SHON - Czech corner

Teorie vztahu mezi clovekem, prirodou a technikou

Petr Molik

Casopis Vesmir venuje ekologickym otazkam a problematice zivotniho prostredi znacnou pozornost, proto jeho ctenari jiste vedi, ze vzduch, voda, puda, ale take vsechny zive organismy a tim i potraviny pro lidskou vyzivu jsou pusobenim cloveka stale vice znecistovany toxickymi a jinymi skodlivymi latkami, ze lide jsou ve zvysene mire vystavovani nepriznivym ucinkum nekterych fyzikalnich cinitelu jako jsou napr. hluk, vibrace, elektromagneticke a radioaktivni zareni umeleho puvodu, ze stale rychleji pribyva ohrozenych druhu rostlin a zivocichu i tech, ktere jiz byly zcela vyhubeny, ze velkou rychlosti mizeji cele prirodni ekosystemy, ze prakticky jiz neni na povrchu Zeme misto, v nemz by se nedaly zjistit devastujici ucinky lidske cinnosti. Zda se, ze mnohe negativni vlivy pusobi nejen na jednotlivce, ale ohrozuji i existenci cloveka jako biologickeho druhu. Naruseni vztahu mezi clovekem a biosferou dosahlo globalnich rozmeru a pravem se jiz radu let hovori o celosvetove ekologicke krizi lidske spolecnosti.

Odbornici na problematiku zivotniho prostredi intenzivne zkoumaji interakce mezi clovekem a ostatnimi soucastmi ekosystemu nasi planety a ocekavaji, ze naleznou strategii pro vytvoreni optimalne fungujiciho systemu zahrnujiciho lidskou spolecnost a biosferu. Avsak navzdory vseobecne vyhlasovane nutnosti usilovat o harmonii mezi clovekem a prirodou mnozi pozoruji, ze tato harmonie je stale vice porusovana. Pokud jde o pricinu tohoto stavu, nazory se ruzni. Nejcasteji jsou jako pricina uvadeny kratkozraky a koristnicky pristup k vyuzivani prirodnich zdroju, nedostatecna znalost a nerespektovani ekologickych pravidel, konstrukcni nedokonalost a poruchy pouzivanych technickych zarizeni a take vzrustajici pocetnost lidske populace. Rozdilne jsou i predstavy o moznostech napravy existujiciho stavu a smeru dalsiho vyvoje lidstva. V sirokem spektru rozmanitych nazoru lze pritom rozlisit ctyri hlavni koncepce:

a) Clovek je a i v budoucnu zustane soucasti systemu biosfery, v nemz jednotlive druhy organismu jsou na sobe vzajemne zavisle. Proto jakekoliv poskozeni tohoto systemu ma prime ci neprime negativni dusledky pro vsechny organismy a tedy i cloveka. Clovek, ktery v soucasne dobe bezohledne nici biosferu a tim ohrozuje i svou vlastni existenci, musi zmenit sve chovani, minimalizovat jakekoliv zasahy do biosystemu planety Zeme a zachovat, pripadne nechat obnovit prirozene fungujici system biosfery. Jedine splneni teto podminky dava cloveku perspektivu na budouci preziti.

b) Clovek vznikl jako soucast biosfery, avsak pokrok vedy a techniky mu umoznuje byt na biosfere stale mene zavisly. Postupne ziskava vuci ni nadrazene postaveni, je schopen ji ovladat, skody jim zpusobene napravovat pomoci techniky a znicene prirodni systemy nahrazovat dokonalejsimi umelymi technickymi systemy. V zajmu vytvoreni priznivejsich podminek pro svoji budouci existenci clovek zcela nahradi biosferu technosferou.

c) Clovek vznikl jako soucast biosfery, je na ni zavisly, ale postupne v ni ziskal dominantni postaveni a zacal pomoci umelych technickych produktu a zarizeni podstatne zasahovat do jejich struktur a funkci. Pritom vysledky pokroku vedy a techniky jako by se vymkly lidske kontrole, pusobi destruktivne na cloveka a ostatni slozky biosfery. Clovek nechce anebo nemuze tomuto negativnimu pusobeni zabranit. V dusledku toho brzy zanikne lidska civilizace i clovek jako biologicky druh, pripadne dojde ke zniceni cele biosfery.

d) Clovek je a i v budoucnu zustane soucasti systemu biosfery, nicmene rozviji se u nej take specificky spolecensky system se svym vnitrnim (socialnim) prostredim. Lidske socialni, resp. intelektualni potreby a s nimi spojene ekonomicke a technicke naroky se staly v mnoha pripadech protikladne k prirodnim (biologickym) potrebam cloveka., coz vede k zavaznemu narusovani vztahu mezi lidskou spolecnosti a biosferou. Protiklady tohoto druhu maji nepriznivy vliv na dalsi vyvoj cloveka a dokonce ohrozuji jeho existenci. S pouzitim poznatku vedy a techniky je vsak mozne (a pro dalsi vyvoj nezbytne) harmonizovat socialni a biologicke potreby cloveka a zajistit soucasne jak rozvoj technosfery, tak i zachovani nebo zlepseni existujiciho stavu biosfery.

