|
|
Úvod
| Jak do oáz |
Doprava mezioázně | Doprava uvnitř měst a obcí
| Bydlení |
Kam se mrknout Kam se mrknout
Kharga
- centrum New Valey Frontier District, tzn.
prostě tohohle celýho pouštního oázoviště
(kromě oázi Siwa). Taky je ze všech sídel v oázách
největší. V blízkosti města Kharga se nachází
několik více či méně zajímavých
archeologických lokalit. A tak vás všudepřítomní
taxikáři rádi odvezou k chrámu Hibis (pár km
na sever zpět na Asyut, nalevo od silnice),
odtud je to asi 500 metrů k celkem zajímavýmu
křesťanskýmu hřbitovu Al Bagawat (mraky hliněných
hrobek a klasický koptský mauzolea - za bakšiš
vás pustí i dovnitř). Naproti je menší římskej
chrám Nadora a zbytky arabskýho města asi z 9.
století. Na jih od Khargy, směrem na oázu
Baris (po městě Kharga druhý největší osídlení
v oblasti Kharga) se nacházejí termální
prameny u vesnic Bulaq a Nasser. Kempovat se dá
v blízkosti obou vesnic, prej jsou tam k
dispozici i ňáký kempy. No, nevim. V každým
případku, nadivoko se dá. K pramenům se
dostanete třeba mikrobusy, který jezdí do
Baris.
Dakhla
- celá oblast mezi obcí Mut a El Qasr (cca
30 km) je většinou porostlá vegetací a
krajina je tady poměrně pěkná. Za strategičtější
asi považuju bydlet v Qasru (výhody ubytování
jsem už popsal) a odtud vyjíždět do okolí. Při
cestě z Mutu do Qasru jsou sirný termální
prameny. V bazénech se můžete beztrestně
koupat. Nějaký hodiny (večer) jsou snad prej
vyhrazený ženským, proto se předem optejte a
vyhněte se zbytečnýmu "fó pá". To
platí pro všechny prameny v oblasti. Já jsem
ale nikdy ženský na těchhle místech koupat se
neviděl, maximálně nabíraly vodu. V samotným
Qasru je taky jeden pramen, další jsou v jeho
okolí. Stará část El-Qasru je velice zajímavá.
Baráčky jsou uplácaný z bahna či postavený
z nepálených cihel, uličky jsou spletitý, zajímavý
jsou i dřevěný klíče a zámky do dveří a
nebo rozhled z věže mešity. Zřejmě se vás
ujme nějakej průvodce, zpravidla to neni úplně
špatná investice (platí se potom, cena záleží
hlavně na vás). Když budete hodně hustý,
nemusíte platit nic, což však vůbec nepovažuju
za vhodný. Při výstupech do pater starých
budov dávejte bacha, kam šlapete. Vyjdete-li ze
starýho Qasru do pouště směrem k plató na
sever, najdete pár zajímavejch pískem zavátejch
starejch hrobů a otevřený hrobky s kupolovitými
střechami. Z plató je bezvadnej rozhled na údolí
s vesnicema a pouští, ale vyškrábat se tam je
v horku celkem fuška (400 m.n.m.). Vydáteli se
pěšky nebo stopem (na kratší vzdálenosti
jsme tady stopovali a snad nikdy po nás nechtěli
peníze!) z Qasru po silnici na Farafru k vesnici
Amhadah, minete hned za Qasrem pěkný písečný
duny v pozadí lemovaný útesem s náhorním
plató (jako z fotky ňáký cestovky). Kousek za
Amhadah najdete několik památek z dob faraonů,
za římským hřbitovem pak leží nijak
atraktivní ruiny chrámu Deir al Hagar.
Farafra
- malá oáza Farafra byla původně formována
okolo malýho kopce s vodními prameny (vrty).
Voda je z kopce rozváděna stružkami po sadech
a zahradách, čímž je zajištěnej dostatek vláhy
pro pěstování nejrůznějšího ovoce (citrusy,
banány, mango, guáva, hroznový víno, datle,
atd.) a zeleniny. V několika veřejných bazéncích
je opět možný se vykoupat, rámcově platí,
co jsem napsal o pramenech v oblasti Dakhla. V
zahradách na kopci můžete bezvadně relaxovat.
Jak už jsem taky popsal vejš, rozhodně vás ve
Farafře zkontaktujou místní dobrovolní
pracovníci v turistickým ruchu (mluví anglicky
a německy, možná i jinak). Rádi vám za
rozumný prachy zajistí vejlety po okolí. Pro
kluky je tahle práce zároveň i koníčkem (alespoň
to tvrdí a já jim to asi věřim), sami si
kreslí mapy pouště, znají všelijaký místní
pohádky a historky (např. o místních raraších),
kterýma vás budou třeba večer u ohně bavit,
atd. Odvezou vás na požádání prakticky
kamkoliv a nebo vám sami vymyslí nějakej výletní
okruh podle toho, kolik dní chcete ve Farafře zůstat.
Můžou vám zajistit u místních ubytování, v
poušti vám nabídnou pomoc se stravováním a
budou vyprávět, až se jim bude od huby prášit.
