Smetanova Lhota je
jedna z mála tzv. kolonizačních vsí jež vznikla v polovině
13. století a dodnes si zachovala půdorys původní, uměle
vytyčené zástavby s velkou elipsovitou návsí a rybníkem
uprostřed. Od svého vzniku patřila po celá staletí k maltézskému
panství varvažovskému. Roku 1384 potvrdil král Václav IV. řádu rytířů svatého Jana Jerusalemského všechna privilegia i držení statků, při čemž jsou při Varvažovu prvně jmenovány i Smetanova Lhota a Nevězice.
Neměnný rozsah varvažovského panství, k němuž Smetanova Lhota spolu s vesnicemi Varvažov, Nevězice a Žbonín patřila, se znovu připomíná roku 1499, když mistr českého převorství maltézského Jan ze Švamberka pojistil svůj dluh 127 kop grošů českých za Janem Hroznatou z Vrtby na jmenovaném zboží varvažovském.
Kolem roku 1501 držel krátký čas zástavně statek varvažovský a tím i Smetanovu Lhotu majitel orlického panství Václav Zmrzlík ze Svojšína, jemuž patřil výnos panství místo úroků z peněz, které řádu krátkodobě půjčil.
Od poloviny 16. století za vlády velkopřevora Václava Berky z Dubé byla všem poddaným ve Smetanově Lhotě, stejně tak jako všem ostatním varvažovským poddaným, podávána každoročně zdarma rybí polévka, kaše, bochník chleba, kus ryby a po jednom penízi "uctění" vždy 15. srpna ve svátek Nanebevzetí P. Marie, jíž byl zasvěcen řádový konventní kostel v Praze.
Smetanova Lhota a Nevězice měly ojedinělou a výjimečnou poddanskou povinnost vykonávat hromadné roboty k cizopanskému bývalému královskému dvoru v Cerhonicích, který do roku 1577 patřil ke Zvíkovu. Tato povinnost spočívala v tom, že poddaní ze Smetanovy Lhoty a z Nevězic, společně a bez časového vymezení, museli každý rok posekat, usušit a sklidit, to znamená odvést a smetat seno, případně i otavu ze dvou velkých ovčínských luk jménem Vosna a Dvořiště, patřících k cerhonickému dvoru.
Až do bitvy na Bílé hoře měli Lhotečtí robotu (zejména robotu potažní) pouhých 12 dnů v roce. Od roku 1620 až do roku 1650 byla robota požadována 3 dny v týdnu a po roce 1650 dokonce celý týden. Z archivních záznamů víme, že v roce 1654 bylo ve Smetanově Lhotě 24 usedlostí, 16 sedláků, 2 chalupáři a 6 domkářů. V archívu Suverénního řádu maltézských rytířů v Praze jsou v seznamu poddaných v roce 1666 uvedena např. tato jména sedláků: Jan Šíp, Šimon Beníšek, Kladrubec, Mácha, Matěj Kácza, Mikoláš Koráb, Mikoláš Moravec, Jan Háček, Jan Vevera; chalupníků: Kaška, Malej, Lůzum; domkářů: Jan Nečas, Jakub Hrneček, Matěj Pražák, Jakub Fišer. Potomci některých těchto rodů žijí ve vsi dodnes.
Koncem 17. století robotovali lhotečtí sedláci s potahem po celý týden a po celý rok, přestože podle robotního patentu z roku 1680 měly vrchnosti právo vyžadovat od svých poddaných nejvýše 3 dny roboty v týdnu. Kromě robotní povinnosti potažní museli sedláci vykonávat v době nepilnějších polních prací v létě od července do září ještě 13 až 26 dní ruční či pěší roboty. Calupníci vykonávali rovněž celoročně jen robotu pěší. Od domkářů bylo vyžadováno odpracování 13 až 39 dní pěší roboty. V době žní jim bylo přilepšováno chlebem a pivem.
Roku 1730 se domkáři ve Smetanově Lhotě museli podřídit zvláštnímu rescriptu velkopřevora hraběte Dietrichsteina, kterým byly vyhlášeny jejich rámcové povinnosti.
Staré povinnosti domkářské:
1. V čas žní z každé jedné té chalupy domkář nebo sprostý podruh, který ve stavení sedláka jednu světnici za svoji schránku má, povinen jest skrze jednu osobu 3 dny roboty panské vykonávati.
2. Mlaty panské vedle obyčejné míry na 16. díl vybejvati.
3. Proti povětří a mračnům zvoniti.
4. Poselství všelijaká vykonávati.
5. Při vápenici ročně 9 až 10 dní v roce dělati.
Nově přidané povinnosti:
1. Vejš opáčení podruzi a domkáři v týchž chalupách přebývající každoročně podle nařízení vrchnostenské kanceláře dříví pivovarské 6/4 dlouhé poraziti a pak pořádně vyrovnati k rukám k tomu nařízené osoby 5 sáhů zdělati.
