GRIGORIJ GORIN - SKRYTOU KAMEROU
Tuto knizku mi bracha koupil za 4Kc v antikvariate. Ale je to takova
bomba, ze jsem se rozhodl opsat par stranek z teto knihy.
Jelikoz jsem se nechtel zdrzovat s hacky a carkami (a na HTML strankach
jsou neustale problemy s diakritikou) psal jsem to bez nich.
Opsal Michal Zeman (MZEMAN@HERMES.ZCU.CZ)
Uvahy obcana Kravcova :)
-----------------------
O vedeckych objevech
Ja proti vede nejsem, naopak, muzu smele rict, ze ji vrele podporuju.
Ale jsem proti vedeckym objevum, ktere mi nic nedavaji. Vzdycky jsem
rikal: objevit neco, to je malickost, to dokaze i hlupak. Ale kdyz jsi
prosim vedec nebo profesor, tak si driv, nez neco objevis, rozmysli,
co tim chces dokazat... Jestli to bude k uzitku nebo ne!
Tak napriklad - lekari objevili rakovinu... Ale k cemu to, prosim
vas? K cemu? Nasi predkove si docela dobre zili a umirali jako lidi:
nekdo na souchote, nekdo na choleru, jineho zas rozsapal medved... A
rakovinu vubec neznali. No a vidite, ted nam ji lekari objevili - jako
na zlost! A ona nam decimuje lidi! Ten akademik, co ji objevil, si mel
predem rozmyslet, co vlastne objevuje a co z toho muze vzejit...
Nebo trebas tihle botanici, aby je cert vzal! Porad jen vsecko krizi
a krizi... Visni s tresni, maliny s jerabinou... Ale kdo z toho co ma?
Kdyz clovek jde na trh, plati za brambory jako za jablka, a za jablka
jako za pomerance... A jenom proto, ze ti rostaci botanici zkrizili
vsecko dohromady! :)
A ten Einstein - skoda reci! K cemu ten objevil tu svou teorii
relativity, to bych rad vedel...! Kdybyste se ho zeptali, nevi to sam!
Mam kamarada, elektrotechnika, ten mi celou tu torii vysvetlil... To
vam jsou veci! Kdyz nekdo odleti na rok do vesmiru, uplyne tady, na
Zemi, deset let... K cemu je to, prosim vas, dobre? To kdyz odletim na
nejakou hvezdu a pak se vratim, budu tu mit nezaplacenou cinzi za
deset let... Vite, co z to bude za penize? A myslite, ze za takovych
okolnosti poletim do vesmiru? Ani napad!
Jo chemici, to je neco jineho! To jsou spravni chlapi... Ti
vynalezli varici vodu... A k ni zavarku! Clovek si sedi, pije caj a
premysli o vselijakych vecech...
O vyhodach zivota ve meste
Ja mam tedy mesto rad. Kdyz nekdo nadava na zivot ve meste,
nesouhlasim. Kdyz se mu to nelibi, at ve meste nebydli, ale nam at se
do toho neplete!
Tak napriklad: ze pry je ve meste znecistene ovzdusi. A ze pry je to
skodlive. Ja si zase myslim - jak pro koho! Pro me, kdyz jsem na to
zvykly, je takovy vzduch spis na prospech. Mne se naopak toci hlava z
ozonu. Na mou dusi. Kdyz se prochazim takovou hodinku v lese, citim
simrani u srdce, ale staci si zakourit belomorku, a hned to prejde.
Minuly mesic jsme jeli kolektivne na houby, a ja, verte mi nebo ne,
tam v tom housti omdlel. Nadychal jsem se kysliku a organizmus to
nesnesl. Jeste dobre, ze kamaradi vedeli, co a jak. Odtahli me k
autobusu, primo pod vyfuk... Tam jsem se vzpamatoval, ale dalo mi to
zabrat!