Prvni z uvedenych koncepci obhajuji zejmena vyhranene skupiny ochrancu prirody a stoupenci prirodniho zpusobu zivota, se druhou je mozne se setkat u jednostranne technokraticky smyslejicich lidi, treti lze podle bezne rozsireneho mineni pripsat ekologickym pesimistum. Vseobecne jsou tyto tri koncepce povazovany za extremni, protoze nejvice zastancu mezi odborniky i dalsimi zajemci o problematiku zivotniho prostredi cloveka ma ctvrta z vyse uvedenych koncepci. Zastanci teto koncepce si uvedomuji klady a zapory vedeckotechnickeho pokroku. Uznavaji, ze vedecky a technicky pokrok na jedne strane umoznuje efektivnejsi vyuzivani prirodnich zdroju, zvysovani zivotni urovne a pokracovani socialniho rozvoje cloveka, avsak na druhe strane vede k poskozovani prirodnich systemu, na nichz je clovek zavisly, a k degradaci biotickych a abiotickych slozek zivotniho prostredi. Zastanci teto koncepce vedi, ze kazdy jednotlivy, i s rozmyslem ucineny zasah cloveka do prirody, napriklad vykaceni lesa, regulace vodniho toku, vystavba elektrarny, aplikace umeleho hnojiva atd., ma dvojznacne dusledky, t.j. prinasi soucasne urcity uzitek, ale pusobi take urcitou skodu. Podle zastancu teto koncepce clovek pri vsech svych zasazich do biosfery bude posilovat jejich pozitivni ucinky a omezovat jejich negativni ucinky, coz mu umozni dosahnout harmonickych vztahu mezi rozvijejici se lidskou spolecnosti a biosferou.

Zastanci ruznych koncepci vedou diskuse, aby rozhodli, ktera z nich je spravnejsi. Stoji casto proti sobe jako protivnici, dochazi mezi nimi ke slovnim a nekdy i fyzickym stretum. Tyto spory stale pokracuji od mistni az po mezinarodni uroven a spotrebovavaji mnoho casu, energie a financnich prostredku. Rade odborniku i dalsich zainteresovanych osob se zda, ze lidstvo dospelo do jakesi kriticke vyvojove faze, obrazne receno na rozcesti, kdy se muze ci musi rozhodnout, kterou z cest, predstavovanych jednotlivymi vyse uvedenymi koncepcemi, bude jeho dalsi vyvoj pokracovat. Pri ruznych prilezitostech jsou vydavany vyzvy a vyhlasovany programy na podporu zmeny dosavadnich postoju a zpusobu chovani cloveka ve smeru te ci one koncepce vztahu mezi lidskou spolecnosti a biosferou, pricemz pochopitelne hlavnim zamerem je zabranit realne hrozici globalni ekologicke katastrofe.

Existuje vsak i pomerne mala skupina odborniku, kteri jsou presvedceni, ze prijetim nektere z uvedenych, pripadne i jinych publikovanych koncepci otazka budouciho vyvoje vztahu mezi lidskou spolecnosti a biosferou neni vyresena. Je jim totiz zrejme, ze byt by jednotlive koncepce byly zpracovany velmi dukladne a co nejpodrobneji, zadna z nich nepredstavuje ucelenou teorii. Potreba vypracovani obecne teorie vztahu mezi clovekem (respektive lidskou spolecnosti) a biosferou byla v minulych desetiletich vyslovena jiz vicekrat. Vysledky snah o vybudovani univerzalniho teoretickeho zakladu pro optimalizaci vztahu mezi clovekem a biosferou ale nevesly ve vseobecnou znamost, protoze byly zatim vzdy prehluseny bourlivymi diskusemi zastancu jednotlivych koncepci.

Pripomenme si z obecne metodologie vedy, ze je temer pravidlem, ze v prubehu reseni nejakeho problemu je formulovano nekolik rozdilnych, casto i protikladnych hypotez. Po urcite dobe se bud nektera hypoteza prokaze jako pravdiva (a je vseobecne prijata) a ostatni jako nepravdive (a jsou odmitnuty), nebo nekolik rozdilnych hypotez (resp. teorii) pretrvava vedle sebe po dlouhou dobu, a to proto, ze kazda z nich vysvetluje jen cast (rozdilnou cast) daneho problemu a nelze rozhodnout, ktera z nich je spravnejsi. Ve druhem pripade spociva konecne reseni daneho problemu v synteze predchozich hypotez (resp. teorii), t.j. v jejich nahrazeni jednou obecnejsi teorii, ktera vymezuje hranice platnosti kazde z nich a obsahuje predchazejici hypotezy ci teorie jako specialni pripady nebo dilci aspekty obecneho reseni.

Kdyz se vratime k vyse zminenym koncepcim, plati pro ne prvni nebo druha varianta? Je mozne nekterou z nich uznat jednoznacne za pravdivou a ostatni jednoznacne za nepravdive? Dosavadni spory tomu nenasvedcuji. Lze si ale predstavit obecnou teorii, ktera by sjednocovala tak protichudne koncepce? Vzdyt podle jedne z nich by mel clovek znovu dosahnout harmonie s biosferou a podle jine brzy vyhynout. Obecna teorie by pak musela vyhovovat tvrzeni, ze clovek jako biologicky druh zanikne a pritom neprestane existovat. Je neco takoveho mozne? Odpovedim na tyto otazky je venovan predkladany clanek.

Problem vztahu mezi clovekem a biosferou se jevi jako velmi komplexni, at jiz bereme v uvahu mnozstvi vednich disciplin, do nichz zasahuje, anebo nejake jine meritko slozitosti, a je zrejme, ze k jeho reseni lze pristupovat z ruznych stran. V zadnem pripade se vsak neda obejit fakt, ze k tomu, abychom mohli spravne odhadnout smer budouciho vyvoje vztahu mezi clovekem a biosferou a volit optimalni strategii pri ovlivnovani tohoto vyvoje, musime nejprve co nejspolehliveji znat pricinu soucasneho stavu zminenych vztahu.

Pokud vychazime z toho, co je bezne uvadeno v literature, pak se zda, ze tato pricina neni jedna, ale ze je jich vice. Nektere z nich byly vyjmenovany jiz na zacatku tohoto clanku. Jsou to ale skutecne ty "prave" priciny? Nejedna se spise o dusledky nejakych jinych pricin? Muzeme se prece ptat proc se clovek chova kratkozrace a koristnicky k prirodnim zdrojum, proc nerespektuje ekologicka pravidla, proc pouziva technicka zarizeni a provozuje technologicke procesy, ktere poskozuji biosferu, proc dochazi k populacni explozi? Odpovedi na tyto otazky se jiz nedaji vyjadrit v jednom odstavci.

