Get your own Free Home Page
C dur, op.45, č.4,
g moll, op.46, č.4
D dur L'Uccelleria
L'Europa Galante
Opus Production
HHH
L. Boccherini - tento "muž jedné skladby" - se nám svými smyčcovými kvintety se dvěma celly představuje jak ho neznáme: jako překvapivě vážný a závažný autor. Řadí-li ho závěr ediční poznámky od Yvese Gérarda "mezi Haydna a Mozarta", ubírá mu na zásluhách. Ozývají se tam totiž životní polohy známé z takových děl jako Smrt a dívka a Z mého života. U prvního z nahraných kvintetů (C dur, op.45, č.4) jsou tklivé, úzkostné, ale i útěšné chvíle - jakoby byl Boccherini Schubertovým bratrancem. Dva tři tóny, které notoricky známe z onoho Boccheriniho až sebevražedného (protože "konstantně epitetového") Menuettu a které se v kvintetu také ozvou, nás vlastně dnes spíš ruší! Kazí totiž prótoromantickou atmosféru a Boccherini je "sám sobě narušitelem"... - Druhý z kvintetů (op.46, č. 4) je ale opravdu spíše Haydnovský (nebo jde do podoby nějakému českému kantorovi ¸ la Pichl - směřuje však až ke zmíněnému Smetanovi) a třetí z děl - kvintet D dur, zvaný L'Uccelleria, tzn. Ptačí voliéra - je pochopitelně zvukomalebným pravnukem Jannequina a vnukem Vivaldiho - i když "promenády" mezi jednotlivými ptáky formálně předznačují Musorgského nápad. Cvrlikání zní jako opakovaná dvojtaktí v České mši vánoční. Objeví se i lovecké motivy, na něž odpovídá znervóznělé třepetání křídel.
Abychom ale "nepřekládali Bacha do brazilštiny" (jako se o to pokoušel Lobos), musíme hned připomenout, že je z Rožmitálu do Madridu (kde na dvoře Karla III. - ve službách jeho bratra, Dona Luise - tento skládající violoncellista působil) přeci jen kousek cesty. Že tedy Boccherini - přes dobovou panevropskost - nikdy nepřestává být Italem: má větší prudkost, iracionální emocionálnost a citové výpady, než jaké jsou zvykem v krajích severně od Alp.
Tomu také odpovídá interpretace desky. Parta pěti sympaťáků - sdružení EUROPA GALANTE - vyfocených na zadní straně obalu ví "své": nepředvádějí žádnou "povinnou jízdu" (byl snad na ni někdo někdy zvědav?). Hrají tak, aby z toho měli radost oni i publikum. Ostatně, v Itálii odjakstěživa platilo, že je inženýr spíš umělcem, ne naopak - jak tomu bývá u nás, severských "přistěhovalců". V Itálii se totiž nemusí hrát ani tak moc přesně, hlavně aby to bylo GIUSTO. Ale pak se zato občas povedou malé noty ve spiccatech lépe než kandidátovi hudebních věd ze Saska! (1. věta 2.kvintetu je ale přece jen trochu příliš "halabala"...) - Stylový je též nepochybně obraz reprodukovaný na průčelní straně obalu - jen se musíme s rubensovským ideálem krásy vyrovnat "jako muž".
Aby se občas prim netopil v mase zvuku, hraje-li hlouběji než prázdné E, tomu snad mohli odpomoci technici? (Jinak je zvuk výborný.)
Get your own Free Home Page