A ticho taky nemam rad. Skodi memu sluchovemu ustroji. Kdyz jsem
byl u sestry na vesnici, nemohl jsem vubec spat. V noci tam bylo ticho
jako na hrbitove... Neco hrozneho! Dostal jsem vzdycky strasnou
migrenu. Svagr se nade mnou, dikybohu, slitoval a vzdycky me vozil na
motocyklu... Tak jsem se aspon vyspal..
A vubec - lidi, kteri rikaji, ze ve meste je sama tlacenice a
fronty, to podle me nejsou humanisti. To ja zase mam rad, kdyz je
kolem spousta lidi... Do prazdne tramvaje bych si nesedl ani za nic!
Proc bych jezdil v prazdne tramvaji? To uz je lepsi jet taxikem. Tam
si clovek za sve penize aspon popovida s ridicem. Ale takhle poranu,
to jezdim v hromadnych dopravnich prostredcich hrozne rad... Tam
cloveka zmacknou, div dusi nevypusti... Uz si myslis, ze je konec! Ale
kdez! Na stanici te zase vystrci ven, ty se pekne nadechnes a citis,
ze jsi jeste zivy! A mas najednou takovou radost, takovou chut do
zivota... Citis, ze bys mohl skaly lamat!... Sednes do tramvaje, a
jedes zase zpatky... :)
O tom, ze vsechno souvisi se vsim
Vy treba neverite, ze na svete vsechno souvisi se vsim, ale ja vam
to vedecky dokazu. Nedavno jsem cetl v jednom casopise takovou
zajimavou vec. Kdesi daleko, bud v Africe nebo Americe byla dzungle.
Poradna husta dzungle, plna vselijakych rostlin a zvirat. A v te
dzungli zila taky takova muska. Malicka muska, ktera tam bzucela a
zdalo se, ze neni vubec k nicemu. A navic kazdeho stipala - lidi i
zvirata. Lidem z toho naskakovaly boule a to je znervoznovalo. Tak si
rekli, ze tu musku vyhubi. Posypali tu dzungli praskem DDT - a s
muskou byl amen. Uplne vymizela.
A co myslite ze se stalo? Hrozna vec!
Za nejakou dobu vymizeli v dzungli mali ptacci, co se tou muskou
zivili. Pak se ztratili velci ptaci, co zase pozirali ty male ptacky.
Ptacci zmizeli, ale objevili se vselijaci brouci a svabi, co se
predtim bali tech ptacku. No a ted se ti skodlivy brouci hrozne
rozmnozili a zacali pozirat travu a vubec vsechno rostlinstvo. Sezrali
rostlinstvo, a vymizeli lane a antilopy, ktere nemohou bez rostlinstva
zit. A pak vymizeli i vselijake selmy - lvi a jaguari... Protoze ti
zase nemohou zit bez antilop! Zkratka a dobre, za nejaky cas se
dzungle vytratila, zacal tam foukat suchovej, a pak na tom miste
vznikla poust! A to vsechno - kvuli te male musce!
Povidam vam to proto, ze takovahle souvislost existuje ve vsem na
svete.
Tak se napriklad zeptate: odkud se ve svete bere pokrok? No z toho,
ze zavody a tovarny rostou a vyrabeji nove vyrobky. A proc vyrabeji
nove vyrobky? Protoze je veda zene kupredu! A proc se veda vyviji?
Protoze vedci prinaseji nove myslenky. A proc prinaseji vedci nove
myslenky? Protoze sedi za stolem a premysleji, protoze cele noci
nespi!
A proc takovy vedec vlastne nespi?
Protoze mu zpivam pod oknem.
A proc vlastne zpivam? Protoze jsem se opil...
No a ted se vas ptam: kdyz si tedy uvedomime, ze vsechno souvisi se
vsim, mam ja pravo se trebas jen jeden jediny den neopit?
Ne, pratele drazi, nemam!
To by mi dejiny neodpustily! :)
Dopisy obcana Kravcova
------------------------
Dopis ministerstvu financi
Vazeny soudruhu ministre!
V dobe, kdy Vy ve sve dulezite fci setrite kazdou kopejku statniho
majetku a stenate nad statnim rozpoctem jako raneny ptak, existuji
lide, kteri sahaji hluboko do statni pokladny a vytahuji odtud
neuveritelne penize.
