|
||||||||||||||||||||||||||||||
|
Gíza
Tři pyramidy v Gíze, které pocházejí ze 4. dynastie, se začnou rýsovat na horizontu, jakmile projedeme káhirským předměstím, jež jim propůjčilo své jméno, a pokračujeme jihozápadním směrem podél Šári'a al-Ahrám (Třída pyramid). Dějiny lokality samé jsou však mnohem starší a sahají přinejmenším až do období vlády krále Ninecera z 2. dynastie, jehož jméno se objevuje na několika pečetích džbánů nalezených v hrobce nacházející se v jižní části lokality. Ještě starší hrobka z období vlády krále Vedžoa z 1. dynastie byla nalezena na jih od areálu, v oblasti často nazývané gízská nekropole. Současný vzhled celého místa je výsledkem přírodního utváření terénu v kombinaci s lidskou činností, zvláště těžbou místního vápence, který byl používán jako stavební materiál pro pyramidy a mastaby, a vyrovnáním celé plochy výsypkou stavebního odpadu. Nejzřetelnější důsledky těžby lomového kamene lze spatřit na jihovýchod od Chafreovy a Menkaureovy pyramidy. Celá lokalita se přirozeně dělí na dvě zřetelně odlišené části, které jsou umístěny na vyvýšeném místě a jsou odděleny širokým vádí. První z nich, která je mnohem větší a mnohem důležitější, je tvořena pyramidami a okolními poli soukromých mastab. Údolní chrámy patřící k pyramidám a Velká sfinga s přilehlými chrámy se nacházejí pod touto vyvýšenou planinou. Menší a méně významná část, která obsahuje pouze soukromé hrobky, se nachází na vyvýšenině na jihovýchodě.
Chufevův pyramidový komplex Chufevova pyramida, která je obvykle nazývána „Velkou pyramidou“, je zcela jistě jednou z nejslavnějších památek světa. Její obrovské rozměry a dokonalost stavby ji učinily středem pozornosti návštěvníků memfidské oblasti již od nepaměti. Pyramida byla téměř zcela jistě vykradena a připravena o svůj původní obsah již během období politické nestability a společenského neklidu, jenž následoval po zhroucení ústřední královské moci po konci Staré říše, ale zcela jasné důkazy o tom chybí. Zdobené kvádry z Chufevovy pyramidy byly poprvé znovu použity v al-Lištu v době vlády Amenemheta I. Současní badatelé nalezli Velkou pyramidu prázdnou, pouze v pohřební komoře podle třetího stavebního plánu nalezli mohutný žulový sarkofág, jenž jim tak prozradil původní účel místnosti. V průběhu středověku bylo vnější vápencové obložení pyramidy zcela odstraněno. Zdá se, že mnoho budov v Gíze a v Káhiře vděčí pravděpodobně za svůj stavební materiál Velké pyramidě. Dnes je tato pyramida, kromě menších pyramid Chufevových manželek, jediným prvkem pyramidového komplexu, který zůstal na první pohled viditelný a jehož se všechno plenění jen málo dotklo. Údolní chrám je pohřben kdesi pod domy moderní vesnice Nazlat as-Simmán a je jen malá naděje, že by mohl být v dohledné budoucnosti odkryt. Vzestupná cesta, kterou lze ještě rozeznat na starých místních mapách a kterou bylo ještě vidět v minulém století, rovněž zmizela, když se moderní vesnice počala rozrůstat. Jen kousek čedičové dlažby vedle východní stěny pyramidy naznačuje, kde se nacházel pyramidový chrám. Chufevovi se sice nepodařilo zbudovat si bezpečné místo, kde by mohlo navěky odpočívat jeho tělo, byl však naprosto úspěšný v tom, že vystavěl téměř nezničitelný památník. Vnitřek velké pyramidy ukazuje, že původní plán byl v průběhu výstavby přinejmenším dvakrát změněn. Současný návštěvník vstoupí do pyramidy otvorem, který prolomili lidé chalífy Maamuna v 9. století po Kr. Otvor je umístěn níže a poněkud na západ od původního vchodu. Sestupná cesta vede do pohřební komory podle prvního stavebního plánu pod úrovní země. Dříve než byla komora dokončena, záměr byl pozměněn ve