Ahoj

Mám tady pro Vás pár fotek z našeho výletu, který se uskutečnil dne 13. října 2001, na nejvyšší horu Šumavského podhůří - Kleť.

Sestava teamu: Luboš (přidal se po cestě), Fanda, Luďa a Já.

Výjezd byl určen na osmou hodinu, takže jsme vyjížděli v devět hodin středoevropského letního času.

Dále už jen komentáře k fotkám:

	Po ránu je ještě zima, ale sluníčko už pěkně svítí. Fanda musí mhouřit oči, protože si doma zapomněl brýle. Teď o tom ale ještě neví.
Visím asi čtyřicet metrů nad Římovskou přehradou. Taťka to fotí radši se zavřenýma očima.
	Dobře to dopadlo, zůstal jsem celý a suchý.
Ve Svatém Janu nad Malší si Fanda vzpomněl, že měl ráno doma na čele sluneční brýle. Z toho plyne, že je asi ztratil někde cestou. My mu tvrdíme, že žádné brýle neměl. Bleskový telefonát domů potvrdil, že brýle leží doma na okně.
	Přejeli jsme. Místo na Zlatou Korunu jedeme do Krumlova. Musíme přidat, abychom stihli Luboše na domluveném místě včas.
Podařilo se. S Lubošem jedeme na střelnici u Srní, kde probíhají ostré střelby ze samopalu.
	Maruška ale neměla svůj den, nic nenastřílela a už byla pryč. Tak aspoň doplňujeme ionty.
Vracíme se na místo srazu, ale v pueblu je zavřeno. Nic si z toho neděláme, osvěžíme se na vrcholu.
	Tady už toho máme plný kecky. K "Modrému kříži" je to pěkný stoupák.
Naštěstí ještě před vrcholovým úsekem můžeme zastavit v přívětivém prostředí hospůdky "Jandovina". Je odsud neuvěřitelný výhled na okolí Kletě, Šumavu a v dáli Alpy...
	Ve stoupání jsme ztratili spoustu tekutin, vitamínů, minerálů a dalších živin. Doplňujeme je tím nejspolehlivějším způsobem.
"Co si vybereme k jídlu? Uzeným s bramborovou kaší nemůžeme nic zkazit!"
	Po výborném obědě ještě zmrzlinový pohárek - a chystáme se na vrchol. Když vtom jako blesk z čistého nebe - ve vratech Proužci!!!
Fakt to nebylo domluvené, nádherné počasí prostě samo tahá cyklisty z děr a žene je na kopce. Musíme se vyfotit s výstavní fenkou "bernskou salašnicí"
	Vrchol je dobyt...
... dobyt!
	Vlezeme všude. Ležící postava ve skalní průrvě patří Fandovi.
Alpy na obzoru.
	Dolů to jde ještě hůř než nahoru.
Kdybychom se cestou dolů ztratili, ať nás najdou podle fotky.
	Přežili jsme šílený downhill offroad. To musíme zapít černou dvanáctkou pod stanicí lanovky.
Není divu, že jedna z pneumatik nevydržela šílené tempo. Naštěstí se to stalo co by kamenem dohodil od Křemže. Lepit tedy už můžeme v klidu, teple a suchu.
	Zůstaneme přes noc, nebo pojedeme domů? B je správně, v půl osmé večer vyrážíme, směr České Budějovice. Tma jako v pytli, naštěstí Fanda se pěkně třpytí.
V nočním velkoměstě jsme se ani nezastavili, abychom neztratili energii do kopců. Ve Strážkovicích už je nám hej, před námi jen poslední kopec "Rankovák".
Došly baterky ve foťáku, takže slavný dojezd do Olešnice kolem desáté večer jsme už nemohli zachytit. Máme za sebou asi nejkrásnější den letošního podzimu. Jestli jste ho strávili někde na židli, máte čeho litovat.                                                                                                                                                                                                                            © Loškovi ZPĚT