Existuji lide, kteri vydelavaji obrovske sumy jen tak pronic zanic,
certvi zac.
Mam na mysli nase slavne spisovatele, nase znamenite inzenyry
lidskych dusi.
Vysvetlim svou myslenku na prikladech.
V nasem dome bydli jakysi Rjabkin G. S., basnik, prozaik a
prekladatel, zkratka clovek bez urciteho zamestnani. Nedavno otiskl v
ustrednim tisku svou novou basen o lasce.
Basen se mi libila, a tak jsem se prirozene Rjabkina G. S. zeptal,
kolik z ni dostal.
"Tricet rublu", odpovedel Rjabkin G. S.
"A jak dlouho jste ji psal?" zeptal jsem se.
"Dve hodiny", odpovedel mi Rjabkin G. S.
Predkladam Vam tudiz mensi aritmetickou ulohu, kterou Vy, jakozto
ministr financi, zajiste snadno vyresite.
Za dve hodiny vydela Rjabkin G. S. 30 rublu.
Otazka zni: kolik vydelava Rjabkin G. S. za den, ma-li den 24
hodin?
Odpoved: 360 rublu! V nove mene! :)
Nekdo by mohl namitnout, ze mame odecist 7-8 hodin spanku. Ale
podivejme se pravde tvrde do oci, soudruzi: kdo by za takove penize
spal? :)
Dale jsem behem rozhovoru s Rjabkinem G. S. zjistil, ze nasi basnici
berou prumerne jeden rubl za radek. Tezko uverit, ze je takova
marnotratnost mozna, ale je to fakt!
Staci, aby napsali nejaky nesmysl, treba:
Na nebi jitro uz svita,
ptacek je pisnickou vita! -
a maji v kapse dva ruble!
To se rovna kilogramu dietniho salamu, soudruhu ministre!
Venoval jsem teto otazce nekolik noci a pomoci kalkulacky jsem
spocital sborniky versu nasich znamych basniku a vysly mi takove
castky, ze me z toho boli srdce.
Dale jsem zjistil, ze nekteri basnici, aby se obohatili, rozsekavaji
verse do nekolika radku a jini zase tisknou prozu ve sloupeccich (tak
zvany "blankvers").
Obludnych veci se dopousteji textari k pisnickam, kteri opakuji
refren za kazdou slokou, cimz dosahuji az 500% zisku z jednoho refrenu.
Vazeny soudruhu ministre!
Nase zeme je bohata, presto jsem vsak nazoru, ze jeji ekonomika je v
soucasne dobe silne ohrozena literaturou.
Je znamo, ze verse muze psat kazdy, leckdo se vsak stydi.
Jestlize ale bude siroka verejnost obeznamena s mymi vypocty, je
nanejvys pravdepodobne, ze miliony delniku i rolniku usednou k peru,
a pak nastane krize a hospodarsky krach.
V souvislosti s vyse uvedenym navrhuji urychlene ucinit opatreni, aby
byla hrozici hospodarska diverze odvracena. Bude nutne stanovit pro
nase basniky a spisovatele normovany pracovni den a prevest je na
pevny plat.
Jelikoz jsou to inzenyri lidskych dusi, mel by jejich vydelek
vychazet z platu inzenyra.
Bude pritom ovsem treba dodrzovat jiste financni odstupnovani. Tak
napriklad muj soused G. S. Rjabkin by mel dostavat plat jako mladsi
inzenyr, J. A. Jevtusenko jako starsi inzenyr, K. M. Simonov jako
reditel, M. A. Solochov jako vedouci vyrobni spravy atd. atd.
Tak by navrhovana reforma krome ekonomickych vyhod prinesla i urcity
spolecensky efekt: odpadla by nutnost kritiky. Uz podle platu by se
dalo usoudit, ktery spisovatel je dobry a ktery zrovna za moc nestoji.
V zaveru sveho dopisu vyjadruji nadeji, ze ministerstvo financi
prijme muj dopis kladne a me navrhy bude urychlene realizovat.
