Úvodní stránka O nás E-mail Zdroje Zajímavosti Linky
Káhira
Egyptské muzeum
Gíza, Sakkára
el-Amarna, Dendera
Karnak, Luxor
Údolí králů, Dér el-Medína, Dér el-Bahrí
Edfú, Kóm Ombo
Asuán, Philae
Abú Simbel
Hurghada
David Roberts
Kniha bohů
Fotogalerie (ke stažení)
 

constr.gif (26723 bytes)

 

Nil, Asuán, Philae.

 

Dešťové srážky v údolí Nilu jsou zanedbatelné a v Deltě nepřevyšují 100-200 mm ročně. Zemědělství v Egyptě by nebylo bez Nilu možné, snad s výjimkou pobřeží Středozemního moře. Nil je pravidelnějším a předvídatelnějším zdrojem vody než ostatní velké světové řeky, jejichž údolí jsou využívána pro závlahové zemědělství. Ve starověku každoroční nilské záplavy v době mezi červencem a říjnem pokrývaly většinu území v údolí Nilu a v Deltě. Při pečlivém hospodaření zásoby vody k pěstování obilí stačily. Dnes již nelze fungování záplav pozorovat, protože řeka je kontrolována přehradami a propustěmi, které se budují od roku 1830.

Nil čerpá vodu z Modrého Nilu, který pramení v Etiopské vysočině, a z Bílého Nilu, který se dělí do zmatené směsi malých říček v jižním Súdánu a sahá až k Viktoriině jezeru v centrální Africe. Bílý Nil je napájen dešti tropického pásu a po celý rok skýtá poměrně stálou zásobu vody. Modrý Nil a Atbara, které se vlévají do Nilu severně od Chartúmu, přivádějí velké množství vody z etiopských letních monzunů a v měsících od července do října jsou hlavním zdrojem vody v řece. Toto období odpovídá období dešťů v centrálním Súdánu. V Egyptě dosahovala voda v řece nejnižšího bodu v době od dubna do června. V červenci hladina stoupala a záplavy začínaly normálně v srpnu. Voda odnášela z půdy sůl a ukládala na ní nánosy bahna, které se každým stoletím zvyšovaly o několik centimetrů. Hlavní plodiny se sely, když voda v říjnu a listopadu opadla, a dozrávaly podle druhu v období od ledna do dubna. Ve starověku bylo možno provozovat zemědělství v téměř celém údolí Nilu a ve velké části Delty.

V průběhu dlouhých období se rozloha údolí měnila, ale v posledních 5000 letech neprodělala žádnou podstatnou změnu. Hromadění nánosů a lidské hospodaření s vodou však vedlo k postupnému zvětšování plochy užitkové půdy, protože byly zúrodněny bažiny, které se kdysi rozkládaly na okrajích pouště, a ploché pásy pouště byly začleněny do zaplavované roviny. Voda v korytě erodovala dno a ukládání bahna během záplav zvyšovalo pozemky blízko řeky, kde byl proud nejsilnější. Profil údolí je tudíž konvexní a země u řeky byla sušší a vhodnější k osídlení než země ležící dále od řeky. V období záplav nevystupovala voda z břehů všude, ale protékala přetékajícím korytem na pozemky položené níže za břehy. Oblasti roviny byly do určité míry srovnány a vytvořily řadu bazénů značné velikosti, které tvořily terasovité pozemky vhodné k postupnému zavlažování ve směru podél toku řeky a poté i dále od břehu (každá terasa byla položena jen o málo níže než ta předchozí, protože řeka klesá od Asuánu k moři jen o pouhých 85 metrů). Účelná rozloha úseků odpovídala rozloze starověkých provincií neboli nomů.

 

Západ slunce na Nilu
Západ slunce na Nilu

 

Z plavby po Nilu
Z plavby po Nilu

 

Z plavby po Nilu
Z plavby po Nilu

 

Z plavby po Nilu
Z plavby po Nilu

 

Z plavby po Nilu
Z plavby po Nilu

 

Z plavby po Nilu
Z plavby po Nilu

 

Protože se Egypťané orientovali směrem k jihu, byl Asuán „prvním“ městem v zemi na území severně od skutečné hranice u ostrova Biga. Město Asuán si zachovalo málo památek, protože bylo stále přestavováno. Na žulových skalách kataraktu jižně od Elefantiny jsou na mnoha místech dosud viditelné značky sloužící při lámání kamene a oblast lomu zaujímá prostor asi 6 km od městského centra. Nejpozoruhodnějšími památkami je opuštěný obelisk a téměř dokončený kolos mumie. Na obelisku jsou zřetelné vady, ale není jasné, proč nebyl nikdy odvezen.

 

Pohled z terasy hotelu Old Cataract v Asuánu
Pohled z terasy hotelu Old Cataract v Asuánu

 

„Nedokončený obelisk” v granitovém lomu u Asuánu
„Nedokončený obelisk” v granitovém lomu u Asuánu

 

Bujně zarostlý ostrov Philae, velkolepě zasazený v prvním kataraktu, lákal romantické cestovatele Egyptem 19. století, ale po vybudování první Asuánské přehrady se nachází většinu roku pod vodou. Když byla postavena Velká přehrada, byly jeho chrámy rozebrány a znovu postaveny na blízkém ostrově Agilkia. Egypťané nazývali ostrov „ostrov času (boha Ra)“, protože se domnívali, že na tomto místě byl znovu stvořen prapůvodní svět, ve kterém bůh slunce vládl na zemi. Na sousedním ostrově Biga se nalézal Abaten neboli „čistý pahorek“, jeden z mnoha Usirových hrobů, které se nacházely po celé zemi. Cesta k němu vedla malým chrámem, který byl obrácen směrem k Philae. Architektonickým centrem Philae byl Esetin chrám, a tak každý z nejvýznamnějšího páru bohů měl svůj ostrov.

 

„Trajánův pavilon” v chrámu bohyně Eset na ostrově Philae
„Trajánův pavilon” v chrámu bohyně Eset na ostrově Philae

 

Detail hlavice sloupu
Detail hlavice sloupu

 

„Trajánův pavilon” v chrámu bohyně Eset na ostrově Philae
„Trajánův pavilon” v chrámu bohyně Eset na ostrově Philae

 

Pylon chrámu bohyně Eset na ostrově Philae
Pylon chrámu bohyně Eset na ostrově Philae

 

Detail pylonu
Detail pylonu

 

Detail pylonu
Detail pylonu

 

„Západní kolonáda” chrámu bohyně Eset na ostrově Philae
„Západní kolonáda” chrámu bohyně Eset na ostrově Philae