Vezmeme si jednoduchy priklad polni cesty. Po nekolik desetileti nebo mozna i staleti to byla prasna hlinena cesta s vymoly, jen misty zpevnena sterkem, pri destivem pocasi s mnoha louzemi, na okrajich s travou, pleveli nebo i nejakym kerem ci stromem. Pak se nekdo rozhodl, dal cestu srovnat buldozerem a polozit na ni betonove panely. Nezajimalo ho, ze vegetace na okrajich cesty poskytovala podminky pro zivot mnoha druhu drobnych savcu, ptaku, plazu a bezobratlych zivocichu, ze louze slouzily jako napajedla pro ptaky ci motyly, ze v nich bylo mozne najit zaby a radu vodnich druhu hmyzu. Kdybychom se toho cloveka zeptali, jaky byl duvod k takoveto uprave cesty, asi by nam odpovedel, ze je to prece kvuli tomu, aby se dalo po ceste pohodlneji a rychleji jezdit. Mohli bychom se dale ptat proc chce po te ceste jezdit pohodlneji a rychleji. Po teto otazce by bud odmitl pokracovat s nami v diskusi anebo by nam odvetil, ze se tim usetri pohonne hmoty, vozidla jsou mene namahana, lide, kteri jdou po ceste pesky, si tolik nezaprasi nebo nezablati boty a mozna, ze by byl ochoten vycislit vsechny tyto vyhody i ve financni hodnote. Kdybychom se jeste ptali proc chce usetrit pohonne hmoty, mene namahat vozidla, atd. a vysledne dosahnout ekonomickych respektive financnich uspor, treba bychom dostali odpoved, ze to umozni snizit vyrobni naklady v jeho zemedelskem podniku a zvysit zisk. Pokud bychom se otazali proc chce, aby se v jeho zemedelskem podniku zvysil zisk, odpovedel by, ze proto, aby podnik mel vic penez na investice nebo platy zamestanancu, aby si i on mohl koupit vice veci, atd.

V dotazovani bychom pak mohli dale pokracovat a obdobne by to bylo, i kdybychom si zvolili kterekoliv jine "ekologicke tema", napriklad povrchovou tezbu uhli, vystavbu vodniho dila na Dunaji, pouzivani chemickych prostredku k ochrane rostlin pred skudci, emise oxidu siriciteho a jinych toxickych latek do ovzdusi, niceni tropickych pralesu, provozovani vyrobnich technologii, ktere poskozuji prirodni prostredi atd. Pro ucely tohoto clanku to vsak staci. Nas zajima nejvice to, ze za uvedenym prikladem, ktery se muze zdat az prilis trivialni, se skryva dulezity obecny poznatek. Totiz ze zakladni pricina toho, proc clovek narusuje sve vztahy k ostatnim soucastem biosfery spociva v oblasti jeho psychiky, v jeho hodnotove orientaci. Clovek se prece muze rozhodnout, ze necha polni cestu v puvodnim stavu, ze nebude tezit uhli, stavet prehradu, pouzivat chemickych prostredku k ochrane rostlin, vypoustet toxicke latky do ovzdusi, kacet tropicke pralesy, ze pocka, az budou k dispozici vyrobni technologie mene skodlive pro prirodu atd. Jeho rozhodovani zrejme zavisi na tom, na cem ma vetsi zajem, ceho chce dosahnout drive atd., cili na tom, ktera z potreb je v jeho poradi hodnot na vyssim miste. Je zrejme take to, ze u cloveka vznikaji potreby, jejichz uspokojovani ma prednost pred zachovavanim vyvazenych vztahu k biosfere. Tyto potreby maji socialni a psychickou povahu a patri k nim napriklad potreba zajistit si zamestnani, byt, vybaveni bytu, rekreaci, spolecenske postaveni, penize aj.

Pokusme se postoupit pri zkoumani retezce pricin a dusledku v mezich daneho problemu jeste dale a hledejme odpoved na otazku proc je v lidskem hodnotovem systemu preferovano uspokojovani socialnich a psychickych potreb a zanedbavano uspokojovani potreb biologickych.

"Ekologicke problemy", nebo chceme-li to nazvat "problemy zivotniho prostredi", ma nejen clovek, ale maji je vsechny organismy. Jinymi slovy, kazdy biologicky druh je vystaven porucham vztahu mezi nim a jeho zivotnim prostredim. Avsak je zde prece jen rozdil mezi druhem Homo sapiens a vsemi ostatnimi druhy. Zatimco u vsech ostatnich druhu je vetsina jejich ekologickych problemu pusobena vnejsimi ciniteli, v soucasne dobe zejmena clovekem, u cloveka je puvodcem jeho ekologickych problemu predevsim on sam, pricina je tedy vnitrni.

Jak vysvetlit tento rozdil? Posuzujeme-li jej z biologickeho hlediska, muzeme jen rici, ze clovek je vyjimkou, ze porusuje biologicke zakony platne pro vsechny ostatni organismy, pripadne konstatovat, ze tento rozdil neni mozne vysvetlit biologickymi zakony. Biologicke mechanismy, obecne nazyvane prirodnim vyberem, normalne funguji tak, ze eliminuji vnitrni cinitele, jez narusuji zivotne dulezite vztahy mezi danym druhem a jeho prostredim.

Proc tomu tak neni u cloveka? Pri srovnavani cloveka s jinymi biologickymi druhy a patrani po nejakych jeho zvlastnich vlastnostech jiste zamerime pozornost na lidskou psychickou cinnost, ktera je nesporne unikatnim jevem v cele pozemske prirode. Kdyz vezmeme v uvahu, ze psychicka cinnost (mysleni, vedomi) je jedinou soucasti, respektive funkci lidskych bytosti, ktera neni podrizena biologickym zakonum, muzeme dospet k zaveru (v souhlase s tim, co bylo jiz predtim vysloveno), ze prave psychicka neboli psychosocialni cinnost (nazyvana dale v textu psychosocialni slozkou cloveka) podminuje vyse uvedeny rozdil.

