Get your own Free Home Page
Jsou učebnice logiky, které začínají "a=a"; jsou povídky, které se podobně jmenují: "Hlavní město Solnohrad je Solnohrad" (E.E.Kisch) - a jiné, které tak končí: "Já jsem já!" (M.Kundera). Takže proč by se tak nemohla jmenovat i kritika na koncert? Kurtág je Kurtág, ať už skládá dodekafonicky, sónicky nebo kompoziční technikou odlehčenější a postmoderní.
Od tohoto názoru se také odvinula moje docela neformální a živá polemika (jako bychom se znali po léta) s maďarskou zpěvačkou Adrienne Csengery na recepci po jejím koncertě. V Míčovně Pražského hradu ji na něm 9. října doprovázel - a to víc než hodinu - jen jediný houslista, András Keller. Ale než vám popíšu tuto polemiku, řekněme si to základní o koncertě.
Provedeny byly Kafka Fragmente, Op. 24, jež Kurtág napsal v letech 85-86. Koncert se konal za přítomnosti prezidenta republiky, bývalého polského premiéra T. Mazowieckého, maďarského velvyslance Gy.Vargy, zástupců Domu maďarské kultury - k vidění ale byla i hlasatelka A.Wetlinská, několik intelektuálů ze Sarajeva a řada našich skladatelů, novinářů a kritiků. Na koncertě tedy chyběli už jen dva: Győrgy Kurtág a Franz Kafka. Z těchto dvou podal první zřejmě celkem realistické pohledy do duševního světa druhého. A to opravdu neznamená nějaký úzký ambit stavů prožívání lidského bytí! Od mluvené řeči po doslova řev, od pavučin ve flautatu až po zoufalé (což je myšleno jako charakteristika tvůrčího vyjádření!) pokusy udělat jedněmi houslemi symfonické tutti. I koláž názvuků na styly byla pestrá: chorál, mahlerovský princip prosté písničky (možná dokonce názvuk na Mahlera), manýristní zvukomalba (v souvislosti s ptáky a hady), sónické efekty houslí všeho druhu, mikrointervalové dvojzvuky střídané velkou (ale hlavně velmi čistou) decimou, maďarské modality v jednoduchém i složitém hávu... Pokud jde o Kafku a 40 citátů z jeho deníků a dopisů, jejich klíčovými slovy jsou osamění, zápas o vnitřní čistotu a spánek. I scénická prezentace oscilovala mezi vrcholným vypětím a chvílemi ostentativní relaxace umělců (vsedě na židlích) mezi díly skladby.
Ona shora zmíněná debata s paní Csengery se týkala Kurtágovy - podle jejího názoru - "substanciální" změny od časů, kdy zhudebnil výroky Pétera Bornemiszy. Ty jsou dodekafonické a v jakoby symfonickém tvaru, zatímco dnešní skladba je písňový cyklus, z melodického hlediska posluchačsky stravitelnější a s názvuky různých stylů. Podle paní Csengery je Kafka - ve srovnání s Bornemiszou "něco úplně jiného". Moje stanovisko je naopak vyjádřeno v titulku. Kurtág je totiž tak silná osobnost, že i kdyby dostal k dispozici jen terno dětských písní nebo černou pentatoniku, nesložil by nic jiného než zase Kurtága! (Na čem jsme se ale shodli, to je Kurtágovo postižení kafkovské nálady.) - A my teď můžeme meditovat jaké poslání má silná a vykrystalizovaná osobnost, jaké poselství společnosti nese? To platí stejně o Kafkovi jako o Kurtágovi.
P.S. Cosi kafkovského v sobě ostatně měla i neobvyklá předzvěst konce koncertu. Mám na mysli hlášení prezidentské ochranky do příručního mikrofonu - zrovna do celkem tichého momentu v závěru skladby - že koncert brzo skončí.
Get your own Free Home Page