Se jménem Ludwig Ritter von Köchel (1800-1877) se setká každý, kdo se zajímá o hudbu Wolfganga Amadea Mozarta. Za názvem jakékoliv Mozartovy skladby většinou stojí pro nezasvěcené nesrozumitelný údaj – např. Symfonie g moll, K. 550 (nebo KV 550). Tajemná písmena KV znamenají Köchel-Verzeichnis, neboli Köchelův seznam. Jeho autor sbíral deset let materiály, aby roku 1862 vydal knihu, ve které chronologicky uspořádal údaje o všech Mozartových skladbách. Každá skladba dostala číslo (nejmladší známá skladatelova skladba nesla číslo jedna, poslední 626), byl uveden její začátek (tzv. hudební incipit), popř. začátek všech částí skladby. Dále místo uložení Mozartova rukopisu (neboli autografu) a údaje o prvním vydání skladby tiskem. Takto pojatý katalog skladatelova díla byl ve své době novinkou a stal se vzorem pro další tematické katalogy děl velkých skladatelů.
    Postupem času se samozřejmě objevovaly další Mozartovy skladby, které Köchel neznal. Muzikologům se také podařilo u mnohých skladeb přesněji určit datum jejich vzniku – tím pádem se vlastně posunulo jejich místo v Köchelově seznamu.
    Podíváme-li se tedy do jeho nejnovějšího, již osmého vydání z roku 1983, nalezneme v něm mnohem více než 626 skladeb. Přesto neexistuje žádná Mozartova skladba K. 627. Stará Köchelova čísla zůstala totiž zachována. Uveďme malý příklad. Čtyři nově objevené skladby, které vznikly ještě před původní první skladbou v seznamu (tedy před K. 1), nesou nyní čísla K. 1a, K. 1b, K. 1c, K. 1d. Jaké číslo má tedy původní skladba K. 1? Je to jednoduché – nese číslo K. 1(1e). U údaje vyčteme, že původní K. 1 je nyní v novém chronologickém pořadí označena K. 1e.