Proc je ale psychicka cinnost pricinou narusovani vztahu mezi clovekem a jeho zivotnim prostredim, proc ve svych dusledcich pusobi skody a ohrozuje existenci cloveka? Jestlize vychazime z vseobecne prijimaneho mineni, ze psychicka cinnost je konstantne zavisla na cloveku (cloveku jako biologickem druhu), ktery slouzi jako jeji materialni zaklad, pak pro to nenajdeme zadne logicke vysvetleni. Bylo by mozne si predstavit antagonisticke pusobeni psychosocialni slozky cloveka na jeho slozku biologickou, jestlize by psychicka cinnost byla nezavisla na biologickych soucastech lidskych bytosti. To je vsak v rozporu se skutecnosti Co tedy zbyva? Zbyva predpokladat, ze psychicka cinnost je sice zavisla na biologickych soucastech cloveka, ale jeji zavislost se postupne zmensuje. To neni, jak si dale ukazeme, v rozporu s pozorovanymi fakty a postacuje to pro objasneni celeho problemu. Tendence psychosocialni slozky cloveka k nezavislosti na slozce biologicke predstavuje obrovsky tlak, ktery zprostredkovane pocituji nejen clenove ekologickych iniciativ bojujicich za zachovani prirodnich biosystemu, ale i ostatni lide a vsechny dalsi organismy v takovych projevech jako jsou vzrustajici psychicka zatez, fyzicke oslabovani, degenerace jedincu, pokles geneticke diverzity celych populaci a spolecenstev druhu, umele vyvolane zmeny zivotnich podminek, jimz se nestaci prizpusobovat aj. Dokonce lze rici, ze snaha psychosocialni slozky cloveka o ziskani nezavislosti na slozce biologicke je motivem vseho, co clovek dela ve jmenu tzv. spolecenskeho (civilizacniho) pokroku.

Jak se muze zavislost lidske psychicke cinnosti na jejim biologickem materialnim zakladu zmensovat? Mohou psychicke funkce na te urovni jak je zname u cloveka existovat zcela nezavisle na lidskych bytostech? Odpoved dava vyvoj umele inteligence. Jiz na zacatku tohoto vyvoje, v dobe konstruovani prvnich elektronickych pocitacu, zkoumali nekteri odbornici v oboru kybernetiky, psychlogie a filosofie problem, zda bude mozne vyrobit pocitace, ktere by se vyrovnaly cloveku v jeho psychickych, respektive rozumovych schopnostech, a nenasli zadnou principialni prekazku pro uskutecneni teto moznosti. Od te doby doslo v konstrukci pocitacu k velkemu pokroku a v soucasnosti pocitace jiz ve znacne mire nahrazuji lidske mysleni, respektive lidske intelektualni operace, zejmena pri zpracovani dat, ale take v procesech rozhodovani a rizeni. Nehlede na rozdily v chapani pojmu umela inteligence, stale vice lidi prichazi do styku se stroji, ktere jsou schopny provadet ukony drive dostupne vyhradne lidskemu intelektu. Jiz nyni pocitace v nekterych rysech prevysuji schopnosti lidskeho mysleni a lze ocekavat, ze jejich kvantitativni i kvalitativni podil na intelektualnich cinnostech a z toho vyplyvajici prevaha se bude dale zvysovat. (Pokud se nekdo domniva, ze tvrzeni o budoucich potencialnich schopnostech pocitacu jsou prilis nadsazena, at si porovna casovy interval, v nemz probihala evoluce lidske psychicke cinnosti, s intervalem, po ktery jsou vyvijeny elektronicke pocitace, a rychlosti, jimiz postupuje zdokonalovani funkci lidske psychiky a funkci pocitacu.) Z tohoto pohledu tedy naznaceny prechod psychickych funkci z puvodniho biologickeho (biotickeho) materialniho zakladu na abioticky zaklad koresponduje s predpokladanym zmensovanim zavislosti psychosocialni slozky cloveka na jeho biologicke slozce.

Jeste je treba odpovedet na otazku, proc se lidska psychicka cinnost, respektive lidska inteligence, "stehuje" do stroju. Lidska inteligence jako kvalitativni vlastnost lidske psychiky vznikla v prubehu psychosocialni evoluce biologickeho rodu Homo. Psychicka cinnost se vyvijela predtim i soucasne take u jinych skupin vyssich zivocichu, ale tento evolucni proces byl nejrychlejsi u cloveka. Clovek je nejinteligentnejsi bytosti na Zemi, nicmene jeho psychicka cinnost ma sva omezeni nebo muzeme rici nedostatky, vyplyvajici z toho, ze je zalozena na biologickych materialnich strukturach. K temto nedostatkum patri:

• nutnost stridani doby cinnosti s dobou odpocinku, t.j. neschopnost nepretrzite cinnosti,
• nutnost dlouheho obdobi vzdelavani a vychovy u kazdeho jedince,
• mala spolehlivost,
• mala rychlost intelektualnich operaci,
• schopnost fungovat jen ve velmi omezenem rozsahu fyzikalnich podminek (teplota, tlak, radiace, zrychleni atd.),
• mala zpusobilost k integraci existujicich funkcnich jednotek do vyssich strukturnich celku.

Tato omezeni nejsou absolutni, t.j. nemaji pevne stanovene hranice, ale spise se jedna o nevyhody, ktere zabranuji rychlejsi evoluci lidske inteligence ve srovnani s inteligenci vyvijejici se na zaklade abiotickych ("solid state") struktur. V dusledku vyse uvedenych nevyhod, respektive rozdilne "schudnosti" dvou moznych evolucnich cest (bud pokracovani vyvoje na biologickem materialnim zaklade nebo prechod na abioticky materialni zaklad) vznika selekcni tlak, jenz vede psychosocialni slozku cloveka (lidsky rozum) k preferenci druhe ze dvou alternativ. Konstruovanim inteligentnich stroju za pomoci existujicich biologickych struktur a technickych zarizeni si lidska psychika vytvari priznivejsi podminky pro svou dalsi evoluci.

