V lete 1969 rekla Marta Kubisova, co si mysli o udalostech z let 1968-69: Prostě dnes není možné distancovat se od všeho, co se děje, a zpívat písničky jen pro zábavu. Samozřejmě, ne všechny mají být vážne, angažované - to by byla asi nuda. Ale já právě teď potřebuji lidem sdělit, že můj názor je shodný s jejich, že totiž vůbec nějaký názor mám, že jsme si velice blízcí, a třeba i to, že nejsem ten typ, který by sedl do cadillacu a odjel na Azurové pobřeží. Jsem tady a zůstanu tady, protože sem patřím... nechci, aby to, co teď řeknu, znělo sentimentálně, ale cítím svůj závazek, svou povinnost říci lidem, jak jsem hrdá na všechno to krásné, co se u nás dělo. Když tenkrát v minulém roce - byli jsme s Helenkou Vondráčkovou a Vaškem Neckářem v Paříži - psaly noviny o myšlenkách socialismu s lidskou tváří v naší zemi, byla jsem velice šťastná. A já věřím, že tuto myšlenku je možné naplnit. Už proto, že největší tíží všeho nesou - jako v té pohádce - poctiví a pracovití zahradníci, kteří zvelebují svou zahrádku... Ale snad už není čas pohádek. Snad opravdu záleží na každém z nás... Moc často uvažuji o této odpovědnosti. Jsem profesionální zpěvačka a jistě dělám spoustu chyb a omylů, trápím se tím, ale zároveň si vědomuji, jak je moje trápení malicherné proti bolesti člověka, který se rozhodne obětovat svůj život ve jménu života, ve jménu lidskosti. To lidství, které vytrysklo v osobě Jana Palacha, je zavazující. A důkazy lidství podávají právě ti nejlepší, nejčestnější lidé. Běhá mi z toho mráz po zádech. Mělo by jich tu přece co nejvíc zůstat. A potom - postavit svoje štěstí či svou budoucnost na mučednících, to je nesmírně těžké. Tenkrát jsem se trochu začínala bát, že lidé zlhostejní, že jim zase bude všechno jedno. Ale teď vím, že to není pravda... takhle také totiž beru i svoje první místo ve Slavíkovi. Myslím, že tím chtěli i oni vyjádřit svůj postoj. A já byla zas po dlouhé době šťastná, že mohu veřejně vystupovat právě dnes, právě pro ně a právě s Modlitbou. Pro mne je nesmírně důležité, aby lidé věděli, že si myslím, že by si zasloužili daleko větší dík, než který zatím zpívám. A že budu dělat všechno pro to, abych svůj dluh splatila... Snad se mi to povede aspoň trochu mou novou LP deskou. Myslím, že tam jsou dva moc pěkné songy, "Ne" a "Tak dej se k nám a projdem svět". Ty mám moc ráda. Ale z posledních písní, které jsem zpívala, mám nejraději "Tajga-blues 69", jež vyjde v březnu na samostatné desce. A já doufám, že si lidé vyberou, že budou spokojení a že pochopí můj dík i můj vzkaz... je adresován všem, ale především mladým lidem. Těm, kteří stejně jako já byli vychováváni ve stejných školách, ve stejném duchu, na základě socialistických principů k poctivosti a přímosti myšlení i jednání. Vzali jsme své učitele - a nejen ty ve škole - doopravdy. Rozpor mezi slovy a činy je pro nás nepřijatelný. Vždyť právě k tomu jsme byli vedeni. A na to by dnes nikdo neměl zapomínat... K vyhlášení výsledků souteže Zlatého Slavíka mělo dojít na začátku roku 1970, mezitím však situace přituhla. Na zásah Českého úřadu pro tisk a informace bylo redakci Mladého světa přísně zakázáno výsledky uveřejnit. Martě Kubišové a Karlu Gottovi byl Slavík soukromě předán v redakci. V tomto roce se Marta Kubišová vdala za režiséra Jana Němce. S budoucím manželem Martu seznámil Václav Havel. Marta zmizela z rozhlasu a televize, ale zatím nebyla zakázána koncertní činnost Golden Kids. Ve spolupráci s mnichovskou televizí ZDF natočili v zimovišti Československých cirkusů v Počernicích hudební film Jaromíra Vašty "Revue pro následníka trůnu". 