MOZARTOVA RODINA

Leopold
Anna Mria
Nannerl (Maria Anna)
Wolfgang Amadeus
Constanze
Franz Xaver Wolfgang
Carl Thomas



Rodokmen rodiny Mozartovy a Weberovy - ZDE


Leopold Mozart (1719-1787)

Leopold Mozart na obraze kolem roku 1765Historie se k Leopoldovi Mozartovi nezachovala tak vlídně, jako k Anně Marii. Dnes jej zejména životopisci kritizují za příliš ochraňujícího a vykořisťujícího rodiče. Někteří se poddávají pokušení použít techniky a jazyka moderní psychoanalýzy, která odhaluje poněkud temnější stránku vztahu Leopolda s jeho dětmi, zvláště pak s jeho synem. Na jevišti a v televizi jej scénáristé představují jako malicherného a despotického starého muže.

Leopold si za to mohl i sám. Svým vzhledem a vyjadřováním, kterým na nás působí, představuje osobu, která by se nám stěží zamlouvala. A jak se zdá, stejným dojmem působil i na své salcburské současníky.

"Ve svatodušní pondělí, 28. května 1787, předčasně zemřel náš vicekapelník Leopold Mozart," si poznamenal do svého deníku rodinný přítel Dominicus Hagenauer. "Narodil se v Augsburku a mnoho dní svého života strávil ve službách u zdejšího dvora, ale měl smůlu v tom, že zde byl vždy pronásledován a nebyl zdaleka  tak privilegovaný jako v ostatních, větších místech Evropy."

Muzikologové už Leopolda kritizují méně. Nutno připustit, že kdyby nebyl tak zatlačen do pozadí jeho mnohem slavnějším synem, byl by stále považován za talentovaného skladatele a nadaného učitele. Jeho Houslová škola, poprvé publikována roku 1756, postupně přeložena do několika světových jazyků, se stala uznávanou po celé Evropě. A byl Wolfgangovým prvním a nejvýznamnějším učitelem: všechno, co Leopold věděl, svého syna naučil.

Johann Georg Leopold Mozart se narodil 14. listopadu l.p. 1719 v Augsburku, byl synem Johanna Georga Mozarta, knihaře a jeho ženy, Anny Marie. Zde získal první vzdělání na jezuitském gymnáziu a lyceu. Jeho život směřoval původně ke kariéře světské; po smrti jeho otce se ovšem toho vzdal a roku 1737 se přihlásil na univerzitu v Salcburku. Zdejší studia mu poskytla dobré začátky: složil obtížnou zkoušku na konci prvního roku a za svou snahu dostal pochvalu. Ale pravděpodobně změna k světské metodě výuky a odchodu ze Augsburku, neuspokojoval dostatečně Leopoldovu vzdorovitému duchu. Z toho důvodu se studiu nevěnoval v takové míře, jak bylo třeba a v roce 1739 byl z univerzity vyloučen.

Leopold se rozhodl razit si vlastní cestu a proto vstoupil do služeb hraběte Johanna Thurna-Valsassina und Taxise, kanovníka katedrály a byl mu přidělen titul Kammerdiener (sluha). Ale jeho povinnosti byly muzikantského rázu. Během několika let se musel osvědčit a teprve potom mohl být přijat jako komorní hudebník do orchestru knížecího arcibiskupa. Tak si zajistil trvalý plat a 21. listopadu 1747 se oženil s Annou Marií Pertlovou. Leopoldovi tehdy bylo 28 let, jeho nevěstě 27.

Leopold a Anna Marie museli být pěkným párem. Ještě o rok později se mezi lidmi říkalo "ti Mozartovi jsou nejpěknějším párem v celém Salcburku." Sám Leopold, spolehlivý manžel a korespondent, napsal dopis z Itálie při příležitosti výročí jejich stříbrné svatby: "Dnes je výročí naší svatby. Myslím, že to bylo před 25 lety, když jsme dostali ten rozumný nápad se vzít a na kterém jsem si k sobě uchovali lásku po mnoho let. Všechno dobré chce čas!"

