Lipnice nad Sázavou |
Do hradu se vstupovalo širokým průčelím se vstupní branou, kterému poskytovala ochranu čtverhranná věž. Fronta pokračovala dvoupatrovou budovou purkrabství opírající se o vysokou hradbu. Odděleně od této stavby stála kaple sv. vavřince. Byla neorientována, polygonálně uzavřená a sklenutá jedním polem křížové klenby, v závěru pak paprskovitě. Žebra klenby jsou svedena do dekorativních konzol s figurálními motivy (svině kojící dva jinochy, mužská a ženská maska). V presbytáři se zachovalo torzo nástěnných maleb s námětem Kristova umučení. Malby byly pořízeny z popudu Pertolda z Lipé, vysokého královského hodnostáře z první poloviny 14. století. Nástěnnými malbami byl vyzdoben i později postavený vítězný oblouk. Kaple je spojena s hranolovou věží, jejíž přízemí, barokně vkusně přestavěné, se stalo součástí sakrálního prostoru. Když bylo gotické purkrabství přebudováno na renesanční palác, byl zastavěn i prostor mezi ním a kaplí tzv. kaplankou.
Hlavním traktem severozápadní strany rozlehlého hradu byl dvoupatrový tzv. Thurnovský palác. Jeho faktickou součástí se stala mohutná tzv. Samsonova věž, postavená na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku. V jejím přízemí byla do skály vylámána studna hluboká 14 metrů. Z přízemí se vcházelo do sousední malé budovy tzv. vrátnice, od níž se až k hlavní bráně táhla hradba. Z nového renesančního opevnění, postaveného v první polovině 16. století, se zachovaly základy bašty zvané Křenovka.
K rozsáhlé přestavbě hradu došlo hlavně za Trčků v letech 1436-1561. Stavbou tzv. Bílé věže, předsunutého opevnění, se posílila obranyschopnost, renesančně bylo přestavěno gotické purkrabství renesančně byl upraven i Thurnovský palác a studniční věž Samson.
V posledních letech třicetileté války se hrad stal výchozí pozicí Švédů pro nájezdy do východních a jižních Čech. Švédové odešli až po uzavření vestfálského míru a zanechali za sebou zpustošený hrad i městečko.
Hradu neprospěla ztráta jeho pevnostní funkce. Sídlila tu potom jen hospodářská správa statku, část objektu byla přeměněna na byty. Poslední ránu utrpěl v roce 1869, kdy jej zasáhla ničivá vichřice a pak požár. Kromě opravené kapličky se ostatní části hradu měnily ve zříceniny. Na lepší časy se zablýskala v roce 1917, kdy se řada institucí zasloužila o obnovovací práce. V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století pokračovalo na odborné úrovni statické zajištění a generální i dílčí úpravy jednotlivých partií hradu.
Copyright © 1998 - 2001 - Caseův týdeník, všechna práva vyhrazena