prospěch pohřební komory podle druhého stavebního plánu, která byla umístěna v hlavní části pyramidy a k níž se přicházelo vzestupnou a vodorovnou cestou. Avšak další změna plánu způsobila, že i tato komora byla opuštěna a že vzestupná cesta byla rozšířena na velkou galerii, která vedla až k pohřební komoře podle třetího stavebního plánu. Velká galerie se svým vysokým stropem spočívajícím na konzolách je zcela jistě nejpůsobivější částí celého interiéru. Bylo pravděpodobně také jejím účelem poskytnout volný prostor na skladování žulových kvádrů, které byly spuštěny po skončených pohřebních obřadech dolů po vzestupné cestě, aby ji navždy uzavřely. není tak těžké pochopit časté změny v plánech, když si uvědomíme, že architekti se museli vyrovnat s téměř nemožným úkolem, aby celý komplex byl připraven k přijetí králova pohřbu přesně v okamžiku jeho smrti. Nikdo však nemohl s jistotou toto „datum dokončení“ stanovit. I dnes by stavba Velké pyramidy představovala značný technologický a organizační problém. Celý projekt musel být víceméně dohotoven koncem Chufevovy třadvacetileté vlády. To znamená, že každým rokem bylo třeba vylámat, přitesat, přetransportovat na staveniště a usadit na svém místě 100 000 obrovských kamenných kvádrů (tj. oloko 285 denně), z nichž každý vážil v průměru 2,5 tuny. Jak stavba pokračovala, narůstala i výška, do níž bylo nutné kvádry vyzvedávat, zatímco rozměry pracovní plošiny na vrcholu pyramidy se rychle zmenšovaly. Jakmile se stavba začala zvedat nad zemí, doprava stavebního materiálu se uskutečňovala téměř zcela jistě výhradně lidskými silami, protože omezený prostor vylučoval použití tažných zvířat. Dokonce neexistovala ani tak jednoduchá zařízení jako kladky nebo kolové vozíky a problémy spojené s transportováním a zvedáním těžkých kamenných kvádrů musely být nezměrné. Přinejmenším stejné množství lidí jako těch, kteří pracovali s kamennými kvádry, se muselo zabývat pomocnými činnostmi, které spočívaly ve stavbě nakloněných ramp, po nichž byly kvádry vlečeny, v údržbě nástrojů, obstarávání potravin a vody atd. Protože s určitostí neznáme pracovní metody, kterých Egypťané používali, jakýkoli údaj o počtu pracovních sil by musel být pouhou hádankou. Obrovský rozměr celého díla, přesnost, s níž byla stavba naplánována a zbudována, skutečnost, že neexistují žádné záznamy o tom, že by ve Velké pyramidě byl nalezen nějaký pohřeb, a zdánlivě absurdní myšlenka, že účelem veškerého tohoto konání bylo poskytnutí hrobky jediné osobě, to vše vzrušovalo badatele stejně tak jako amatérské zájemce po celý dlouhý čas. Zájem, jak se zdá, neopadl ani dnes a, bohužel, ne všichni „badatelé“ zabývající se Velkou pyramidou jsou stoupenci přísně vědeckých metod.
Pozoruhodný objev byl učiněn na začátku 50. let. V blízkosti jižní stěny Chufevovy pyramidy byla nalezena pravoúhlá jáma, která obsahovala části rozebrané dřevěné lodi. Ve vzduchotěsném prostředí zůstaly téměř dokonale zachovány a loď, která je více než 40 m dlouhá a má výtlak okolo 40 tun, byla nyní znovu sestavena a v roce 1982 zpřístupněna návštěvníkům v samostatném muzeu hned vedle místa nálezu, jehož budova má tvar lodi.. Známe umístění i jiné jámy, která zcela jistě obsahuje další loď, ale tato jáma ještě stále čeká na své otevření. Lodě byly zřejmě používány k převezení těla zemřelého panovníka na místo, kde bylo očištěno a nabalzamováno a odkud ho pak dále odvezly do údolního chrámu. Chufuovu pohřební loď tvoří 1 274 částí z cedrového, fíkového a cicimkového dřeva, které byly původně spojeny lany. Loď nemá stěžeň ani kýl a je dnes jedním z nejstarších svědectví o vyspělé technice výstavby lodí.
