Gustav Meyrink

(vl. jménem Meyer)


- regent tremerské pražské chantry
- externista na Karlově universitě
(První lékařská fakulta)
- Janin a Gabrielův Otec v temnotách

Záliby:
- plnění oficiálních povinností vyplývajících z jeho statusu
- magické nauky
- politika
- vědění... a poznání

Zásady:
- Pacta sunt servanda.
(Smlouvy mají být dodržovány.)
- Abusus non tollit usum.
(Zneužívání neruší právo užívání.)

Citát:
"Vždyť i ďáblova největší špinavost je v tom, že dělá, jako by neexistoval."

Úryvek z Meyrinkovy povídky Návštěva J. H. Obereita u pijavic času:
..."Věřil jsem v to, co lidé nazývají životem, ale pak přicházela jedna rána za druhou: ztratil jsem to, co může člověk tady na zemi milovat... všechno. A pak mě náhoda svedla s vaším dědem. Začal mě učit poznávat, co jsou přání, co je čekání, naděje, jak je to všechno spletené dohromady a jak je potřeba strhnout všem těm strašidlům masky z obličejů. Nazvali jsme je pijavicemi času, protože jako pijavice nám ze srdcí sají čas, pravou míru života. Zde v tomto pokoji mě učil poprvé vykročit po cestě, na níž zvítězíme nad smrtí a rozšlápneme zmije naděje...
A pak... pak jsem zdřevěněl a přestal jsem cítit. Přesně jako dřevo, jež necítí, když je hladíme, řežeme, házíme do ohně či do vody. Od té doby je mé nitro prázdné a já jsem už nikdy nehledal útěchu. Také jsem ji nepotřeboval. K čemu bych ji měl hledat? Vím, že jsem, a teď teprve žiji. Rozdíl mezi "jsem" a "žiji" je velice jemný...
Nehybnost srdce vyvolává takový pocit štěstí, že se vám o něm ani nesnilo...
Existuje tajná nauka, stará jako lidstvo, která se dědila ústním podáním z pokolení na pokolení, ale je už jen velmi málo těch, kdož ji znají. Učí, jakými prostředky lze překročit práh smrti, aniž by člověk ztratil vědomí...
Od té doby jsem ze svého bytí navždy vymýtil pojmy čekat a doufat."