Z jejich manželství vzešlo sedm dětí, pět z nich ale záhy zemřelo. Dvě z nich, jež přežily, Maria Anna Walburga Ignatia a Johann Chrysostom Wolfgang Gottlieb, se ukázaly být jako zázračné děti. Leopold své hudební aktivity klesly, jelikož si byl vědom talentu svých dětí, a převzal rozmanité role rodiče, učitele, spolupracovníka a manažera. Aby se ovšem oddal víc jejich hudebnímu vývoji, nakonec přestal komponovat úplně a často zanedbal své profesionální povinnosti - na úkor své kariéry u salcburského dvora.

Leopold za svého 44-letého působení u dvorního orchestru sloužil 5 knížecím arcibiskupům, přičemž dva z nich značně ovlivnili jeho kariéru a kariéru jeho syna. Hrabě Sigismund Christoph Schrattenbach, který nebyl zrovna schopný panovník, hudbu přímo zbožňoval. V roce 1763 jmenoval Leopolda vice-kapelníkem a k podpoře jeho synova talentu mu poskytl dostatek volného prostoru. S Schrattenbachovým souhlasem se jeho rodina vydala na několik cest, mezi něž patřilo i "grand tour", jež trvalo více než tři roky (Paříž, Londýn...). Poté, co nastoupil na místo Schrattenbacha hrabě Hieronymus Colloredo, zvolený arcibiskupem roku 1772, začal se Mozartův život ubírat jiným směrem. Hrabě Colloredo měl sice velmi rád hudbu, ale snažil se zhospodárnit její využití jak u dvora, tak v kostele. Bohužel byl rovněž panovačný a nestrpěl žádnou kritiku. Dvorní hudebníky pokládal za služebníky a nedělal žádné výjimky - i když koncertovali po Evropě a navazovali přátelské styky s hlavami států.

Leopoldovi toto postavení nesvědčilo, jelikož byl od přírody nedůvěřivý. Jeho prvořadým cílem se stalo zabezpečit zaměstnání svému synovi (a sobě) mimo Salcburk. A i když ve svých dopisech bezpečně kódovali všechny narážky na "arci-blba", Colloredo si byl bezpochyby vědom velké vzpurnosti Mozartů. Nakonec to dopadlo tak, že jim "přitáhl uzdu" a v r. 1777 odmítl propustit Leopolda, aby mohl doprovázel svého syna na cestu do Německa a Francie.

Ačkoliv Leopold vynaložil veškeré úsilí řídit Wolfgangovu cestu alespoň prostřednictvím dopisů, brzy nad tím začal ztrácet kontrolu. Poprvé to poznal, když se jeho syn zdržel v Mannheimu bezhlavě zamiloval do Aloysie Weberové. Leopold v tom viděl ohrožení cesty a budoucnosti svého syna, a tak na něj naléhal, aby pokračoval na cestě do Francie.

Pak přišla další rána, tentokrát mnohem vážnější: v Paříži onemocněla a záhy nato zemřela jeho žena, Anna Marie. Leopold tuto ztrátu nesl těžce. Napsal: "Je velmi smutné, když smrt rozdělí velmi šťastné manželství - musíte to zažít než si to uvědomíte."

A ještě něco se rozdělilo nebo bylo alespoň porušeno: pouto mezi otcem a synem. Leopoldovi bylo jasné, že je odpovědný za smrt Anny Marie. Také teď pochopil, že potřebuje syna víc než předtím. Poté, co se Mozart vrátil do Salcburku, snažil se ho co nejvíce zde udržet. Atd.

Leopold Mozart zemřel 28. května 1787 na svatodušní pondělí ve věku 68 let. Žil dost dlouho, aby byl svědkem virtuozity svého syna a také pravděpodobně pochopil, že ho Wolfgang už dlouhou dobu  zastiňuje. Jeho velký úspěch byl rázem nejbolestnějším osobním zklamáním. A pokud se historie k Leopoldovi zachovala jen málokrát vlídně, je to proto, že mu za to nikdy nebylo odpuštěno.
 

Anna Maria Mozartová (1720-1778)

Obraz pocházející kolem roku 1775 od neznámého malířeByla pokřtěna 25. prosince l.p. 1720 ve farním kostele Sv. Gilgena. Záznam tamější matriky řádně poznamenává, že byla dcerou Evy Rosiny a Nicolause Pertla, zástupce prefekta Hildensteinu. O rok později tam nějaký anonym ručně připsal: "Matka slavného Mozarta".