Chafreův pyramidový komplex Chufevův syn a nástupce Radžedef začal stavět svou vlastní pyramidu v Abú Ravaš na sever od Gízy, ale další panovník, Chafre, jiný Chufevův syn, postavil svůj pohřební komplex hned vedle pyramidy svého otce. Ačkoli byl naplánován v poněkud skromnějším měřítku, následkem mírného zvýšení sklonu stran pyramidy se stavba mohla srovnávat svými rozměry s velkou pyramidou. Pyramida (obvykle známá jako „druhá pyramida“) si zachovala u vrcholku něco ze svého původního hladkého vnějšího obložení, snad díky změněné metodě ukládání kvádrů. Údolní chrám Chafreova komplexu nedaleko Velké sfingy je budovou navrženou s jistou střízlivostí. Protože postrádá téměř jakoukoli výzdobu, působí pouze obložením stěn svých místností z leštěné žuly a svými vápencovými podlahami. Jáma v jedné z místností obsahovala celou sbírku diorito-rulových a drobových Chafreových soch, které tu byly uloženy v pozdějších dobách. Mezi nimi se nacházela i pravděpodobně nejslavnější egyptská socha, která zpodobňuje sedícího krále se sokolem za zády na opěradle trůnu. Sokol s roztaženými křídly drží Chafreovu hlavu v ochranném objetí. Je to podoba boha Hora, sokolího boha, který chrání faraona, svého jediného zástupce na zemi.
Menkaureův pyramidový komplex Pyramidový komplex Menkaurea, dalšího vládce 4. dynastie, je poněkud zastíněn svými dvěma gízskými protějšky. I když byl jeho údolní chrám zbudován pouze z cihel a dokončen ve spěchu, vydal ze sebe vynikající soubor královských soch. Některé z nich byly trojice (skupiny tří soch) zobrazující krále doprovázeného memfidskou bohyní Hathorou a personifikacemi egyptských nomů (provincií). Bylo zde též nalezeno stojící sousoší krále a jeho manželky, nejstarší svého druhu v egyptském sochařství. Pyramida (známá jako „třetí pyramida“) byla nově zařízena pravděpodobně v průběhu 26. dynastie, když byl znovu oživen kult králů pochovaných v Gíze. Čedičový sarkofág, který byl nalezen v pohřební komoře, naneštěstí utonul v moři, když byl převážen do Anglie. Jeho datování nemůže být tedy ověřeno. Avšak zbytky dřevěné rakve, která údajně patřila Menkaureovi, byly zcela jistě uloženy do pyramidy o 1 800 let později. Nápis, který byl v roce 1968 objeven na zbytcích obložení v blízkosti vchodu do pyramidy, se zřejmě vztahoval k tomuto dávnému pozoruhodnému restaurátorskému počinu.
Velká sfinga Slovo sfinga pochází z řeckého sfinx, termínu, který byl kdysi odvozen z egyptského šesepanch, což znamená „živá socha“. Pro Řeky se idea egyptských sfing překrývá s ideou ústřední postavy jednoho z jejich mýtů, monstra s tělem lva, hrudí a tváří ženy a velkými ptačími křídly. Tento tvor byl odvozen od zrůdné Echidny a obra Týfóna. Pro Egypťany byl naopak symbolem panovníkovy moci jakožto hlídač záhrobí a kultovních míst. Zobrazení lva-muže bylo stvořeno, stejně jako mnoho dalších božských zobrazení tohoto typu, kněžími z Héliopole. Sfinga v Gíze byla vytesána do vápencové skály, ke které byly přidány další části, vytesané z kamenných bloků. Tak tomu bylo i v případě obličeje, který má Rachefovy rysy. Sfinga, vysoká 20 a dlouhá 57 metrů, drží mezi tlapami takzvanou stélu snů, nápis Tuthmose IV., který vládl na rozhraní XV. a XIV. století př. n. l. Stéla se zmiňuje o snu faraona, který upadl do spánku ve stínu sochy. V tomto snu dostal rozkaz osvobodit Sfingu z písku, který ji pokrýval. Představa sfingy, stvoření s lidskou hlavou a lvím tělem, nebyla v Egyptě známa před vládou Radžedefa, Chafreova bezprostředního předchůdce. Dokonalost, s níž oba tyto nesourodé prvky byly smíšeny v obrovském měřítku Velké sfingy, je obdivuhodná, avšak představa, skrývající se za tímto výtvorem, je stále ještě dosti nejasná. Chrám, kerý se nachází před velkou sfingou, vykazuje určitou podobnost s pozdějšími slunečními chrámy, které stavěli vládcové 5. dynastie v Abú Ghurábu a Abúsíru, ale jakékoli doklady o náboženském významu velké sfingy v průběhu Staré říše chybí. Teprve asi o 1 000 let později začala být obrovská socha ztotožňována s bohem Haremachetem („Horem na horizontu“).
