jana Lucemburského byl zastaven pánům z Dubé, ale za Karla IV. se dostal zpět do držení koruny české. Václav IV. opevnil i protilehlý Malý Bezděz jednoduchou hradbou s bastionem, aby sloužil jako předopevnění hradu. V průběhu 15. a 16. století vystřídal hrad řadu majitelů. Roku 1623 připadl ke knížectví frýdlantskému. Albrecht z Valdštejna chtěl hrad změnit v barokní pevnost, která by doplňovala soustavu hradů, chránící jeho dominium. O připravované přestavbě svědčí trojboké bašty severní hradby. Zároveň pojal úmysl vybudovat na hradě klášter monserratských benediktinů, ale tento plán se již neuskutečnil. Smrt stihla Albrechta dřív, než se dostal k realizaci svých nápadů.

Monserratští benediktini se ale přece dočkali. Ferdinand II. jim hrad i s několika okolními vesnicemi roku 1636 daroval. Přestavba pro potřeby řádu se ale mohla uskutečnit až po skončení třicetileté války. Poté, co byla do hradu přenesena roku 1666 kopie sochy Madony Monserratské, ožil hrad pravidelnými poutěmi, které přinášely klášteru zisk. Votivní dary však upoutaly pozornost pruských vojáků okupujících hrad. Jejich drancování později dovršili bezohlední hledači pokladů. V roce 1785 Josef II. klášter zrušil a poutě na l3ezděz byly zakázány.

Zájem o hrad vzkřísil romantismus 19. století a po určitých úpravách byl hrad zpřístupněn. Zajímali se o něj četní představitelé české kultury, Karel Hynek Mácha tu byl několikrát. Do krajiny kolem Bezdězu zasadil i děj Máje. Pověstem o hradním pokladu a tajné chodbě dal ožít také Bedřich Smetana v opeře Tajemství.

Práce na opravách vzácné památky, započaté už v 19. století, byly mnohokrát přerušeny. Přesto se podařilo hrad zabezpečit, i když jeho důkladná rekonstrukce se stále očekává.

Komplex tvoří vlastní vnitřní hrad, předhradí a opevnění. Z ulicového podhradí se cestou přicházelo branami, chráněnými ochozy s cimbuřím, až k třetí bráně, která byla vstupem do předhradí, chráněného válcovou věží. Odtud byl vchod do předhradí menšího. V něm stály budovy pro many i palác. Menší brankou se pokračovalo kolem mohutné věže do vlastního hradu. Poměrně malé nádvoří svírá na severní straně budova purkrabství, na jihu pak královský palác, který na východní straně ukončuje hradní kaple.

Prostorové rozdělení paláce respektovalo nárok majitelů na soukromí. Obydlí panovníka tvořil střední sál rámovaný dvěma menšími prostorami. V ostatních obytných budovách se toto schéma, vytvářející dojem intimity, opakuje.

V horním poschodí paláce probíhala na straně do nádvoří krytá pavlač. Byla přístupná dřevěným schodištěm z nádvoří. Vytvářela vnější komunikaci pro přilehlé místnosti a umožňovala spojení s emporou hradní kaple, nejvzácnějším prostorem hradu. Je to krásný, uměřený prostor, vertikálně zdůrazněný příporami s konzolami pokrytými listovým dekorem, na něž jsou svedena žebra křížové klenby. V síle obvodové zdi, zvenku zpevněné opěráky, i, v prvním patře ochoz, takže kaple je obklopena dvojí zdí. Přízemí kaple člení sedile ve formě trojských arkád, trojlistý portál otvírá vstup do sakristie. Na západě dotváří prostor kaple tribuna - kruchta, kterou podpírají dva lomené oblouky se středním hranolovým pilířem. Kaple je jedinou hradní kaplí s ochozem v našem gotickém stavitelství.