Navzdory tomuto zcela všeobecně uznávanému tvrzení, Anna Maria Mozartová zůstává téměř neznámou postavou, a to tu postavou, která zřídka kdy zasahovala do života jejího syna. (Ve svých dopisech domů ji ovšem poznáváme víc. Ukazuje se, že to byla inteligentní a optimistická žena s ironickým a sebeodsuzujícím smyslem pro humor.) I její jméno bylo příčinou několika záměn. Zda šlo o nedbalost farního písaře nebo zda si byla jména tenkrát více podobná(?) než jsou si dnes, má být její jméno pravděpodobně Maria Anna Mozartová.

21. listopadu 1747 se provdala za Leopolda Mozarta. Spolu měli 7 dětí, z nichž 5 umřelo ("nejsilnější" dítě žilo 6 měsíců, "nejslabší" jen 6 dní). I když se nám z dnešního pohledu může zdát tak vysoká dětská úmrtnost šokující, v tehdejší době to bylo naprosto běžné a podle všeho to manželé Mozartovi přijali bezesporu a bez většího zármutku. Nějakým zázrakem dvě další děti přežily: Maria Anna Walburga Ignatia a Johann Chrysostom Wolfgang Gottlieb.

Ačkoliv jejich otec byl skladatelem a mezinárodně uznávaným učitelem na housle, nic nenechal náhodě a už od mala připravoval děti na to, co mělo přijít. Jejich zázračný hudební talent - a Leopoldův podněcující talent - jim dovolil vycestovat ze Salcburku. Spolu se svou rodinou navštívila evropské královské dvory a zvláště pak se poznala majestát: Marii Terezii a jejího syna Josefa v Rakousku; Ludvíka XV. ve Francii a Jiřího III. v Anglii.

Během pobytu v Paříži, kde byla se svým synem, který si byl nucen neustále hledat práci, zde Anna Maria zůstávala najednou sama i několik dní. I když francouzsky neuměla a byla zanedbávaná a izolovaná od okolního světa, snášela to statečně. "Ven moc nechodím, to je pravda a pokoje jsou studené, i když hoří oheň," napsala v dopise z 1. května 1778. "Musíš si na to zkrátka zvykat." Její zdraví se ovšem začalo zhoršovat. Dopis, který napsala domů 12. června je sice plný různých "drbů", ale už ně tolik, jako obvykle, jelikož se zmínila o tom, že si den před tím nechala pustit žilou a nemůže toho tolik napsat. Její poslední slova, která napsala Leopoldovi, jsou: "Musím už končit, protože mě bolí rameno a oči."

O tři týdny nato Anna Marie zemřela. "Její život vyhasl jako svíčka", napsal její syn příbuzným.

Pohřbena byla další den na farním hřbitově sv. Eustacha v Paříži. V tehdejším záznamu se můžeme dočíst: "V onen den, Marie-Anne Pertlová, ve věku 57 let, žena Leopolda Mozarta, maître de chapelle v Salcburku a Bavorsku, která včera zemřela na Rue du Groschenet (ulice), byla pohřbena na hřbitově za přítomnosti Wolfganga Amédée Mozarta, jejího syna a Françoise Heina, trumpetisty lehké kavalerie královské gardy. Přítel."
 

Maria Anna Mozartová (1751-1829)

NannerlMaria Anna Mozartová byla nadaným hudebníkem jejíž vlohy ale brzy zastínil výkon jejího mladšího bratra.

Z počátku ovšem "Nannerl" byla Wolfgangovým hudebním ekvivalentem. Až do roku 1765, kdy jezdila spolu s bratrem a svým otcem na koncertní turné po Evropě, ji vždy otec psal na různých letácích na první místo. Nicméně se to brzy změnilo, jakmile začaly děti dorůstat. Protože byl Wolfgang mladší - a protože přednášel své vlastní kompozice - stala se z něj hvězda a z Nannerl doprrovodný hráč.