2. Titíž sprostí podruzi, kteří toliko v jedné světnici u sedláka přebývají budou povinni toliko 2 a půl sáhu takového dříví pivovarského odváděti.
Celotýdenní robota byla ve
Smetanově Lhotě vykonávána v tomto nezákonném rozsahu až
do vydání robotního patentu v roce 1775. Vyjádřená
nespokojenost poddaných byla tvrdě postihována. Za "neoprávněnou
stížnost" k nejvyššímu řádovému konventu maltézskému
v Praze roku 1735 byli pokutováni Jakub Beníšek ze Smetanovy
Lhoty, Josef Mošovský z Varvažova, starý Biskup ze Žbonína
a Vojtěch Vinopal z Nevězic, kteří jménem 14 varvažovských
poddaných si jeli do Prahy stěžovat proti přílišnému přetěžování
robotou. Josef Mošovský byl v Praze zadržen a uvězněn.
Ostatní poslové byli každý "za svoji opovážlivou stížnost"
odsouzeni k zaplacení 3 zlatých pokuty k zádušní sv. Kateřiny
ve Varvažově. Po dvou nadměrně mokrých a neúrodných letech 1770 a 1771, za velkopřevora hraběte Althana a varvažovského hejtmana Ortmanna, nastal všeobecný nedostatek potravin a rozšířil se hladomor. V té době musel Ortmann svůj předtím vydaný zákaz lesní pastvy a sběru lesního klestu pro velký odpor odvolat.
Napoleonské války se dotkly Smetanovy Lhoty hlavně zvýšenými požadavky při stavění rekrutů. Nepříznivé hospodářské důsledky měl také rakouský státní finanční úpadek roku 1811, jemuž předcházelo hluboké znehodnocení rakouské měny a po něm zavedení prvních papírových peněz.
Na samém sklonku feudalismu, těsně před revolučním rokem 1848, v němž bylo zrušeno poddanství, robota a vláda vrchnostenských (patrimonijních) úřadů, prodal maltézský řád 16. srpna 1847 celé varvažovské panství, včetně příslušné části Smetanovy Lhoty, po skoro sedmisetletém držení knížeti Karlu II. Schwarzenbergovi za 670 000 zlatých.
Podle zákona o obecním zřízení z roku 1849 byly zřízeny a vyhlášeny obvody tzv. spojených obcí politických, které sdružovaly vždy několik osad (katastrálních obcí). Smetanova Lhota se tak přičlenila k obci Varvažovské k níž náležel též Varvažov, Most, Paseka, Štědronín, Plazy, Žbonín, Ochoz, Nevězice, Vrábsko, Karlov, Horní a Dolní Ostrovec. Spojená obec byla spravována voleným obecním zastupitelstvem, v jehož čele stál obecní představený či starosta. Tímto starostou byl v roce 1865 zvolen sedlák Josef Koudelka ze Smetanovy Lhoty.
Sbor dobrovolných hasičů vznikl ve Smetanově Lhotě v roce 1899. Po svém vzniku měl sbor 22 členů, připomeňme si jména některých z nich. V roce 1914 byl starostou sboru Josef Šíp, velitelem Jan Pobříslo a náměstkem velitele František Koudelka. Velký význam sboru dobrovolných hasičů ve Smetanově Lhotě, podobně jako v okolí, spočíval též v kulturní a vzdělávací činnosti. Ve sboru byla funkce "vzdělávatelů", kterou např. v roce 1931 vykonával Josef Žák, jehož vlastní knihovna byla později spojena s obecní knihovnou a dostala název "Hasičská a obecní knihovna". Ve stém výročí založení Sboru dobrovolných hasičů ve Smetanově Lhotě připravil PhDr. Josef Burda sborníček, ve kterém lze nalézt další podrobnosti z činnosti sboru.
První světová válka v letech 1914 - 1918 se nevyhnula ani Smetanově Lhotě. Mnoho zmobilizovaných mužů se již do rodné vsi nevrátilo. Pomník padlým ve válce, zbudovaný na návsi, nám připomíná jejich jména a ztracené životy.
Ve Smetanově Lhotě se zachovalo v dobrém stavu několik lidových staveb: dřevěná kolna s vyřezávanou štítovou lomenicí čp. 20, typické vjezdové brány usedlostí čp. 8, 76 a 38 a dnes již částečně zachovaný o samotě stojící roubený špýchárek čp. 18.
