Get your own Free Home Page
The Harp Consort
řídí Andrew Lawrence-King
26 skladeb
71'45
ediční poznámka: Dr Jens Markowsky
HHH
Jak mohu udělovat HHH, když si sám zasloužím Prázdnou makovici?! Tři týdny poslouchání mi to trvalo, než jsem pochopil, o čem vlastně je CD Luz y Norte; zato pak to byl obrat bezmála "koperníkovský"! Od začátku mi totiž bylo jasné, že je to hudba na pomezí baroka, folklóru a dnešní populární hudby. A tak jsem se chystal ke kousavé poznámce, "jaká je to náhodička", že zrovna když je dobře prodejný rock, najdou se vážní muzikanti, kteří i z baroka udělají "shodou okolností" právě rock. Je to ale obráceně: De Ribayazova sbírka není jedním z bezpočtu "vajec" s rysy jazzu a rocku. Ona jej jejich "slepicí"!! Přitom stačilo jen si pořádně uvědomit, co stojí v podtitulu desky: "...and Africa". Může si to tedy tato sbírka dovolit - být rocková. Ba, je její povinnost svědčit o kořenech této hudby v dobách před třemi staletími. Tedy PROTO-ROCK (slovo jak do Gumesa, že?).
Z ediční poznámky (Dr Jens Markowsky) se zhuštěně a systematicky dovídáme o různých způsobech hry na drnkací nástroje a o malých formách pro ně - od pouličních popěvků až po dvorskou zábavnou hudbu - u mnoha národů a etnik. A je ta poznámka místy ještě zajímavější než sama hudba - již pro bohatou "databázi" hudebního názvosloví, připomínajícího však nám žíjícím "za vrchy bez moří" - snad kvůli souvislosti de Ribayazovy sbírky s mořeplavbou - jména jakýchsi exotických ryb, popř. ochočených mořských panen. Se zakořeněnou představou oné doby jako Michnovy - a tedy celkově jakoby"jindřichohradecké" - si těžko zvykáme na vůni moří... Buklet je navíc nejen seriózní, ale i hezký a stylový.
Interpretace je ovšem blíž tomu dvorskému pólu původu hudby oproti onomu "pouličnímu". To je ale zřejmě v souladu se skutečností, že jsme tuto hudbu zdědili v hudebně literární podobě, od šlechtice s teologickým vzděláním - i když též světoběžníka. Nicméně, byl by jistě možný i podstatně divočejší (či zase psychedeličtější) interpretův pohled na takovýto mimořádně zajímavý jev z dějin hudby.
Problematickým místem desky je však něco jiného: tradiční akustika. Snad i to má souvislost s latentní rockovostí hudby, je-li už za posledních třicet let tento typus spojován s hlasitostí a dostane-li se ta hlasitost do křížku s historickým instrumentářem. Rád na tomto místě děkuji za laskavou konzultaci, kterou mi poskytl pan prof. O. Taraba (ČVUT). Obrátil jsem se na něj kvůli jevu, s nímž jsem se dosud nesetkal, aspoň ne do té míry, aby na sebe upozorňoval jako na tomto CD. Kopie historické harfy A. Lawrence-Kinga totiž skoro při každém (hlavně hlubokém a silném) tónu rychle snižuje svou výšku. Podle prof. Taraby jde o prudkou změnu v napětí struny po brnknutí, což skutečně frekvenci snižuje.Tyto tóny jsou čisté jen na svém počátku, ale za okamžíček už jsou nízko (výrazně v č.9 - Espaňoletas). To bohužel - a nejde tu o nějakou estétskou přecitlivělost - činí desku skoro "nepoživatelnou", přes její mnohý půvab... Chybí jí tedy jen jedno H, zato však pořádně!
Get your own Free Home Page