Střekov |
Hrad tvoří dvě od sebe oddělené části, které spojoval padací most nad hlubokým příkopem. Palác nad branou uzavíral jižní stranu, severní frontu tvořila zeď, zpevněná dvěma okrouhlými věžemi. Jedna z nich bezpečně kontrolovala poměrně dlouhý úsek labského údolí, druhá měla za úkol hlídat přístup k předhradí ze sedla nad obcí.
Vlastní hrad tvoří gotická válcová věž ze 14. století a pozdně gotický věžovitý palác. K rodům, které přispěly k jeho výstavbě, patřili v 16. století Glacové, podkrušnohorští podnikatelé. Dali opravit opevnění, velkou pozornost věnovali obytným partiím hradu. Budovami byl zastavěn severovýchodní roh vnitřního hradu, nová stavení se přimkla ke zdi předhradí, směřující k východu. Přestavěn byl i palác. V architektonických článcích přestavby lze zaznamenat pozdně gotické rysy. Okna i portál s přetínanou modelací ukazují podle historičky umění D. Menclové na míšeňský sloh, který se právě v architektonických detailech prosazoval na církevních i světských stavbách v Podkrušnohoří. V úpravách obytných prostor pokračovali i Lobkovicové, jejichž roudnická větev vlastnila Střekov od roku 1564.
Pohromou pro rozsáhlou stavbu byly války 17. a 18. století. V letech 1634, 1639, 1645 a 1648 jej pustošila císařská, saská a švédská vojska. Obléhán byl i za sedmileté války, kdy se o něj roku 1757 rvaly chorvatské, pruské i rakouské oddíly.
Romantismus začátku 19. století ocenil jedinečnou scenerii hradu a vyústil v praktické kroky pro jeho záchranu i oživení. Na hradě byla také umístěna pamětní deska skladatele Richarda Wagnera, která připomíná umělcovo okouzlení dramatickou krajinou; inspirován divokým krajem vytvořil operu Tannháuser.
Po restitucích byl hrad, který od roku 1945 náležel státu, vrácen rodině Lobkoviců.