Jestlize muj navrh nebude vzat v uvahu, prohlasuji oficialne, ze
nenesu zadnou odpovednost za nasledky, ba naopak sam se zacnu zabyvat
literaturou.
Vzhledem k tomu zadam, aby muj dopis byl pokladan za basen v proze a
aby mi prislusny honorar byl zaslan postou na adresu bydliste.
Dobre vychovani
-----------------
"Dobre vychovani nespociva v tom, ze clovek nevyleje omacku na ubrus,
nybrz v tom, ze si clovek nevsimne, kdyz to udela ten druhy..." To
pravil Cechov. V osmem svazku sebranych spisu. Uzasne moudra myslenka,
to se musi uznat. Kdyz jsem to precetl, az me to prekvapilo. Jak to,
ze jsem na to neprisel sam? To si vsichni o sobe myslime, ze jsme
inteligenti, ale kdyz nahodou nekdo rozleje na stole omacku, hned je
plno kriku a shonu... Ale Cechov proti tomu bojuje. Rika primo:
dobre vychovani nespociva v tom, ze clovek sam nenadela svinstvo, ale
uplne naopak...
Kdyz jsem si to precetl, okamzite jsem se rozhodl, ze budu zit podle
Cechova. A zrovna se mi naskytla prilezitost: zeniny narozeniny.
Prisli hoste, pribuzni a kolegove. Sedime, jime, vedeme inteligentni
rozhovor o pocasi, o mode, o Jevtusenkovi, o tom, a o onom... Sedime
pekne tise, nikdo zadnou omacku nerozleva.
Ale v tom se jeden z hostu, nejaky Kulikov, natahl pro lahev a
porazil sklenici s pivem, rovnou na ubrus. Zastydel se a zacal ten
flek honem utirat ubrouskem.
Ja sedim - jakoby nic. Proste vubec nereaguju. Teda jako sedim a
tvarim se tak, jako by nic nerozlil. Jako by se nic nestalo.
Ale v tom jsem si vsiml, ze si nikdo nevsiml, ze jsem si nevsiml,
jak ten ubrus polil. A prislo mi to lito. Tak povidam:
"Dobre vychovani prej nespociva v tom, ze clovek nevyleje omacku na
ubrus, nybrz v tom, ze si clovek nevsimne, kdyz to udela ten druhy..."
Host Kulikov zrudl a povida: "Ja zadnou omacku nevylil!" Ja na to:
"Jakoupak omacku? Tady nejde o omacku... Zkratka a dobre, je to
mile, ze se tu sesli dobre vychovani lide. Vy jste napriklad vylil
pivo, a nikdo ani nemrknul. A to je velice prijemne, tim spis, ze
ubrus je novy, nedavno koupeny."
Host Kulikov upadl buhviproc jeste vic do rozpaku, zacal neco
koktat, a upustil talir na zem. Talir byl napadrt! Host Kulikov zrudl
jako rak. Vsichni ztichli. Ale ja se snazil vubec si toho noveho
maleru nevsimat, ackoliv Cechov se o zadnem taliri nezminuje.
Tak povidam:
"Nic si z toho nedelejte, prosim! Takova malickost. Nikdo nic
nezpozoroval. Cert vem talir! Byl ze servisu! Starozitnost! Misensky
porculan!"
Host Kulikov se buhviproc rozklepal, vrhl se na zem, zacal sbirat
strepy a samym rozcilenim strhl ubrus. A uz letely na zem lahve,
sklenicky... Ja se kousl do rtu, ale ze vsech sil se snazim vypadat,
jako ze nic nepozoruju. Naopak, piskam si dokonce veselou pisnicku,
abych vsem dokazal, ze je mi to uplne jedno.
Ale v tom, predstavte si, vyskocila Kulikovova zena a pustila se do
me:
"Co tejrate myho muze?"
Ja ji zdvorile odpovedel:
"Nikdo vaseho muze netyra. naopak, delame, co muzeme, abychom
nepozorovali jeho nevychovanost. Vy jste napriklad strkala svou
vidlicku do misy se salatem, ale ja si toho vubec nevsiml."