Wolfgang brzy předčil schopnosti své starší sestry.  V září 1781 jí napsal z Vídně: "...věř mi, ve Vídni bys mohla vydělat velmi mnoho peněz, například, hraním na soukromých koncertech nebo dáváním klavírních lekcí. Byla bys velmi žádaná - a byla bys dobře placená."

Ale bylo tomu jinak. Nannerl se vskutku stala učitelkou klavíru, ale v "tomto nudném Salcburku", jak jej sama označila. V roce 1784 se provdala za úředníka Johanna Baptistu Franze von Berchtolda zu Sonnenburga (1736-1801) a přestěhovala se do Sv. Gilgena - ale vrátila se do Salcburku zpět, aby zde porodila svého prvního syna a nechala ho tu Leopoldovi načas v opatrovnictví.

Poté, co se Wolfgang oženil s Konstancií Weberovou, se Nannerl už se svým bratem nestýkala tak často, jako doposud a Wolfgangovy jí  adresované stručné dopisy se týkaly většinou výlučně otcova zdraví. Krátce po smrti Leopolda si se ale svým bratrem znovu začali dopisovat.

Po smrti svého manžela se Marie Anna vrátila zpět do Salcburku a začala znovu dávat soukromé hodiny klavíru. Zemřela 29. října 1829 a byla pohřbena na hřbitově Sv. Petra v Salcburku.
 

Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) - viz "Životopiss"

Konstance Mozartová - (1762-1842) (zatím nemám podklady)
Constanze Mozartová

Franz Xaver Wolfgang Mozart - (1791-1844)narodil se 26.července 1791, tedy několik měsíců před smrtí svého otce Wolfganga Amadea Mozart (+5. prosince 1791). Franz Xaver byl svému otci velmi podobný a Konstance Mozartová, jeho matka, se rozhodla, že by se měl, stejně jako jeho otec, stát muzikantem. Dokonce mu říkala Wolfgangu, proto se mu někdy přezdívá Wolfgang Mozart mladší. Franz Xaver dostal svou první hudební lekci ve věku dvou let.

V roce 1796 Konstance a její syn navštívili Prahu, kde bydleli v domě u Dušků. Zde v Praze Franz Xaver poprvé vystoupil na veřejnosti: zpíval píseň ze slavné opery „Kouzelná flétna“, kterou složil jeho otec. Duškovi a Mozartovi byli přáteli již nějakou dobu (Wolfgang Amadeus Mozart poznal Josefínu Duškovou v Salcburku), ale Duškovi brzy opustili Prahu, a tak Franz Xaver zůstal u jiné rodiny, u Němečků, kteří se již nějakou dobu před ním starali o jeho mladšího bratra, Thomase Carla (1784-1858).

O rok později (1797) se Franz Xaver spolu se svou matkou vrátili do Vídně. Zde studoval u Josepha Haydna a jeho žáky Sigismundem von Neukommem a Andreasem Streicherem. Haydn byl zajisté nejlepším učitelem Franze Xavera, ale jeho další učitelé byli rovněž neméně proslulí. Patřili mezi ně Jan Nepomuk Hummel (klavír), Georg Albrechtsberger, Georg Vogler (kompozice) a Antonio Salieri.

V r. 1802 byl Franci Xaverovi publikován klavírní kvartet g moll, op. 1 u Steinera ve Vídni. Pro jedenáctiletého chlapce to byl určitě velký úspěch. Jeho první oficiální veřejné vystoupení se uskutečnilo v dubnu 1805. Zahrál zde koncert pro klavír a orchestr (K. 467) od jeho otce a vlastní skladbu, kantátu, věnovanou svému učiteli Josephu Haydnovi k jeho 73. narozeninám. Vystoupení mělo velký úspěch, a to jak po umělecké tak i finanční stránce.

Franz Xaver se i nadále věnoval studiu u Hummela a Salieriho. Také se učil několik jazyků (italsky, francouzsky a anglicky) a dával hodiny klavíru. Byla to doba učení se a dosažení prvního úspěchu – v r. 1811 vydavatelství Breitkopf und Härtel uveřejnilo jeho první klavírní koncert op. 14.

