Get your own Free Home Page
Deutsche Grammophon 1995
437 787-2 DDD
Orchestra of St. Luke's
dirigent - André Previn
André Previn (nar.1929) - text Toni Morrison
Honey and Rue
1. First I'll Try Love 2'16
2. Whose House Is This? 3'42
3. The Town Is Lit 4'42
4. Do You Know Him? 2'43
5. I Am Not Seaworthy 4'31
6. Take My Mother Home 8'04
Samuel Barber (1910-1981) - text James Agee
KNOXVILLE: SUMMER OF 1915 14'54
George Gershwin (1898-1937) z Porgy a Bess
"I LOVES YOU, PORGY" (text Ira Gershwin) 2'17
"SUMMERTIME" (text DuBose Heyward a Ira Gershwin) 2'40
HHHH
Půvabná personifikace amerického "tavicího kotlíku" - to je Kathleen Battle. Nejsem žádný jazzovec a tak je mi hudba, kterou předvádí, občas trochu cizí. Ale tím spíše oceňuji obecně lidské poselství této umělkyně. Krom toho (jaksi "mimochodem") z čistě řemeslného hlediska má snad jenom samé ctnosti a žádnou nectnost. Dozvídáme se z této desky, že možná existuje jedna z "odvrácených tváří" Ameriky, která zřejmě je - chválabohu - lepší než ta "přivrácená".
Ještě než začnu chválit její hlas, řeknu rovnou to nejdůležitější: profesionalita nemusí být odlidštěná, nemusí být z chladně dokonalého světa reklam, který je však zároveň světem bezohledného "od-do" a "za kolik". K. Battle totiž (aniž by kdykoli pozapomněla na svou suverénní profesionalitu) slouží nevtíravým zájmem o naše člověčenství. A do té profesionality počítejme - kromě celé pěvecké techniky - třeba i těch pár hlasitých nádechů v jednoznačně jazzových úsecích. Ovšem za tím vším je pořád člověk; nota bene žena. Ještě ke všemu krásná.
Její hlas je tvárný (pozor, nepřekládat: "plastic"!), s velmi dobrou výslovností (a všimli bychom si toho, i kdyby nám to dirigent a skladatel Previn výslovně nepředkládal k věření ve svém průvodním slovu). Ten hlas umí být zvonivý a jasný, i zadumaný a sebezpytující - to pokud jde o spirituálovou rovinu. Battle je ale nejen člověk a anděl, ale také to, co bývávalo čert. Její erotismus ovšem není kultivovaností vyháněn a zatlačován, nýbrž právě kultivován. (NEI Report má co dohánět!)
Je-li už Amerika tím, čím je, bylo by unfair chtít od ní něco jiného, zrovna když nabízí to dobré. Suma hudby na CD je tedy se suverenitou americké všehochuti všelijak "spančovaná" a různě eklektická. (I mírně zmatečné řazení textu vydavatelské poznámky odpovídá různorodosti písní.) Kdybych ale měl říci za celou desku jen jeden hudební typus, pak jí dominuje romanticko-jazzový svět blízký Gershwinovi.
Tím ale nemíním vynechat všechno to, co tam - podobně jako prý v New Yorku - ještě uvnitř ve skutečnosti je. (Deska totiž byla v New Yorku natočena - a jakoby byla mikrokosmem zrcadlícím makrokosmos svého vzniku.) Hned po spirituálu a modlitbě téměř Jenůfčině se Battle "perestrojí" do muzikálového stylu, ba do atmosféry tančírny či dokonce jakéhosi restauračního zařízení. Brzo ale slyšíme skoro doslova Kurtágův povzdech "Člověk je jen květ...", anebo zase "Moje duše je Sfinx" od Gubajduliny. Jinde pak Dulcissime z Orffových Carmin. V Barberovi je "obyčejná" klasika 20. století, vycházející ze secesní atmosféry známé z Lišky Bystroušky v Revírníkově zavěrečné rozjasňující se vizi. Meziválečné Československo zaslechneme v atonálních a zároveň "slovansky" zpěvných plochách. - Ovšem z hlediska evropského klasického muzikanta jakoby byl jazz jakási obsese, do níž se čas od času nutkavě upadá. Je to ale vždycky "upadání" do velmi vysoké úrovně! (Nezapomeňme v této souvislosti ani na kusy práce odvedené všemi spoluúčinkujícími na realizaci desky: od zvukaře a fotografa až po orchestr i s jeho dirigentem.)
Inspirací ke vzniku písní, podle nichž je deska nazvána, byla Battle a Previnovi originální tvorba černé básnířky Toni Morrison. S ní pak při vzniku cyklu živě spolupracovali.
Přejme si tedy, aby nás místo každého dalšího amerického thrilleru raději odtamtud navštívilo něco jako Kathleen Battle, velvyslankyně lidskosti a profesionality!
Get your own Free Home Page