6. ledna 1970 se konala v Lucerně premiéra dalšího pořadu "Music box, No. 2", o kterou byl nebývalý zájem, a to nejen z řad veřejnosti - koncertu se účastnily téměř všechny významné osobnosti naší populární hudby. Představení mělo ohromující úspěch. Marta zde zpívala písně jako "Tys bejval mámin hodnej syn", "Tvůj krém, tvůj nůž, tvůj růženec", "Zlý dlouhý půst", "V století 29" nebo "Atlantis". Po skončení koncertu byla se zpěváky a členy skupiny uspořádána tisková konference, při níž prozradili své další velké plány. Prozradili trasu chystaného turné po republice i podrobnosti podepsané exkluzivní smlouvy s Polydorem, který vydal druhou sérii jejich desek, natáčených v Londýně anglickou kapelou, k nimž v Hamburku dodatečně nazpívali playback. Mluvilo se i o jejich chystané show pro Lyru a odbodnému gala, které slíbili pořadatelům sopotského festivalu. Žel Bohu - žádný z těchto plánů se jim už nepodařilo realizovat. Turné po republice zakončili 27. ledna 1970 v ostravské sportovní hale. Byl to na dlouhou dobu jejich poslední společný koncert. Nejvyšší představitelé si byli dobře vědomi, jaká se v kultuře skrývá síla a jak ovlivňuje veřejné mínění, proto měla být Marta odstraněna z veřejného života a vymazána z povědomí posluchačů. Na posty zabývající se uměním byly dosazování obyčejní agenti STB. Ústředním ředitelem Čs. televize se stal Jan Zelenka, rozhlasu Bohuslav Chňoupek (pozdější ministr zahraničí) a Pragokoncertu František Hrabal. Někdo z těchto chytrých hlav přišla s myšlenkou, že by nebylo vhodné zakázat Martu otevřené z politických důvodů, ale nějakým způsobem ji zdiskreditovat. Za tím účelem bylo ve státních laboratořích rozmnoženo velké množství pornografických fotografií, na nichž byla dívka podobná Martě, a tyto falešné fotografie byly rozeslány do všech institucí, které měly s říením pop-music něco společného, ale také do okresních sekretariátů KSČ apod,. aby na základě těchto podvrhů byl Martě Kubišové zakázána činnost. Na akcích proti Martě se podíleli zejména Bohuslav Chňoupek v rozhlase, Karel Kohout v televizi, František Hrabal v Pragokoncertu, František Semín (zástupce vedoucího kulturního oddělení ÚV KSČ) v cenzurním úřadě, Eduard Švach (známý jako prokurátor z padesátých let) v Českém úřadu pro tisk a informace, kde vykonával funkci ředitele II. odboru. 3. února si František Hrabal (který byl v té době ředitelem Pragokoncertu pouhých čtrnáct dní) pozval do své kanceláře v Nosticově paláci na Maltézském náměstí Václava Neckáře a položil na stůl před něj tři pornografické snímky. Dále to probíhalo asi takto:      Hrabal: Dobře se na to podívejte, pane Neckář. Jedna z těch holek je paní Kubišová a vy mi ji teď tady identifikujete. Pochopíte sám, že s takovouhle umělkyní nemůže Pragokoncert nadále spolupracovat... Jestliže chcete na to slovenské turné, budete muset odjet s paní Vondráčkovou sami.      Neckář: Víte... nezlobte se, je pravda, že s paní Kubišovou pracuju sedm let, ale v takovýhle pozici jsem ji ještě nevidel. Zavolejte si jejího manžela.      Hrabal: My vás známe! My dobře víme, jak se vy, umělci, chováte a co jste zač... Já vám promítnu pornofilm, který Kubišová za deset tisíc západoněmeckých marek natočila v jedný vile v Bráníku      Neckář: Tak dobře, pane řediteli. Až ten film uvidím, možná vám k tomu budu moct říct něco víc. Ale dokud ho neuvidim na vlastní oči, nezlobte se na mě, ale tohle, co tady po mně chcete, vám teď říct nemůžu. Rozhovor trval celkem tři hodiny. Marta Kubišová okamžitě požádala o ochranu generálního prokurátora ČSSR, podala trestní oznámení na Hrabala a na neznámého výrobce pornografických falzifikátů a současně napsala protestní dopis Husákovi. Vše bylo marné. 3. února se skupina Golden Kids rozpadla. Václav Neckář a Helena Vondráčková, kteří s Martou solidarizovali, zůstali téměř rok bez práce. Koncem března dostali od Marty tento dopis: Slapy nad Vltavou 22. března 1970           Moje drahé děti Heleno a Vašku,           promiňte mi, že všechno, co bych Vám chtěla říci, Vám píšu, ale ono je to lepší z toho důvodu, kdyby Vás snad někdo chtěl podezírat z "nedržení party" nebo z něčeho podobného.           