|
||||||||||||||||||||||||||||||
|
el-Amarna, Dendera
El Amárna, staroegyptský Achetaton („obzor slunečního kotouče“) se stal na krátkou dobu hlavním městem Egypta. Po větší část období panování faraona Achnatona byl jeho královským sídlem a střediskem nového státního náboženství, které tenkrát zavedl. Je to jedno z mála egyptských měst, které bylo možno z archeologického hlediska prozkoumat ve větším rozsahu. Jeho rozvržení a architektura jsou poměrně velmi dobře známy, protože město bylo opuštěno 15 let po svém založení a uniklo tak svému zničení, jež by bylo výsledkem trvalého osídlení. Panovník Achnaton je zbudoval na panenské půdě, na místě neposkvrněném dřívějším pobytem lidí a jejich bohů. Přesné důvody pro výběr této velké zátoky na východním břehu Nilu severně od horského masívu Gabal Abú Feda však zůstávají neznámé. Hranice města Achetatonu byly vyznačeny řadou stél obklopujících plochu na obou březích řeky. Nejsevernější stéla na západním břehu se tyčila u Túnat al-Gabal, zatímco na východním břehu Achetaton zasahoval až k hrobkám u aš-Šajch Sa'íd. Ačkoli zde vznikla celá řada znamenitých uměleckých děl, je el-Amárna pro návštěvníka zklamáním, neboť tu sotva nalezne nějakou zachovalou stavbu. Zkáza nastala brzy poté, co město bylo opuštěno. Především kámen byl použit na blízkých staveništích. S výjimkou strany obrácené k řece je planina el-Amárny zcela obklopena skalními stěnami, které jsou tu a tam přerušeny údolími vyschlých řek, vádí. Zátoka sama je asi 10 km dlouhá a přibližně 5 km široká, ale město zaujímá pouze území v těsné blízkosti řeky. V jeho nejdůležitější ústřední části se nacházel Per-Aton-em-Achetaton („Atonův chrám v Achetatonu“) známý jako „Velký chrám“ a oficiální státní budova „Velký palác“. Palác se skládal z několika hlavních částí: „státní komnaty“ tvořené celou řadou nádvoří a sloupových síní zbudovaných z kamene, „harému“ s přilehlými příbytky pro služebnictvo a takzvaného „korunovačního sálu“. Achnatonova soukromá rezidence se nacházela za cestou z „Velkého paláce“ a byla s ním spojena mostem. V jeho blízkosti byla umístěna „Písařská kancelář“, kde byla v roce 1887 nalezena klínopisná diplomatická korespondence (dopisy z el-Amárny) Amenhotepa III, Achnatona a Tutanchamóna s panovníky a vazaly Palestiny, Sýrie, Mezopotámie a Malé Asie. Toto uskupení oficiálních budov bylo obklopeno na severní a jižní straně soukromými domy, dílnami, sochařskými ateliéry atd. Jména majitelů mnohých domů jsou známa z popsaných architektonických prvků, které byly objeveny během vykopávek (sochař Thutmose, vezír Nacht a další).
Němečtí archeologové nalezli dílnu sochaře Thutmose v listopadu 1912. Odkryli rozsáhlé plochy a na nich částečně i zcela opracované bloky a nedokončené sochy. V hromadě suti, s tváří obrácenou ke zdi, se skrývala polychromovaná busta královny. Byla téměř nepoškozená. Chyběly pouze části uší a levé oko. Ředitel vykopávek Ludwig Borchardt nechal bedlivě prozkoumat celý terén. Byly nalezeny úlomky chybějící na uších, ale oko ne. Oko, které chybělo pravděpodobně proto, že dílo čekalo na poslední úpravy, podněcovalo pak fantazii novinářů i čtenářů. Neopětovaná láska vznešené královny sochaři snad opravdu zabránila portrét dokončit, kdo ví... Busta „krasavice, která přichází“, se stala předmětem líté mezinárodní archeologické rozepře. Německý archeolog okamžitě dílo odcizil a vysmál se egyptským úřadům, které povolily pouze vývoz bezcenných vzorků k dalšímu studiu. Byla to senzační krádež, která ještě v nedávné době ovlivňovala postoj k evropským archeologům v Egyptě a asijských zemích. Když to Egypťané zjistili, nemohli udělat nic jiného, než na dlouhé a dlouhé roky zakázat německým archeologickým výpravám pracovat ve své zemi.
V nejjižnější části amárnské zátoky se nacházel Maru-Aton, skupina budov, mezi nimiž bylo i jezero, pavilón na ostrově a záhony květin. Na severním konci zátoky stál „Severní palác“ a snad i další královské sídlo. Přesné určení některých amárnských budov je však ještě stále předmětem dohadů. Amárnští úředníci měli své hrobky vytesány ve skalních stěnách obklopujících planinu. Komě Théb a Sakkáry je el-Amárna jediným místem, které může být považováno za důležitou nekropoli z období Nové říše. Zdejší hrobky tvoří dvě veliké skupiny a jejich vzhled je podoben thébským hrobkám 18. dynastie. Jsou tvořeny vnějším nádvořím, podélnou a příčnou síní, přičemž obě jsou zpravidla opatřeny sloupy a výklenkem pro sochu. Stěny byly zdobeny zapuštěnými reliéfy. Dobu vzniku prozrazují nové náměty a neobvyklé umělecké konvence amárnského umění. Není jasné, kolik těchto hrobek bylo skutečně užíváno. Někteří z jejich vlastníků měli další hrobky zbudované i na jiných místech, a to buď ještě před příchodem do el-Amárny, nebo po odchodu odtud. Hrobka č. 25 v jižní skupině byla připravena pro Ajeho, jenž se později stal předposledním králem 18. dynastie a byl pohřben v hrobce v Údolí králů u Théb (č. 23). Pro svou vlastní rodinnou hrobku si Achnaton vybral strž vzdálenou asi 6 km od širokého ústí Vádí Abú Hasah al-Bahrí, s nímž se strž spojuje.
|
|||||||||||||||||||||||||||||