Tedy, můžete s nima zajet k některýmu z horkých
pramenů (vynikající koupání v zimních měsících
a v noci), kde se dá většinou i přespat, k
nedalekýmu jezeru El-Mufid (koupačka na poušti),
do atraktivní Bílé pouště (i několikadenní
- z toho děsnýho ticha mi začalo po pár dnech
děsně hučet v hlavě, nekecam) nebo kamkoliv
jinam do pouště, a to autem a nebo na
velbloudech. Určitě si nenechte ujít
návštěvu jakýsi výstavní síně a zároveň
ateliéru místního bohéma Badra. Nejde o žádný
muzeum, jak se někdy chybně uvádí v průvodcích
a což nás málem odradilo od návštěvy.
Vstupný je dobrovolný a dává se do kasičky u
vchodu. Zajímavou budovu na hlavním prostranství
nepřehlédnete. Badr je fakticky bohém, je mu něco
přes třicet a nade vše miluje místo, kde žije.
Přestože jezdí americkým jeepem, nosí džíny,
atd., uznává hlavně tradiční hodnoty. Nerad
vidí, jak modení civilizace mění tvář
vesnice a svými obrazy, řezbami a soškami se
snaží zachytit mizející podobu místa. Jeho
kousky byly vystavovány v různých zemích
Evropy, ukazoval mi i nějakou knížku o sobě (myslim,
že od nějakých německých studentů). Jde
skoro výhradně o naivní umění, ale je to zajímavý,
hlavně, když si o tom s Badrem můžete hned
popovídat. Zobrazovaný postavy jsou autentický
a Farafra je nevelká. A tak po kratším pobytu
už jistě budete sami poznávat některý dědoušky
namalovanýn na obrazech či vymodelovaný z hlíny.
Badr je člověk relativně smutnej a taky celkem
dost uzavřenej. Budete-li mu ale sympatičtí,
je možný, že vás pozve k sobě do domu na
okraji vesnice. Dům, stejně jako ateliér jsou
vlastními projekty a nezapře se na jejich
vzhledu ruka umělcova. Promyšlená struktura se
spoustou kleneb (všechno jenom palmový kmeny a
nepálený cihly oplácaný blátem) a působivý
hudební ozvučení (repráky ve všech hlavních
místnostech) vytváří v obytným domě
nepopsatelnou atmosféru. Když pustil
Beethovena, bylo to skoro až strašidelný. V
jeho diskotéce ale najdete jak vážnou hudbu,
tak i hudbu etnickou, dál např. Erica Claptona
a dokonce i house music. Badr bydlí sám, žena
neměla pochopení pro umělcovo cítění a prej
mu utekla.
Další známou postavou ve Farafře je kluk,
kterýmu nikdo neřekne jinak, než Mr. Socks. Mr.
Socks (angl. "pan Ponožky", kdyby někdo
nevěděl) se živí výrobou a prodejem ručně
pletených svetrů, šál, ponožek, čepic, atd.
z velbloudí a ovčí vlny. Jezdí na motorce
Java, stejně jako 80% egyptských motocyklistů
(zbytek jezdí na ČZ). Přesto, že neni Mr.
Socks příliš oblíben mezi ostatními kluky v
Saad's Restaurant, přijíždí tam s pytlem svých
"úpletků" asi každej den. Jméno Mr.
Socks stejně tak jako Badra najdete snad ve všech
turistických průvodcích a informačních
materiálech o Farafře.
O Farafře by se dala napsat kniha. Ale lepší
bude, když si to užijete sami.
Bahariya
- palmérie, několik horkých sirných
pramenů s možností koupání, zbytky
staroegyptských a římských staveb, Černá
poušť na cestě do oázy Farafra. Z vesnice
Bawiti je možný se po nový silnici dostat do oázy
Siwa.
- Siwa
- přestože v poslední době silně mediálně
popularizovaná, pořád zůstává Siwa tak nějak
dobře zakonzervovaná proti turistickýmu boomu.
Zatim. Ale ve srovnání s Farafrou nebo El-Qasrem
(Dakhla) je na tom velmi podobně. Tim chci říct,
že je tam poměrně dost turistickej klid. Lidi
zde mluví mimo arabštiny i svojí původní řečí
- Siwi. Vedle vesnice leží kopec s původní
osadou Aghurmi, později vytlačenou osadou Shali.
Odtud je pěknej rozhled po okolí. Na kratší výlety
se dá pronajmout kolo (poradí vám na místě),
ale doporučuju jenom v zimních měsících (budete-li
tam v létě, ani vás to nenapadne). Kus od oázy
(pár km) je Jebel al-Mawta (Kopec smrti) s řadou
římských hrobek a prej jsou tam i mumie. Navštěvovaný
jsou taky zříceniny Amonovo věštírny,
Amonova chrámu a Cleopatřiny lázně (termální
pramen), kde se dá vykoupat. Další oblíbená
koupačka je na solným jezeře Birket Siwa, ostrůvek
Fatnis Island. Při pohledu na mapu je patrný,
že okolo oázy je několik dalších vodních
ploch, o jejich trvanlivosti či sezónovosti ale
nemam informace. Termální prameny jsou častý.
|