|
||||||||||||||||||||||||||||||
|
Skalní chrámy v Abú Simbel.
Ze sedmi núbijských chrámů, které zbudoval Ramesse II, jsou nejpůsobivější chrámy v Abú Simbel tesané v rostlé skále. Slavný švýcarský badatel a orientalista Johann Ludwig Burckhardt, vydávající se za šejka Ibrahíma Ibn Aballáha, navštívil 22. března 1813 Abú Simbel v naději, že tu najde bájný chrám Ebsambal, který žádný Evropan nikdy neviděl a o jehož existenci se vědělo pouze z nálezu některých nápisů. Náhle Burckhardt zahlédl horní partie čtyř kolosálních soch, které vyčnívaly z písku: to byl začátek objevení výstavnějšího a bohatšího ze dvou skalních chrámů, které dal Ramesse II. postavit na západním břehu Nilu v dolní Núbii. Jeden z nich byl zasvěcen bohům Amonovi, Reovi, Ptahovi a samotnému Ramesseovi (Velký chrám) a druhý bohyni Hathor a manželce Nefertari (Malý chrám). V říjnu r. 1815 navštívil Abú Simbel anglický cestovatel a sběratel starožitností Wiliam John Bankes, doprovázený Giovanni Finatim z Ferrary, jehož si najal jako sluhu. Tato dvojice se dostala do Malého chrámu. Všechno, co bylo možno vidět z Velkého chrámu, však byla jenom busta jedné ze čtyř obrovských soch, jež zdobily průčelí a znázorňovaly sedícího faraona. V březnu r. 1816 navštívil Abú Simbel piemontský konzul Drovetti, doprovázený svými zástupci Cailliaudem a Rifaudem, aniž by se jim však podařilo najmout dostatek dělníků pro odklizení písku. O uskutečnění tohoto projektu se rovněž zajímal Bankes. Jenom Giovannimu Batistovi Belzonimu, jehož doprovázeli angličtí námořní důstojníci Irby a Mangely, a Finati z Ferrary, se po měsíci namáhavé práce podařilo odstranit ohromnou masu písku, která blokovala vchod do chrámu a vstoupit do samotného chrámu dne 1. srpna 1817. Byl-li Belzoni snad zklamán, že nenalezl polady, které očekával (chrám byl prakticky prázdný), byl na druhé straně vzrušen krásou polychromovaných basreliéfů a impozantní velikostí pilířů hypostylové síně. Zcela nahoře je na Velkém chrámu vlys s dvaadvaceti paviány. Se zdviženými pažemi vzývají vycházející slunce, které pravidelně dvakrát ročně – 20. února a 20. října – zasvítí až do nejsvětější svatyně, která je vytesána ve skále v hloubce 64 m, aby „se spojilo s kultovními sochami velkých bohů” a v jejich středu s králem samým. Na 30 m vysokém a 35 m širokém průčelí Velkého chrámu jsou vytesány slavné sochy sedícího faraona, dosahující výšky zhruba 20 metrů. U nohou kolosů zobrazuje soubor menších soch nejbližší panovníkovy příbuzné. Vnitřní prostory chrámu začínají sloupovou síní, v jejíž prostřední ose se po stranách nalézá osm královských soch vysokých deset metrů. Barevné reliéfy opět oslavují bojovou odvahu velkého válečníka Ramesseho. Vedle obvyklé scény porážky nepřátel, kteří jsou v souladu s orientací světovýh stran zobrazeni vpravo jako Asiaté a vlevo jako Núbici, je vidět i krále, jak útočí na syrskou pevnost, jak probodává kopím Libyjce, jak přivádí v triumfálním průvodu núbijské zajatce; jsou tu vyobrazeny i různé okamžiky mnohokrát oslavované bitvy proti Chetitům u Kadeše. V této bitvě se na území Sýrie při řece Orontu navzájem střetly dvě velké armády v celkovém počtu téměř 60 000 mužů, aby vybojovaly jednu z nejmohutnějších bitev v dějinách starověku. Postranní komory chrámu sloužily jako sklady, v nichž byly uloženy kultovní předměty a chrámové poklady. Malou síní se čtyřmi sloupy, kde jsou znázorněny obětní výjevy před božím člunem, se vchází do příčné síně a do nejsvětější svatyně s velkými skulpturami Ptaha z Memfidy (vlevo), Amon-Rea z Théb s vysokou korunou z peří a slunečního sokola Re-Harachteje z Héliopole. Třetí postavou zleva byl sám Ramesse II. Malý chrám zasvětil Ramesse své nejmilejší choti Nefertari a bohyni Hathóře, s níž je královna všude ztotožňována – například v obrovských postavách průčelí, které vyobrazují krásnou Nefertari, orámovanou stojícími postavami jejího manžela, s rohatou korunou bohyně. Vnitřní prostor je rozdělěn šesti sloupy zdobenými hlavami bohyně Hathóry. Uprostřed jemných reliéfů, jejichž barvy se velmi dobře zachovaly, jsou vidět obětní výjevy, královská korunovace a triumf nad nepřáteli. Obzvláště půvabná scéna je korunovace královny Nefertari v příčném sále. Kultovní obraz v nejsvětější svatyni je sice poněkud zvětralý, ale přesto můžeme dobře rozpoznat výjev, který je na něm vyobrazen. Je to vysoký reliéf bohyně Hathóry-Nefertari v podobě krávy, pod jejíž ochranou stojí soška Ramesse II. Mezi léty 1964 až 1968 byly oba chrámy pod patronací UNESCO rozebrány a přeneseny o 210 m dále od řeky a o 65 m výše. Bylo posouzeno několik projektů a ten, který byl nakonec vybrán, navrhoval rozřezat a rozebrat chrámové průčelí a stěny chrámových místností na obrovské kvádry, ty přemístit a chrámy znovu sestavit uvnitř betonových kupolovitých staveb v simulovaném prostředí. Kolem původního umístění musela být postavena ochranná hráz, neboť během rozebírání chrámů již vody Násirova jezera začaly stoupat. Celé obrovské „Lego” bylo úspěšně dokončeno a přemístěné chrámy byly slavnostně otevřeny 22. září 1968.
|
|||||||||||||||||||||||||||||