Pocatek pouzivani nastroju clovekem je spojen s dosazenim urcite urovne lidske inteligence. S vynalozenim urciteho psychickeho usili praveky clovek zjistil, ze ruzne predmety v jeho zivotnim prostredi mohou byt premeneny na nastroje a jine technicke pomucky, ktere usnadnuji cinnost nezbytnou k uspokojovani jeho potreb. Od te doby, s tim jak se postupne zvysovala lidska inteligence, clovek vyvijel stale dokonalejsi nastroje a pozdeji i slozitejsi stroje, jez nejen usnadnovaly cinnosti spojene s uspokojovanim potreb, ale zcela nahrazovaly cloveka pri nekterych druzich prace. Po dlouhou dobu tak byly vyvijeny a vyuzivany technicke nastroje a zarizeni zefektivnujici ruzne druhy fyzicke prace, pricemz tento proces stale pokracuje. Novym stupnem v evoluci techniky se stalo pouzivani stroju zefektivnujicich psychickou, respektive intelektualni praci, pripadne zcela nahrazujicich cloveka pri nekterych intelektualnich cinnostech. Rozsah intelektualnich cinnosti, pri nichz mohou stroje nahradit cloveka se postupne rozsiroval z jednoduchych aritmetickych ukonu az ke slozitym operacim s alfanumerickymi a obrazovymi symboly (napriklad preklady textu z jednoho jazyka do druheho, sifrovani a desifrovani textu, orientace v terenu podle mapy ulozene v umele pameti, konstrukce trirozmernych obrazovych modelu jednotlivych predmetu a skupin predmetu, aplikace tzv. strojovych expertnich systemu aj.) vyuzivanym pri organizaci a rizeni vyrobnich, administrativnich, vyzkumnych, dopravnich a jinych procesu. V evoluci techniky je zretelny vseobecny trend k automatizaci, smerujici od konstrukce jednoduchych nastroju a stroju, ktere pracuji jen v bezprostrednim spojeni s clovekem (s jeho biologickou a psychosocialni slozkou), ke strojum schopnym pracovat (zatim alespon po urcitou dobu) nezavisle na lidskych bytostech.

Tyto skutecnosti jsou dobre zname, takze se muze zdat zbytecne je zde uvadet. Nicmene jejich vyklad byva casto mylny. Lide se obvykle domnivaji, ze vyvoj novych nastroju a stroju a jejich zavadeni do vyrobnich procesu je veden snahou o zefektivneni lidske prace (vzrust efektivnosti cili produktivity prace je vyjadrovan jako zvyseni pracovniho vykonu v prepoctu na jednoho pracovnika), pripadne "usetreni" prace cloveka (ve smyslu snizeni pracovni namahy, t.j. vydeje energie, pri dosazeni stejneho nebo vyssiho pracovniho vykonu). Avsak skutecnost je takova, ze clovek pouzivajici jednoduchy nastroj nebo pripadne slozitejsi stroj nepracuje efektivneji nez clovek, ktery pracuje bez neho, nybrz system slozeny z cloveka a nastroje nebo stroje pracuje efektivneji nez samotny clovek. Obdobne plati, ze automaticke stroje (roboty) nedelaji lidskou praci efektivnejsi, ale jsou zavadeny do pracovnich procesu a nahrazuji cloveka proto, ze samy pracuji efektivneji nez clovek nebo systemy slozene z cloveka a jednodussich nastroju nebo stroju. Setreni lidske prace neni pricinou, ale dusledkem vyvoje nastroju a stroju. Je znamo, ze kdyz chce clovek zvysit svoji vykonnost a sve schopnosti, jak fyzicke tak psychicke, musi intenzivne trenovat a pracovat usilovneji nez predtim. Jestlize clovek setri svoji praci, t.j. systematicky snizuje rozsah a intenzitu sve pracovni cinnosti, jeho pracovni schopnost se snizuje. Snizovani lidskych fyzickych schopnosti v dusledku rozvoje techniky je prokazano a pro nekolik minulych desetileti, pripadne staleti, dolozeno statistickymi udaji. Pokles fyzickych schopnosti byl zatim kompenzovan zvysovanim intelektualnich schopnosti cloveka. Zavadeni pocitacu a inteligentnich stroju za ucelem "setreni lidske intelektualni prace" povede ke snizovani lidskych intelektualnich schopnosti. Nektere publikovane studie naznacuji, ze toto snizovani mozna jiz zacalo. V technicky vyspelych zemich bylo zjisteno snizeni urcitych psychickych schopnosti (obrazova predstavivost aj.) u deti v dusledku sledovani televize a pouzivani pocitacu. Pokles fyzickych a psychickych schopnosti cloveka a naproti tomu zvysovani techto schopnosti u stroju, jakoz i nahrazovani cloveka kombinovanymi systemy slozenymi z cloveka a jednoduchych nastroju nebo slozitejsich stroju ve vyrobnich a jinych procesech a take zavadeni automatickych stroju (robotu) namisto uvedenych systemu je mozne povazovat za dukaz "stehovani" lidske psychicke cinnosti, respektive inteligence, ze sveho biologickeho materialniho zakladu do abiotickeho materialniho zakladu.

