OKOŘ (okres Praha-západ) 15 km severozápadně od Prahy, Zříceniny nepřístupné - UKAŽ NA MAPĚ Data a zajímavosti z historie: Hrad o nepravidelném půdorysu, vybudovaný na skalnatém ostrohu nad Zákolanským potokem, má vedle písemnými prameny zachyceného data vzniku ještě barvitou dávnější existenci. K ní se vztahují pověsti o družiníku Přemysla Oráče Okořovi (z jeho rodu prý pocházela Šárka) nebo o družiníku knížete Oldřicha, zabitém v půtce při obraně hradu přepadeném lupiči. Písemné zprávy mluví o založení a vyzdvižení hradu v druhé polovině 14. století pražským patricijem Františkem Rokycanským. Nejvýraznějším zbytkem horního hradu je východní část mohutné hranolové, kdysi pětipatrové věže. V jejím spodním díle je zastavěna starší, původně raně gotická, polygonálně uzavřená kaple z let 1260-70 s hrotitými gotickými okny, z nichž dvě jsou barokně upravena. V druhé polovině 15. století byl vybudován dolní hrad, kde v souladu s tehdejšími ekonomickými proměnami zaujaly výrazné místo hospodářské budovy. Přestavoval se i hrad horní. Vzniklo nové, dvěma půlkruhovými baštami Lázeň a Pekárna zvýrazněné opevnění. Renesanční úpravy po roce 1595 a barokní koncem 17. století už nepřinesly změny vnější stavební dispozice. Poslední z řady šlechtických majitelů, Jan Bořita z Martinic, odkázal roku 1649 Okoř jezuitům. Ti se až do zrušení řádu o hrad dobře starali. Ojedinělá ve středověkém stavitelství tohoto druhu je poloha hradu na nízkém skalnatém ostrohu vystupujícím ze dna údolí, svíraného stráněmi, které stavbu převyšují. Naštěstí ochranu posiloval potok a dnes již neexistující rybník. Škoda. že celý objekt je pro rozsáhlé a často přerušované úpravy už dlouhá léta nepřístupný. Jen v domku pod hradem je muzeum, dokumentující stavební vývoj hradu. Krajina kolem Okoře je spjata s vývojem českého moderního malířství. Působili tu Antonín Slavíček, Julius Mařák, Antonín Hudeček aj. |
|
|