Pani se buhviproc rozplakala a ostatni hoste se zacali bezduvodne
rozcilovat. Jeden ze zeninych pribuznych vyskocil a zacal kricet:
"Jdeme odtud! Tady se nam jen posmivaji!"
Ja povidam:
"Kdo se vam, prosim vas, posmiva? Prijdete si, naslapete na podlaze,
do talirku sypete popel, pijete jako duha... Ja se snazim, abych si
toho nevsimal, a vy budete jeste remcat!"
Hoste vyskocili a vrhli se do predsine pro kabaty. Ja za nimi jeste
stacil kriknout:
"No konecne! Stastnou cestu! Uz abyste vypadli!"
To ale byla uz doopravdy hrubost. A to jsem nemel! Mel jsem za nimi
zavolat neco z Cechova, o omacce nebo neco podobneho, ale ja si takovy
citat nepripravil.
Zaplat pambu, prace jen jsem se ovladl. Lahev jsem po nich nehodil...
Jen pro vas
-------------
V restauraci bylo pomerne prazdno. Usadil jsem se ke stolku u okna a
cekal na vrchniho. Po peti minutach se objevil, premeril si me, jako
by me chtel ohodnotit, a spiklenecky se zeptal:
"Budeme jist?"
"Ano," rekl jsem.
"Vyborne," on na to. "Udelame vsechno podle prani."
"Diky," rekl jsem zase ja. "Prineste mi, prosim vas, pivo..."
"Prosim," skocil mi do reci. "Studene?"
"Studene."
"Lahvicku?"
"Lahvicku."
"Pro vas ano," prohlasil energicky a zamrkal na me levym okem.
Vychytrale a tajuplne.
Tim zamrkanim mi daval najevo, ze s pivem je to ted spatne. Pivovary
jsou v rekonstrukci. V celem meste zbylo uz jen par lahvi piva, ktere
maji pro sberatele obrovskou cenu. Ale pro mne on uz jednu lahvicku
sezene...
"A pak bych chtel jeste borsc," rekl jsem.
Vrchni zbledl.
"Ja vas chapu," rekl a zamrkal tentokrat pravym okem. "Primo borsc,
ano?"
"Ano."
"Horky?"
"Rad bych..."
"Na taliri?"
"Prosil bych..."
"Se smetanou?"
"Kdyby to jen bylo mozne."
"Pro vas ano," poseptal mi. "Nebojte se!" A zase tak vychytrale
zamrkal.
Tim zamrkanim mi dal najevo, ze borsc je ted taky velika vzacnost.
Kuchari ho uz davno nevari. Misto aby stali u plotny, venuji se hre na
mandolinu a poradaji koncerty solistu. Jedina osoba, co jeste vari
borsc, je jedna babicka z Povltavy - vzacna odbornice. Kvuli mne k ni
osobne poslou letadlo a privezou mi plny talir vytecneho borsce.
"Pak bych chtel jeste biftek s cibuli," dodal jsem nesmele.
Cisnik zaskripal zuby.
"To jako myslite biftek?" zeptal se.
"Ano, myslim biftek..."
"Z masa?"
"Rad bych! A cibuli z cibule!"
Cisnik se zamyslel, zvedl oci k nebi, nad cimsi uvazoval a
vzpominal, ale pak energicky vydechl a rekl:
"Pro vas ano!... Pro vas!" A slavnostne zamlaskal.
Tim zamlaskanim mi daval najevo, ze se kvuli mne vlastne obetuje.
Bifteky uz davno nikdo nepripravuje. Vsichni uz zapomneli, jak se to
dela. Bude treba vyslat zvlastni archeologickou vypravu, rozsifruje
starobyle pismo a zjisti, jak se delavaly bifteky. Bude se muset
privolat pomoc akademie ved, armada a mozna i "Mosfilm".
Ale pro mne on nelituje niceho.
"A jeste neco?" zeptal se cisnik.
"To staci," rekl jsem nesmele. "Uz takhle jsem vam zpusobil tolik
starosti."