Namisto pojimani cloveka jako jednotneho objektu, ktery interaguje se svym prostredim, t.j. ostatnimi soucastmi biosfery, vyplyva z popsane teorie nutnost odlisovat interakce lidske biologicke slozky od interakci lidske psychosocialni slozky s jejich prostredim a studovat take vzajemne interakce obou slozek. Dale z teto teorie vyplyva, ze bezne pouzivane predstavy o vztazich mezi clovekem a prirodou obsahuji dve zasadni chyby:

1. Nerozeznavaji, ze hlavni pricinu ekologickych problemu cloveka neni mozne hledat v oblasti jeho interakci s biosferou, ale v antagonistickem vztahu (rozporu) mezi jeho biologickou a psychosocialni slozkou. (Tento rozpor spociva v tom, ze zatimco biologicka slozka cloveka nemuze existovat nezavisle na ostatnich soucastech biosfery, jeho psychosocialni slozka muze existovat nezavisle na biosfere.)

2. Predpokladaji, ze psychosocialni slozka cloveka je trvale a stale stejne zavisla na biologicke slozce. (Teorie, o niz se zde pojednava, ukazuje, ze zavislost psychosocialni slozky na slozce biologicke se postupne snizuje a psychosocialni slozka smeruje k uplne nezavislosti.)

Popsana teorie umoznuje sjednotit ctyri vyse uvedene koncepce vztahu mezi clovekem a biosferou a ukoncit spory zastancu jednotlivych koncepci. Tato teorie totiz urcuje meze platnosti kazde z koncepci a ukazuje, proc je kazda z nich v souhlase jen s urcitou casti pozorovanych skutecnosti. Prave fakt, ze kazda je v souhlase s odlisnou casti pozorovanych skutecnosti, a ze sama neni schopna dat uspokojive vysvetleni vsech pozorovanych skutecnosti tykajicich se vztahu mezi clovekem a biosferou, je pricinou soucasne existence ruznych koncepci, jez jejich zastanci povazuji za protikladne (napr. koncepce "a" ve vztahu ke koncepci "b", a koncepce "c" ve vztahu ke koncepci "d").

Pravdive vztahy mezi temito koncepcemi se stanou zretelnymi, jestlize si uvedomime, ze koncepce "a" se tyka jen biologicke slozky cloveka, ale ignoruje jeho psychosocialni slozku, koncepce "b" se tyka jen psychosocialni slozky cloveka a nebere v uvahu jeho biologickou slozku, koncepce "c" je spravna v pripade biologicke slozky, ale protoze nerozlisuje u cloveka existenci dvou slozek, mylne zobecnuje zavery platne pro biologickou slozku na celeho cloveka, koncepce "d" rozlisuje u cloveka existenci dvou slozek, biologicke a psychosocialni, ale povazuje obe tyto slozky jen za komplementarni soucasti cloveka a nerozeznava pravou podstatu jejich rozpornosti, plati jen s ohledem na funkcni aspekt vztahu v systemu obsahujiciho cloveka a ostatni soucasti biosfery, ale nikoliv pro aspekt evolucni (podrobnejsi vysvetleni bude podano dale v textu).

Popsana teorie dava krome toho moznost sjednotit take koncepce tykajici se vztahu mezi clovekem a technikou, konkretne stroji s umelou inteligenci jakozto soucasnym vrcholem vyvoje techniky. Jak znamo, existuji tri takoveto koncepce:

Prvni, siroce uznavana koncepce povazuje stroje s umelou inteligenci jen za technicky vyspele lidske nastroje, ktere (podobne jako vsechny ostatni nastroje a zarizeni) cloveku slouzi a usnadnuji cinnosti spojene s uspokojovanim jeho potreb. Analogicky ke strojum, ktere prevysuji cloveka v nekterych fyzickych schopnostech, mohou jej stroje s umelou inteligenci predcit pri nekterych intelektualnich cinnostech, avsak stale zustavaji podrizeny lidske kontrole a pouze nasobi intelektualni sily cloveka. Pokud jde o budouci vyvoj vzajemnych vztahu, predpoklada tato koncepce silny vliv inteligentnich stroju na lidske bytosti a jejich zivotni prostredi, ale pripisuje cloveku trvalou dominanci nad temito stroji a s nimi souvisejicimi technickymi zarizenimi.

Druha koncepce priznava inteligentnim strojum nejen ulohu lidskych nastroju, ale v nekterych typech intelektualni cinnosti take roli rovnocenneho partnera cloveka. Tato koncepce predpoklada, ze budouci vyvoj vztahu mezi clovekem a inteligentnimi stroji bude pokracovat na zaklade "symbiozy", pri niz dojde k rozdeleni ruznych druhu intelektualnich cinnosti mezi lidske jedince a stroje s umelou inteligenci za ucelem vytvoreni inteligentnich systemu kombinujicich prednosti lidi i stroju, jez by byly evolucne uspesnejsi nez systemy slozene bud jen z lidskych jedincu nebo jen z inteligentnich stroju.

Treti koncepce, pripominajici spise science-fiction, poklada stroje s umelou inteligenci za perspektivni nastupce lidskych bytosti na vrcholu evolucni hierarchie. Tato koncepce misto toho, aby povazovala inteligentni stroje jen za technicky vyspele nastroje nebo partnery cloveka, zduraznuje moznost nezavisle existence a samostatneho vyvoje techto stroju. Co se tyce budoucnosti, predpoklada postupny vyvoj inteligentnich stroju az do stadia, v nemz predci cloveka ve vsech jeho schopnostech a prevezmou vsechny jeho funkce v technosfere. Clovek se pak stane zbytecnym, respektive podlehne v konkurenci, spolu s jinymi organismy vyhyne a uvolneny prostor zaujmou nezive, ale vysoce inteligentni stroje.

