Gyermekeknek

Cyklus koncertů Děti dětem vznikl podle geniálního principu Marie Antoinetty: "Když nemají chleba, ať jedí koláče!". Když jsem našel v druhém pololetí minulého roku asyl na místě dramaturga Divadélka v suterénu Domu armády Praha, měl jsem tam mj. "dělat něco pro děti". Ovšem brzo jsem zjistil, že stereotypní objednávání filmových grotesek z vojenské půjčovny je zpestřováno hlavně komplikacemi s odvozem, přenášením a sháněním promítače. Proto jsem raději snadno a rychle našel to, "co by přišlo samo" a nepotřebovalo k prezentaci moc techniky - děti z nejbližších "lidušek". Maje dost času a telefon, získal jsem ještě jogurty od Radlické mlékárny coby sponzorský dar k pohoštění hrajících i těch nejzajímavěji se ptajících diváků, tzn. dětí z mateřských školek a prvních tříd. "Take it easy", plus hra na jistotu obecné smysluplnosti takového počínání, plus splnění rámcového pracovního úkolu - to byla má jediná vodítka. (Snad jediné excentričnosti jsem se původně mínil dopustit nazváním cyklu - na počest autora Mikrokosmu - "Gyermekeknek", což maďarsky znamená "dětem". Vlastně ještě spíš jsem při tom vzpomínal na paní profesorku Šenflukovou z Lidové konzervatoře, která tento nápis na Bartókových notách nečetla jinak, než "geremenekekek". Pak jsem se nakonec spokojil i v této věci s notně banálním, reálsocialistickým názvem cyklu.)

Takto jsem - vlastně mimochodem, ba skoro "neochotně" a jako úplné minimum toho, co může absolventa konzervatoře napadnout - naplánoval věc, která svým muzikantským, lidským a aktuálně společenským apelem zaskočila především mne samotného... Že se pro hudbu musí člověk nadchnout už v útlém věku, je naše muzikantské specifikum nesrovnatelné s žádným jiným oborem, vyjma baletu a artistiky. Až potud byl plán vlastně řemeslnou rutinou bývalého učitele LŠU. Co jsem však nečekal, to byla závažnost, kterou přikládaly koncertům děti hrající i poslouchající. Zřejmě činí hrající, jen o maličko starší, děti na své menší kamarády větší dojem, než kdyby jim hráli "dospěláci"!

Děti, o nichž nám chce komerce nalhat, že oblibují snad jenom želví nindžy, tak tyto děti oblečené v devět ráno "do gala". Do nádherného "živa" rozkvetlé abstraktum odfajfkované programové položky. A když se k tomu přidá obligátní zástup učitelek ZUŠ, maminek, babiček, mladších sourozenců a strejda s videem, je představa o celku takového "cirkusu" téměř úplná. Téměř - až na dětské dotazy. Ty jsou moje pýcha! "Proč k těm houslím hraje klavír?", "Kdo vynalezl hudbu?" "Kolik koleček má vozejček pod akordeon?", anebo (písemně od prvňáka) "JAK ZNIKLA OPERA?" - to byla má gáže, kvůli níž jsem běhal s jogurty trasu Radlice - Dejvice. K tomu jsem se setkal s takovými "díkůvzdáními" ze všech stran, že si je evidentně nezasloužím...

Rád bych pozval naši hudební i obecně kulturní veřejnost ke spolupráci na takovýchto či podobných koncertech. Máte-li organizační nápady, jste-li ochotni spoluúčinkovat nebo prostě pomoci, můžete-li přispět sponzorsky, napište, prosím do redakce Harmonie. I Vy budete mít za odměnu vskutku ojedinělý kulturní zážitek. Snad i o dětských koncertech platí to, co říká otec Reinsberg při křtinách: "Tatínku a maminko, jak se říká v detektivkách, cokoli od nynějška řeknete, může být použito proti vám. Dobré v dobrém, zlé ve zlém."

Home

This page hosted by Get your own Free Home Page