"To nic," odpovedel statecne. "Behem peti minut to mate na stole."
A pohledl mi vitezoslavne do oci.
Tim pohledem mi daval na jevo, ze se vrha do neceho, co presahuje
veskere lidske chapani.
Lide tu cekaji cele roky, rikal jeho pohled. Spi tady, primo na
zidlich. Umiraji hladem a zizni. Zatimco cekaji na obed, staci se
zamilovat, ozenit, i deti se jim tu rodi. Deti pak vyrostou a podle
jidelniho listku je pak uci abecedu. Pak si i deti objednaji obed,
cekaji a vsechno se opakuje zase od zacatku...
Kdyz jsem se jedl, plne jsem si uvedomoval duveru, ktera mi bylla
prokazana.
Pak jsem vstal od stolu.
"Nevim, jak bych vam podekoval," rekl jsem cisnikovi.
"Ale to nic," odpovedel stydlive.
"Kdezpak," protestoval jsem. "Tolik jste toho pro mne udelal... Na
neco takoveho clovek nezapomene, dokud bude dychat... Kolik jsem
dluzen?"
"Dva ruble," rekl cisnik.
"Rozumim," mrkl jsem na neho. "Pro vas ano!"
Podal jsem mu dva ruble a stiskl jsem mu ruku.
Tim stiskem jsem mu daval najevo, ze pro neho delam neco decela
neobycejneho.
S penezi je to dneska potiz. Stat jich tiskne nejak malo.
A v me kapse je to vzdycky velika vzacnost.
Obvykle odchazim bez zaplaceni. Pak me hleda milice. Ale pro neho
jsem schopen se obetovat a ochotne zaplatim ucet...
Provazel me pohledem az ke dverim.
Zrejme budeme na sebe dlouho oba vzpominat.
========================================================================
To je kratky vytah z knihy. Do humornych povidek jsem se zacetl, kdyz jsem
mel pred zkouskou, takze asi pochopite jak zkouska dopadla. :)
Libilo se vam to? Dobra tady je jeste kousek:
Mladik telefonuje -
Halo? Lenka?... Ty jsi jeste doma?... Prosim te! Za dvacet minut to
zacina... Jak to, ze nejdes? Sehnal jsem listky, slusne te pozval, a
ty na me s takovou boudou! Hele, buchto, tos me teda namichla!...
Neblbni! Hod na sebe paradu a svihej! Nebo to muzu s tebou zabalit...
Proc?... S jakou Maryskou? Kde zes me videla? Hele, nech toho!... No,
jak myslis, ale namichlas me. Zabalime to a hotovka! (Zavesi a hned
vytaci dalsi cislo.) Halo? Maryska? ... Ahoj! Vis, kdo te vola?...
Prima holka! Hele, mam napad. Co kdybychom sli do divadla?... Ted!
Hned! Hod na sebe paradu a svihej! Prej je to genialni hra! ... Coze,
driv? Ja to driv sam nevedel. Jdu kolem, koukam, ze je tu fura lidi,
tak jsem se protlacil k pokladne, vymamil z nich dva lupeny a volam...
Hele, nehadej se! ... S jakou Lerou? ... Ja zadnou Leru neznam! ...
No, jak chces! ... Ale pamatuj si: zabalime to - a hotovka! (Zavesi s
znovu vytaci cislo) Halo? Lerocka? Hod na sebe paradu a svihej
okamzite do divadla. Ja uz jsem tu i s lupenama. Genialni hra! ... To
nevim... Myslim, ze francouzska... Hele ja nemam cas na recicky,
buchto! Hod na sebe paradu a svihej, jak povidam! ... Coze? S jakou
Svetlou? Kde zes me videla? Tak tos me namichla! Vazne buchto,
namichla... Pockej, nezavesuj... Jakej ma telefon? ... No ta Svetla,
co jsi me s ni videla ... Halo! Halo!
(
geocities.com/timessquare/castle/4923) (
geocities.com/timessquare/castle) (
geocities.com/timessquare)