Zachovali jste se ke mně fantasticky, dokázal by to málokdo, jenomže dnešní stav situace nikterak nenasvědčuje tomu, že by se v dohledné době něco vylepšilo. Uvažuji-li naprosto normálně, protože dnes už nevěřím v žádné zázraky, je mi jasné, že do konce sezony 1969-70 si už nezazpívám. Což by znamenalo totéž i pro Vás. Vzhledem k tomu, že čin, který se stal na naší skupině, hlavně na mně, se nedá odčinit ze strany vrchnosti jenom pouhou omluvou, hodlám být tedy naprosto důsledná a dám si, podobně jako oni, na čas. Nemohla bych si to dovolit v případě, že bych byla členkou jakékoliv skupiny. Mohu si to dovolit v případě, když budu zodpovědná za svůj čas na tom strávený. Proto si myslím, že by bylo dobré z důvodu, abyste zachránili kapelu a vůbec lidi, kteří s námi spolupracovali, abyste udělali již vlastní program beze mne. Jsem si vědoma toho, že jste udělali vše, co bylo ve Vašich silách, podobně tak i já, ale jak vidíte, nen nám to nikomu nic platné...           Budu trvat na soudech a omluvách a vysvětleních, a mezitím je nemyslitelné, že bych dělala, jako by se nic nestalo při normální koncertní činnosti. Zatím se tedy nedá nic dělat, než abyste se Vy pustili do samotné práce. Nechápejte tento dopis jako přerušení spolupráce, je to zkrátka vyšší moc, která se na nás tak "rozšoupla". Protože Vy dělat můžete, tak dělejte! Já bych vás pouze zatěžovala a než jednou zákaz padne, tak bych Vás zdržovala, protože už se nemohu stavět ke světu jako Vy. Proto potřebuju mít volné ruce.           Děti moje, nekončím nikterak pateticky, protože se zakrátko uvidíme při natáčení. Pracovalo se mi s Vámi dobře, možná že si to někdy budeme mít možnost zopakovat, ale sen o "neporazitelné trojičce" budeme muset na delší dobu opustit. Vaše Marta Výrobce fotografií samozřejmě zjištěn nebyl. Ani žaloba na Františka Hrabala nevedla k trestnímu stíhání a Marta se proto domáhala satisfakce alespoň v řízení civilním, kde pak byla věc dne 14. dubna 1971 uzavřena tzv. smírem, v němž žalovaný Hrabal prohlašuje, že neměl ani nemá podklad pro tvrzení, že by žena zobrazená na fotografii, kterou ukazoval Václavu Neckářovi, byla totožná s navrhovatelkou, tj. Martou Kubišovou. Více Marta dosáhnout nemohla. František Hrabal zůstal ve funkci ředitele Pragokoncertu až do konce 80. let. Když Marta rozsudek obdržela, šla s ním nejdříve na Supraphon. Nepochodila ani tam, ani jinde. Pouze z Hamburku od Polydoru dostala jako odstupné pár marek. Těžké nervové otřesy, které Marta v této době prožívala, měly nepochybně také svůj podíl na předčasném porodu v osmém měsíci, který ji na začátku roku 1971 málem stál život. Lékaři ji zachraňovali z klinické smrti, dítě se narodilo mrtvé. V tomto roce 1970 bylo zrušeno ČSM a Svaz klubů, pod nějž patřil i Fan klub Marty Kubišové. Vzniklo SSM, které v rámci normalizace o žádné kluby tohoto typu nestálo. A tak je Klub přátel Marty Kubišové k 31. prosinci 1970 nedobrovolně rozpuštěn. Oficiálně. Neoficiálně se jeho členové stále scházejí a nadále pořádají společné akce. Zlatý slavík '70 nesměl za žádných okolností přinést úspěch Marty Kubišové. Za tímto účelem navštívil redakci Mladého světa Eduard Švach a udělil přesné příkazy, jak anketa smí dopadnout. Redakce se vrátila k neosvědčenému systému z let 1962 - 1963 - společnému pořadí zpěváků a zpěvaček. Zde se spoléhalo na Karla Gotta. Ten nezklamal, ale vyřešil jen část problému - pro Martu přišlo do ankety tolik hlasovacích lístků, že byla s několikanásobnou převahou hlasů první mezi zpěvačkami, a tak byl výsledek celé ankety ještě dále deformován. Množství hlasovacích lístků pro Martu bylo prostě zničeno, zatímco např. počet hlasů pro Pilarovou byl škrtem pera zhruba zdvojnásoben. Tak se došlo k pořadí, v němž byla Marta na 7. místě (druhá mezi ženami), ovšem ani takový výsledek nebylo možno publikovat, a tak bylo uveřejněno (a na koncert Slavíka pozváno) jen prvních šest míst.

---

Jak zil John Lennon v letech 1977-80

Zivotopis Johna Lennona/Lennon's Biography

Vrazda Johna Lennona

Selected Lyrics of John Lennon

Galerie Johna Lennona

Petr's Guestbook

---

Zpatky na hlavni stranku/Back to main page

Made in Prague
Product of Czech Republic

©1999 - 2006 Petr S

---