Take v tomto pripade zastanci jednotlivych koncepci casto vystupuji proti sobe jako protivnici a uvadeji argumenty na podporu svych vlastnich nazoru. Podle zastancu prvni koncepce nejsou pocitace, ani tzv. inteligentni pocitace, nic vic nez "hloupe" stroje, ktere jsou schopne provadet jen to, co jim clovek naprogramoval. Tvrdi, ze zadny tzv. inteligentni stroj, i kdyz predci cloveka v presnosti a rychlosti danych ukonu, nemuze pracovat bez clovekem zadanych ukolu a postupu, jak tyto ukoly splnit. Predpokladaji, ze intelektualni schopnosti pocitacu a robotu se budou zvysovat v zavislosti na rozvoji techto schopnosti u cloveka, ale ze pritom inteligentni stroje budou vzdy zaostavat za clovekem a nikdy se nemohou vymknout lidske kontrole. Zastanci druhe a treti koncepce s timto nesouhlasi. Namitaji, ze z faktu, ze stroje s umelou inteligenci mohou provadet jen to, co jim clovek naprogramoval, nevyplyva, ze tyto stroje musi byt vzdy zavisle na cloveku a jemu podrizene. Clovek totiz muze vybavit a naprogramovat inteligentni stroje tak, aby mohly existovat zcela samostatne. Zastanci druhe koncepce predpokladaji paralelni, priblizne stejnou rychlosti probihajici vyvoj lidske a strojove inteligence a takovy stupen nezavislosti inteligentnich stroju, ktery by byl uzitecny pro lidske bytosti. Zastanci treti koncepce si mysli, ze stroje s umelou inteligenci se budou vyvijet podstatne rychleji nez lidske bytosti, a proto postupne predci a nahradi cloveka bez ohledu na to, jestli s tim clovek bude souhlasit nebo ne.

Kdyz analyzujeme duvody soucasne existence tri rozdilnych koncepci a toho, proc se jejich zastanci nemohou shodnout, zjistime, ze hlavnim duvodem je, ze ani jedna z techto koncepci neni schopna vysvetlit dvojakou povahu inteligentnich stroju, totiz to, ze inteligentni stroje maji nektere znaky typicke pro lidske nastroje a soucasne nektere znaky typicke pro samostatne bytosti. Prvni vyse uvedena koncepce popisuje inteligentni stroje jen jako lidske nastroje a prehlizi jejich vlastnosti charakteristicke pro rozumne jedince. Treti zminena koncepce prehlizi ulohu inteligentnich stroju jako nastroju cloveka, zduraznuje jejich nezavislost a nadrazenost nad clovekem, ale nevysvetluje, proc by clovek vyrabel umele bytosti, ktere by mu pusobily skodu anebo jej zcela znicily. Druha uvedena koncepce se nepriklani ani na jednu ani na druhou stranu, ale dvojakou povahu inteligentnich stroju take nevysvetluje.

Teorie popsana v tomto clanku pak ukazuje, ze tri uvedene koncepce nemohou byt porovnavany vzhledem k temuz casovemu intervalu, ale ze se vztahuji k ruznym obdobim. Prvni je pravdiva pro pocatecni obdobi vyvoje inteligentnich stroju, druha pro pokrocilejsi fazi tohoto vyvoje a treti plati pro jeste pokrocilejsi fazi. Teorie vysvetluje, jak se mohou lidske nastroje v prubehu sve evoluce zmenit v nezavisle inteligentni bytosti prevysujici svymi schopnostmi cloveka. Dochazi k tomu prenosem psychickych, respektive intelektualnich cinnosti z lidskych bytosti do abiotickych struktur specialne konstruovanych pro tento ucel. Z jineho pohledu se to jevi jako zmena materialniho zakladu psychicke cinnosti z puvodniho biologickeho na abioticky zaklad.

S ohledem na popsanou teorii lze povazovat lidskou "prirodni" inteligenci a pocitacovou inteligenci za dve evolucni stadia jednoho a tehoz jevu, jez se v zasade odlisuji jen typem materialniho zakladu. Mezi lidskou a umelou inteligenci neexistuje zadny antagonismus, jak se nekdy v literature mylne uvadi. Konkurencni vztah, nazveme-li to tak, je jen mezi biologickymi strukturami slouzicimi jako materialni zaklad psychicke cinnosti a abiotickymi strukturami slouzicimi pro tento ucel. Pokud bychom toto neuznali, nemohli bychom uspokojive vysvetlit, proc clovek s velkym usilim vyviji a produkuje cim dal tim dokonalejsi inteligentni stroje, jejichz pouzivani vede k degradaci lidskych intelektualnich schopnosti a v konecnem dusledku k zaniku cloveka jako biologickeho druhu.

Ted se jeste vratme ke koncepci vztahu mezi clovekem a ostatnimi soucastmi biosfery oznacene jako "d" a k predstave obnoveni harmonie, respektive rovnovahy, mezi lidskou spolecnosti a biosferou. Tato koncepce se jevi mnoha lidem jako nejprijatelnejsi a ma proto nejvice zastancu. Meli bychom jim vsak pripomenout, ze mezi kvalitativnimi vlastnostmi hmotnych objektu existuji tri obecne atributy, ktere lze rozlisit u kazdeho z nich. Tyto tri obecne atributy jsou:

1. Struktura, t.j. prostorove usporadani hmoty (hmotnych castic) v objektech.

2. Funkce, t.j. interakce objektu a jejich casti, opakovatelne (reverzibilni) zmeny v techto interakcich a odpovidajici opakovatelne (reverzibilni) zmeny materialni struktury.

3. Evoluce, t.j. neopakovatelne (ireverzibilni) zmeny v interakcich objektu a jejich casti a odpovidajici neopakovatelne (ireverzibilni) zmeny materialnich struktur.

Zminena koncepce bere v uvahu jen dva z techto atributu, strukturni a funkcni, neuvazuje evoluci. Kdybychom prirovnali tri uvedene atributy ke trem prostorovym rozmerum, mohli bychom rici, ze dane koncepci chybi treti rozmer. Strategie pro optimalizaci vztahu mezi lidskou spolecnosti a biosferou zalozene na teto koncepci jsou proto nekompletni ("dvojrozmerne") a jen malo ucinne v "trirozmerne" realite.