Ale již o tři roky dříve odjel Franz Xaver Mozart z Vídně do Lemberku (dnešní Lvov na Ukrajině). Zde získal místo jako soukromý hudební učitel dvou dětí hraběte Viktora Baworovského. I když Franz Xaver nevyučoval právě tyto dvě děti, pracoval také pro další rodiny v této oblasti (Šárka, Podkamienka and Smolenka) a měl spoustu času na komponování. V této době složil např. houslové sonáty op.7 a 15 a koncert pro klavír op.14. V Lamberku zůstal do roku 1819. Ještě před svým odjezdem zkomponoval klavírní koncert č. 2., op.25 a dokonce jej zahrál na rozlučkovém koncertu 17. prosince 1818. Poté, co opustil Lemberk, hodně cestoval (Rusko, Polsko, Prusko, Dánsko, Německo, severní Itálie a Švýcarsko). V r. 1819 vídeňský skladatel a vydavatel Anton Diabelli složil valčík a požádal 50 skladatelů, aby každý z nich přispěl svou variací na tento valčík. Mezi ně patřil i Franz Xaver Mozart nebo Franz Liszt, Carl Czerny, Jan Nepomuk Hummel, Friedrich Kalkbrenner, Ignaz Moscheles, Simon Sechter a další.

V červenci 1821 se Franz Xaver Mozart vrátil do Vídně. Jeho koncertní turné skončilo a těšil se na nějaké stálé místo ve Vídni – bohužel bez úspěchu. Za rok poté se tedy vrátil lo Lamberku, kde měl víc štěstí. V r. 1834 dostal místo ředitele divadla, dával hodiny klavíru a založil Ceciliánský sbor. Města Lemberk a Vídeň byla v životě Franze Xavera nejdůležitější. Po 16-ti letech se (opět) vrátil do Vídně – ale nemohl se zde zbavit role syna Wolfganga Amadea Mozarta. Jen málokdo se zajímal o jeho vlastní skladby a proto bylo pro něj nejobtížnější pokračovat ve své kariéře i přesto, že měl spoustu vlivných přátel, mezi které patřili Robert Schumann, Ignaz Moscheles, Carl Maria von Weber a Georges Onslow. Začal znovu dávat hodiny klavíru a často pořádal ve svém domě koncerty. V r. 1842 při odhalení sochy svého otce zahrál Franz Xaver jeden z klavírních koncertů W. A. Mozarta (K. 466). Poté se začal zhoršovat jeho zdravotní stav a spolu se svým žákem, Ernestem Pauperem, odjel do Karlových Varů na léčebnou kůru. Ale bylo již příliš pozdě. Zemřel 29. července 1844 na selhání jater.

Franz Xaver Mozart složil kolem 30 děl s opusovými čísly a zhruba 20 děl bez opusových čísel, ale ve srovnáním s ohromným množstvím děl jeho otce je to nic. Ovšem na druhou stranu jsou díla Franze Xavera, která by nikdy neměla být zapomenuta.
 

Carl Thomas Mozart (1784-1859) -

Franz Xaver a Carl Thomas MozartoviNarodil se 21. září 1784 ve Vídni a byl druhým synem Wolfganga Amadea a Konstance Mozartových. Své vzdělání v Praze pod vedením profesora France Xavera Němečka neukončil a v roce 1797 odcestoval do Liverna, kde se stal učněm obchodní firmy. Carl Thomas měl v plánu otevřít si obchod s klavíry, ale tento plán ztroskotal pro nedostatek financí. Roku 1805 se přestěhoval do Milána a hudbu u Bonifazia Asioliho, ale již za pět let, tedy v roce 1810, studií  zanechal a stal se vedoucím pracovníkem ve službách neapolského vicekrále v Miláně. V témže roce dostal Carl Thomas od své matky piano svého otce. Jeho vztah k nevlastnímu otci, Georgovi Nikolausovi Nissenovi, byl mimořádně dobrý. Carl Thomas několikrát navštívil Salcburk (v roce 1842 k odhalení sochy svého otce a o 14 let později (1856) ke stému výročí jeho narození) a Vídeň. Velká část jeho korespondence byla publikována v Mozarteu. Carl Thomas zemřel v 2. listopadu 1859 v Milánu
 
  1