Get your own Free Home Page
harmonia mundi
Utah Symphony
Joseph Silverstein
Michael Boriskin - klavír
HH
Ve škole nám vtloukali do hlavy, v jakém že je to Západ úpadku. Nuže, soudě podle desky "tandemu" G.Perle - R. Danielpour, je Západ spíše na rozpacích co dál. Je to - zejména pokud jde o Perleho - hudba "fondového" typu, zrozená Lincolnovým centrem a Kusevického nadací (takže "musí být dobrá") a odměněná (když už je tak dobrá) Pulitzerovou cenou a členstvím ve sdružení MacArthur. (Oba skladatelé jsou ověšeni tituly jako Američanky ozdobami.)
Perle je skladatel DOCTUS, Danielpour je zase spíš temperamentní eklektik. Z jiného úhlu je zase první modernista, druhý pak - když na něj budeme hodní - postmodernista. Oba jsou zajímaví z hlediska časové stránky hudby.
Perle (nar. 1915) je mistrem pohybových změn. Kromě toho se ale také v ediční poznámce holedbá, jak vyřešil známou "kvadraturu kruhu" 20. století - dvanáctitónovou tonalitu. Ovšem ve skutečnosti se mu zalíbilo hlavně (ať to čestně přizná!) v důsledných paralelách, z nichž - jak známo - vzniká heterofonní bitonalita, a nikoli dvanáctitónová tonalita. Jinde zní zas nehierarchicky (množství malých tercií až obtěžuje), což by sice znamenalo spojení s historií - ale zase: nikoli cestou tonality. To pokud jde o úvodní 2.klavírní koncert; jeho Etudy pro sólový klavír uprostřed CD se podobají témuž od Kl.Slavického.
O 41 let mladší Danielpour zase deklaruje z čeho všeho netěží (Evropa vers. Amerika, artificiální vers. non-artificiální). Namísto postmoderní diskuse a kontrapozice dvou a více jazyků se však objevuje docela milý eklekticismus, který by český posluchač řadil někam mezi reminiscence na meziválečnou dobu ve Střední Evropě (typ Martinů), osvěžený messiaenovskými drobnými rytmickými přesahy.
CD je velmi pečlivě interpretován i nahrán. Doplněn je důkladnou analýzou, včetně detailního popisu jednotlivých vět, z pera interpreta klavírního partu Michaela Boriskina. Přidány jsou i medailony umělců a Utahského orchestru. Bylo by dokonalým projevem svobody slova, kdyby docela každé - třeba i problematické - kompoziční (a obecně tvůrčí) úsilí mohlo být prezentováno s takovou dokonalostí.
Zřejmě "akční" typ malby na obale - autorem je Dimitri Radoyce - se nehodí ani k jednomu z interpretů. Je ovšem dobrou ilustrací ke shora zmíněné rozpačitosti...
Get your own Free Home Page