Terminy "harmonie", "rovnovaha" (harmonicke vztahy, rovnovazny stav, rovnovazny proces) patri do kategorie funkci, naproti tomu evoluce, vcetne evoluce celeho znameho Vesmiru (ted nemluvime o casopise), je vzdy nerovnovazny proces. Prave nerovnovazne stavy, nevyvazene vztahy, jsou pricinou evoluce. Dokud existuji v objektech a v systemech objektu rozpory a nerovnovazne stavy, evoluce muze pokracovat. Dosahnout trvale harmonie, dostat nejaky objekt nebo system objektu do trvale rovnovahy, znamena zastavit jeho evoluci.

Pozorovana disharmonie ve vztazich mezi clovekem a biosferou je obvykle popisovana jen terminy funkcniho aspektu (poruchy fungovani a jejich naprava) a evolucni (ireverzibilni) aspekt teto disharmonie je prehlizen. Pritom vsak vsechna zjistena fakta nasvedcuji tomu, ze hlavni pricina teto disharmonie nespociva v poruchach fungovani systemu obsahujiciho cloveka a biosferu, ale ze tato disharmonie je zpusobovana rozporem (nerovnovaznym stavem) mezi biologickou a psychosocialni slozkou cloveka, a ze evolucnim procesem, v dusledku nehoz dochazi k neustalemu zvysovani disharmonie mezi lidskou spolecnosti a biosferou je "stehovani" (prechod) lidske psychicke cinnosti z biologickych struktur do abiotickych struktur, jinak receno zmena materialniho zakladu lidske psychicke cinnosti z biologickeho na abioticky zaklad.

Prijeti teorie popsane v tomto clanku se muze zdat v rozporu s nynejsimi snahami o ochranu prirody. Nekdo by mohl rici, ze pokud je tato teorie pravdiva a destrukce biosfery predstavuje prirozeny evolucni proces, potom je zbytecne starat se o ochranu biologickych druhu, ekosystemu, naseho zivotniho prostredi. Tak tomu ale neni.

Nesmime zapominat, ze v kazdem evolucnim procesu destrukce nejakeho objektu nebo objektu [mnoz. cislo] neni absolutni destrukci, ale ze je vzdy spojena s vytvarenim jineho, evolucne vyssiho objektu nebo objektu [mnoz. cislo]. V tomto pripade destrukce biosfery probiha ve spojitosti s budovanim umelych abiotickych struktur slouzicich jako materialni zaklad lidske psychicke cinnosti.

Jestlize uzname, ze psychosocialni slozka cloveka smeruje k uplne nezavislosti na biosfere, pak je zrejme, ze destrukce biosfery probihajici vyssi rychlosti nez je rychlost budovani abiotickeho zakladu lidske psychicke cinnosti pusobi proti teto tendenci (oslabuje biologicky zaklad, ktery je stale jeste nezbytny pro vyvoj (evoluci) lidske psychicke cinnosti) a je clovekem pocitovana jako ohrozeni jeho existence. V takove situaci se lidska psychosocialni slozka (lidsky rozum) snazi uvedene dve rychlosti vyrovnat, coz se v soucasne dobe projevuje diskusemi o strategiich budouciho vyvoje lidstva a aktivitami zamerenymi na ochranu zivotniho prostredi cloveka a jednotlivych soucasti biosfery vyvolanymi jako reakce na negativni dusledky rozvoje lidske techniky.

Z popsane teorie tedy vyplyva, ze existuje urcita optimalni rychlost destrukce biosfery a ze harmonie, respektive rovnovaha se muze tykat jen vztahu mezi rychlostmi destrukce soucasti biosfery a budovani soucasti technosfery.

Na zaver si shrnme, jak se z hlediska teto teorie jevi budouci vyvoj cloveka. Evoluce cloveka, jak jsme si ukazali, neni jednotnym procesem. Kazda ze dvou jeho slozek, t.j. slozka biologicka a slozka psychosocialni, se vyviji a bude dale vyvijet rozdilnym smerem. Psychosocialni slozka cloveka (lidska psychicka cinnost) se postupne "prestehuje" do inteligentnich stroju a stane se zcela nezavislou na slozce biologicke. Biologicka slozka cloveka (t.j. clovek jako biologicky druh) postupne zanikne a totez se patrne stane s velkou vetsinou ostatnich biologickych druhu. V dobe nasledujici po zaniku cloveka jako biologickeho druhu bude psychicka cinnost (predstavujici pokracovani lidske psychicke aktivity) dale existovat a vyvijet se v inteligentnich strojich.

A za jak dlouho toto vsechno nastane? "Stehovani" lidske psychicke cinnosti z biologickych struktur cloveka do abiotickych struktur zacalo v okamziku, kdy praveky clovek vyrobil prvni nastroj, a vzhledem k teto skutecnosti je tento proces jiz ve sve zaverecne fazi. Z rychlosti snizovani poctu biologickych druhu, ubytku rozlohy uzemi se zachovanymi prirodnimi biosystemy na ukor rozlohy zastavenych a devastovanych ploch, zvetsovani poctu a rozsahu cinnosti pri nichz lidskou praci nahrazuji inteligentni stroje (pocitace a roboty), zvysovani schopnosti inteligentnich stroju a castecne take z dynamiky vyvoje lidske populace (postupne pribyva zemi se zapornym prirustkem poctu obyvatel) lze odhadnout, ze tato zaverecna faze potrva nekolik set az nekolik tisic let. Je vsak mozne predpokladat, ze bude dokoncena drive, nez lidstvo staci osidlit celou Slunecni soustavu, takze je temer jiste, ze kosmickych letu za hranice Slunecni soustavy a osidlovani dalsich casti Galaxie se budou ucastnit vyhradne vysoce vyspele inteligentni stroje. Tyto stroje nebudou vyhledavat mista splnujici podminky pro existenci zivych bytosti, coz po zobecneni muze vysvetlit, proc se zatim nepodarilo objevit zadnou mimozemskou civilizaci, ale to je jiz problematika, ktera by si zasluhovala samostatny clanek.

This page hosted by Get your own Free Home Page