Rábí |
Za husitských válek se Rabí stalo útočištěm katolíků i úkrytem cenností z širokého okolí. Na jaře roku 1420 se posádka vzdala vojsku Jana Žižky. Cennosti a s nimi sedm kněží byly před hradem spáleny. Při, druhém obléhání byl hrad dobýván a znovu dobyt, ale Žižka při této akci přišel o druhé (jediné zdravé) oko.
Ze Švihovských proslul především Půta, nejvyšší zemský sudí, který se z moci svého úřadu podílel na řadě opatření, jež omezovala moc krále ve prospěch vysoké šlechty. Tento postoj ho vedl i k promyšlené přestavbě hradu. Po Půtově smrti ji dokončili jeho synové. Byl vybudován nový palác, přestavěny budovy ve vnitřním předhradí, na úpatí parkánu pod vnitřním hradem bylo postaveno hospodářské křídlo s hradní kuchyní a spižírnou. Bylo zdokonaleno opevnění stavbou příhradku a opevněním severní strany.
Rabí se stalo střediskem celého panství; právě tady došlo roku 1502 ke schůzce, na níž se měly urovnat spory mezi šlechtou a městy o vaření piva. Význam hradu ovlivnil i význam podhradí, které bylo roku 1499 povýšeno na město a král Vladislav II. mu udělil znak.
Obrovské stavební a jiné aktivity Půtovské finančně vyčerpaly, a tak se Půtovi synové v roce 1549 Rabí prodejem zbavili. Noví majitelé se o hrad příliš nezajímali. Chátrání dovršila třicetiletá válka a pustošivá akce Mansfeldových vojáků.
Zabezpečování opuštěného objektu začalo až ve dvacátých letech 20. století. V roce 1945 se hrad stal majetkem státu a byl zařazen mezi chráněné objekty.
