Někdy před rokem 1333 si příslušníci starobylého moravského panského rodu pánů ze Sovince postavili na skupině strmých skal nevelký hrad. Později (za Pavla ze Sovince) byl jednou z husitských pevností a páni ze Sovince zůstali věrni i králi Jiřímu z Poděbrad. Nepříliš rozsáhlý objekt se v průběhu 15. a 16. století rozrostl o další stavby a fortifikační prvky.

Přestavbu v 16. století, během níž se hrad v jižní a východní části měnil v zámek, zasáhl už nový renesanční sloh. Paláce postavené ve čtyřicátých a padesátých letech 16. století, byly v osmdesátých letech upraveny, vyrostlo nové hospodářské křídlo s ornamentálně členěnými branami. Zdokonalilo se i opevnění, k dvoupatrovému paláci přibyla mohutná dělová bašta, zv. Rempter. V roce 1623 koupil Sovinec řád německých rytířů. Hrad nedostatečně chráněný a bráněný malou posádkou byl v roce 1626 dobyt dánským vojskem. Proto se řádový místodržitel po návratu z dánského vězení snažil přeměnit hrad v pevnost, obsazenou posádkou, která by byla schopna jej ubránit. Vnitřní prostory byly rozděleny na menší, zdi opatřeny střílnami, vnitřní hradby zpevněny palisádami. Zeď ukončenou věží chránily předsunuté bastiony, spojené podzemními chodbami. Některé chodby dokonce vyúsťovaly mimo hradební zdi, aby se obránci mohli nepozorovaně dostat do formací obléhatelů. Obranu doplnila polygonální věž. Rozsáhlé prostory dovolily vytvořit dostatečné zásoby vojenského materiálu a uzavřít do hradeb velkou posádku.