Hádanky a poezie z Nipponu
Věštecké destičky, na nichž lze určité spouštěcí slovo složit vždy jen jednou:
Chyťte se za ruce,
spojte se v řadu,
dejte svou odpověď,
dejte svou radu.
Taneční figura,
poprvé a naposled,
podruhé už nezaujme,
podruhé je smrti let.
Písmena vyrytá na destičkách: S, D, T, T, P, P, O, U
Vypsaná slova, která už byla použita:
OSUD
SOUD
SUD
TUPOST
POPUD
DUPOT (složeno Maedou)
POSTUP (složeno Akai)
SUPOT (složeno Akai)
Haiku pro Nashiwakiho:
KVĚTY, JEŽ SNĚŽÍ
a pod tím jeřáb
v kutně
z černého peří.
Yo no seré yo, muerte,
hasta que tú te unas con mi vida
y me completes así todo,
hasta que mi mitad de luz se cierre
con mi mitad de sombra
- y sea yo equlibrio eterno
en la mente del mundo...
Hiragova haiku věnovaná Akai:
Luna krvácí.
Ne, to světluška zahání stíny
z mojí duše.
Sametové stříbro mi protéká rukama
mému mrtvému tělu
se zachtělo života.
Akaino haiku Hiragovi a Watatsumimu:
Losujte dřívka
a dejte mi potomka -
mám prázdnou náruč.
Věštba ohledně "vyslance" od Dvora (by Eob-san):
Bílý jeřáb letí,
letí, nese děti.
Letí ohněm, letí v dým,
letí, letí, letí s kým?
Letí, vítr kvílí,
letí, už ne bílý.
Jsou to saze, je to krev?
je mu blaze, proč ten řev?
Černý jeřáb letí,
letí, nese děti.
Věštba ohledně tygří dýky (by Eob-san):
Nejsem kov a nejsem kámen,
teď je s tebou světe ámen,
nejsem z ohně, nejsem z ledu,
soucit, to já nedovedu.
Stínům lidí nepatřím,
všechny tvory pohltím.
Vztek a bolest, hněv a zloba,
to je moje pravá doba.
Věštba ohledně návratu havranů-korejských zabijáků (by Eob-san):
Moře bouří, moře hučí, havrani již letí zpět,
letí, letí, nedoletí, nevidí je tento svět.
Ptáci, kteří odlétli, už se nikdy nevrátí,
ale ten, co u vás zůstal, svoji tvář si obrátí.
Věštba, která zodpoví otázku "Kde je Kenjiro?" (by Eob-san):
V Psí uličce smrt naň číhá,
Kenjiro už do ní vbíhá,
šest postav, co drží meče,
Kenjiro už neuteče!
Za smrt Kenjirovu... (by Sombra)
Kenjiro zavražděn
a potemněla scéna,
má pomstu vyhledat
Wu Nejistého jména?
Maeda u mistra
hraje si na hádanky,
kdo život vykoupí,
vypadne ze skládanky?
Hiraga vědoucí
od pomsty zrazuje,
zatímco Tatsu sám
chystá se do boje.
S výrazem Piláta
Akai si ruce myje,
kdo asi z viníků
rána se nedožije?
Hádej, kdo z viníků
rána se nedožije...
Zaklínadlo ze snu, zpívané ve vánici dětským hláskem (by Eob-san):
Starý muži, nech mě být!
Starý muži, nech mě žít!
Starý muži, vrať se zpět,
vrať se domů a to hned!
Věštba o tom, kde se nachází tělo starého muže (by Eob-san)
Hledáš srdce nebo hlavu?
Příčinu či následek?
Pod vichřicí špatně plavu,
sladce voní třešní květ.
Udeř směle, rychle, tvrdě,
svíce rychle hoří,
samuraj žil příliš hrdě,
chudák z vln se noří.
Yatarova píseň pro Akai (by Eob-san)
Ach, jaká je to slast,
Kolo Života se stále otáčí,
otáčí neúprosně pořád dál,
ach, jaká je to slast.
Život je věčná změna,
co my s tím naděláme?
My se tím potěšíme!
Ach, jaká je to slast!
Slabý odchází
a silný zůstává,
takhle to musí být,
ach, jaká je to slast!
Předsmrtné haiku Otami Hiragy (Amiboshi-san)
I v sevření mrazivé noci
bojovník plní svou povinnost.
Ten, kdo nese světlo,
se nemůže bát temnoty.
Co Akai vzkázala po větru (Sombra)
Před branami pekla
na tebe myslím, Yataro.
Doma snad sakury sněží
a možná ráno nastalo.
Uvítáš beze mne slunce
a sám se k bohům pomodlíš,
že schází mi polštář tvých paží,
zda-li víš?
Tesklivá japonerie (Sombra)
Sluka si peří probírá
stokrát, zase a znovu
luna v jezeře ubývá,
z chrámu zní úder zvonu.
Měla jsem milenců
jako hvězd na nebi,
korálky z růženců
nakonec zbyly mi.
Slova jsou vonných tyčinek dým,
za větrem odletí přísahy,
život i cit je prchavý, vím,
z mostu už trosky jen zůstaly.
Zlatá světluška létá
za nocí měsíčných,
třpytí se poprašek léta
na starých piniích.
Pod střechu čajovny
znovu se vráti chci,
požitek nevěrný
sevřít zas v náruči.
Slova jsou vonných tyčinek dým,
za větrem odletí přísahy...
Na čínský nápěv (Sombra)
Do písku píšu list
na stěně přízrak ran,
divokých husí teď
sotva se dovolám.
Zda doručí můj stesk
větru se aspoň ptám.
Nechal jsi pro můj stín
dnes branku dokořán?
Možná jsem liščí klam
ve květech třešňových,
proč přesto noc co noc
mé kroky vyhlížíš?
Pochopit snažíš se,
proč s tebou nesmím být?
Nebo spát pospícháš,
odvážnými sny zpit?
Akaina Píseň k pomalému tanci (Sombra)
Prošla jsem Průsmykem Vyrovnání
jednou tam a jednou zpět,
přešla jsem přes Kámen Zpáteční cesty,
přes boha Hranice, již nelze překročit.
Prošla jsem Průsmykem Vyrovnání
dvakrát tam a dvakrát zpět...