Sakkára Sakkára je nejpřitažlivějším a nejzajímavějším místem Dolního Egypta, i když je třeba zdůraznit, že Delta, kde se ovšem dochovalo mnohem méně památek, by se jí mohla směle rovnat. Sakkára je nejdůležitějším článkem celého řetězu hřbitovů, které náležely starověkému městu Memfidě. Pokrývá oblast delší než 6 km o šířce mnohdy větší než 1,5 km. Mastabové hrobky z období 1. dynastie tvoří téměř nepřetržitou čáru podél východního okraje rozsáhlé planiny na sever od Džoserovy stupňovité pyramidy nad současnou vesnicí Abúsír. Jejich stavby zbudované z cihel sušených na slunci a opatřené obkládaným „palácovým průčelím“ byly pozoruhodných rozměrů: například hrobka S 3504 z období vlády krále Vedžoa měřila 56,45 x 45,45 m. Místnosti pro pohřební výbavu byly umístěny v jádře mastaby, zatímco podzemní část obsahovala pohřební komoru umístěnou uprostřed a vedlejší prostory.
Ze Sakkáry je známo celkem 15 královských pyramid. Většina z nich již ztratila svou přísně geometrickou podobu a proměnila se v umělý pahorek. Stupňovitá pyramida panovníka Džosera byla postavena někdy po roce 2630 př. Kr. Byla to první pyramida v egyptských dějinách a vůbec první kamenná stavba podobných rozměrů na světě. O průkopnickém charakteru celého projektu svědčí nejasnosti ohledně jeho tvaru, který byl do značné míry ovlivněn novým stavebním materiálem. V průběhu stavby se postupovalo celkem podle šesti různých plánů: památník začal být budován v souladu s již zaběhnutou sakkárskou tradicí jako obrovská mastaba, ale byl dokončen jako pyramida o šesti stupních. Projekt stupňovité pyramidy je připisován Imhotepovi, kterého Manéthó o 2 400 let později vypodobnil jako „vynálezce umění stavby z tesaných kamenů“. Během vykopávek vstupního komplexu stupňovité pyramidy v letech 1925-26 bylo Imhotepovo jméno vskutku nalezeno vepsané v podstavci Džoserovy sochy a poskytlo tak znamenitý důkaz o správnosti Manéthových zpráv.
Komplex budov v blízkosti jihovýchodního rohu pyramidy představoval kamennou kopii kaplí a pavilónů budovaných u příležitosti oslav slavnosti sed. Slavnost byla pořádána na začátku nového období královy vlády a přítomnost těchto budov, postavených z pevného kamene, měla zaručovat, že Džoser bude vždy připraven k oslavě mnohých slavností sed, které ho budou čekat a z nichž se bude těšit ve svém posmrtném životě.
V uzavřené místnosti (serdab) v blízkosti severozápadního rohu pyramidy se nacházela panovníkova sedící socha, nejstarší velká kamenná královská socha známá z Egypta. Král sedící na trůně je oděn v rituální šat, na hlavě má pruhovaný šátek zvaný klaft a na bradě nepravé vousy, které byly od té doby odznakem královské hodnosti. Inkrustované oči zvyšovaly ještě dojem královy výhrůžné autority. Většina polychromie, žlutá barva na kůži a černá barva na vlasech a vousech, zmizela. Poškození tváře je důsledkem snahy o vyloupnutí vykládaných očí.
|
|||||||||||||||||||||||||||||
