Tolštejn - Caseův týdeník

Tolštejn

TOLŠTEJN (okres Děčín) 4 km jihozápadně od Varnsdorfu - UKAŽ NA MAPĚ
Volně přístupný

Data a zajímavosti z historie:

Rozsáhlá zřícenina hradu 1,5 km od vrchu Jedlová v Lužických horách. Stojí na znělcovém suku (670 m n. m.) v pískovcové oblasti. Jeho název vznikl z původního německého Dohlenstein, tedy Kavčí hrad. Hrad patřil k opěrným bodům rozsáhlého panství vartemberské větve Markvarticů na severu Čech.

Do hradu se vstupovalo branou na východní straně hradiště. Od ní se rozvíjelo hrazení zapojující do obrany objektu věže, bašty i boční stěny budov. Kruh hradeb svíral a bránil jádro hradu. Tvořily je palác, pro život nezbytné hospodářské budovy, obydlí hradní posádky, konírny, skladiště a spižírny. Z objektů vnitřního hradu se zachovalo málo. Více toho zůstalo z hradeb předhradí, z jeho hospodářských budov a polygonálních bašt.

O hradu se mluví už v polovině 13. století, ale ví se, že prvním nesporným majitelem byl Vaník z Vartemberka, vysoký hodnostář Království českého. Hradu se dotkly husitské války, do jeho historie zasáhla i další léta. Stál na pomezí, kde se střetávaly zájmy hornolužických měst se zájmy mocných českých rodů, které se nejednou spořily mezi sebou navzájem. Hrál důležitou roli v odstředných snahách šlechty, která se nechtěla podřídit vůli krále Jiřího z Poděbrad, toužícího upevnit královskou moc.

Ke zklidnění došlo až poté, co saská knížata prodala hrad roku 1485 saskému rytíři Hugoltovi ze Šlejnic. Hospodářský rozmach krajiny a s ním související orientace v činnosti šlechty nutily Šlejnice přizpůsobit hrad správní funkci a současně posílit jeho pevnostní charakter výstavbou nových obranných prvků, které respektovaly změny válečné techniky, zejména zdokonalení děl.

Když touha šlechty po renesančním způsobu života (kladl mimo jiné nároky na pohodlné bydlení) vedla k opuštění hradu, jeho pevnostní prvky ještě posílily. Poslední roli sehrály za třicetileté války, kdy se Tolštejn stal dějištěm bojů mezi císařskými a švédskými vojsky. Zapálen a pobořen zůstal už v troskách a nikdo z pozdějších majitelů neměl zájem jej obnovit.

Romantismus 19. století přinesl oživení zájmu, roku 1866 zde byla vybudována restaurace a zřícenina se stala oblíbeným cílem výletů. Právě nad bývalou restaurací ční zbytky původního horního hradu; obě vrcholová skaliska spojovala kdysi dřevěná lávka (dnes železný můstek). Na severní straně je tzv. šlejnicovská bašta s erbem, v severozápadním cípu okrouhlá věž nazývaná hladomorna. Jižně od bývalé restaurace lze najít sotva patrné jezdecké schody.

Zpět na obsah