Svatá Panna

Z Pohořelce až na Hračana
klopýtaje tak jednou zrána
dohlédnout chtěl jsem na Žižkov.

Ohlédnu se - a to je rána:
stojí tu za mnou Svatá Panna!
Chce mi říct pár svých božských slov.

Stojím tu bledý jako stěna...
"Opilče, chásko nezvedená,
neznabohu, co nechce znát

všechna má svatá poučení..."
(Z hvězdiček jejích den se dení.)
"Kde jsi měl dneska v noci spát?!"

Zkroušeně, jako chlapec malý,
klopím své oči, jež by spaly
a zapomněly, že mám hlad.

Prositi chci za odpuštění,
však na pokání času není.
Maria káže mi,

že spolek mezi anarchisty
před Božím Trůnem není čistý
a že ráj na zemi,

co slibují tu komunisté
(ba vyhlašují to za jisté),
neobstojí na staletí.

A duše jako holub jakýs
- sub specie aeternitatis -
za Bohem vzhůru zaletí.

Vzpomínám na včerejší schůzi.
Vidím tu v duchu, jak soudruzi
pečí se v předpeklí,

dál je jen samý led a špína -
že znali dobře Kropotkina,
však Danta nečetli...

- Probouzím se a zjev ten drahý
tam, kde je panorama Prahy,
zmizel tak, jak se objevil.

A hradní stráž jen oči třeští
na chodce, který po náměstí
vrávorá ze zbytků svých sil.

Home

This page hosted by Get your own Free Home Page