|
Zavolal jsem svému kamarádovi Nickovi, který je redaktorem na volné noze v jednom populárním časopise, ale honil uzávěrku a neměl čas si pokecat. Zkoušel jsem se dívat na televizi, ale ta jenom zarputile vysílala čísi představy o zábavě. V devět jsem se už hrozně nudil, a tak jsem se přihlásil do sítě. Asi proto, že jsem se nudil a cítil se trochu sám, po obvyklém prohlížení novinek jsem najednou zjistil, že si projíždím alt.binares.pictures.erotica. "alt" znamená, že obsahuje spíš počítačové soubory, než jenom zprávy; pictures znamená, že tyto soubory jsou obrázky. Co se posledního slova týče, nejsem v tomto směru ještě příliš zběhlý, ale jistě si to domyslíte sami. Media vyvolávají dojem, že jakmile se ocitnete v kybernetickém prostoru,začne z telefonu vycházet nekonečný proud takovýchto obrázků, řinout se na váš hard disk jako hejna dravců a vyskakovat na monitor, jako by vás chtěly rozsápat. Tak to není a vy všichni, kteří se obáváte o dušičku svého Timíka, můžete být klidní. Potřebujete počítač, modem, telefon a kreditní kartu, abyste zaplatili poplatek za Internet. Najdete si správný klub a stáhnete si asi tři segmenty na každý obrázek. Potřebujete na to několik programů, abyste si je poskládali, zkonvertovali a zobrazili. Opačný případ samozřejmě nastává, když mám někdy chuť se dívat, což asi občas mám. Není to moc často, věřte mi, ale občas ano. Nevím, jestli bych se za to měl stydět. Muži všech tvaru a velikostí, věku a vyznání, ženatí i svobodní, si čas od času blaženě vychutnají pohled na nahou ženu. A to je v pořádku, jinak by totiž nevznikali další malí človíčkové, nemám pravdu? Jestli tomu chcete říkat nespravedlnost nebo sexismus nebo zneužívání ženského těla, poslužte si, ale nečekejte, že si s vámi budu povídat na večírcích. Raději tomu říkám sexuální přitažlivost, ale potom vypadám jako smutný budižkničemu, který tráví půl života u počítače, tak co já vlastně vím? Stejně to ale není nic, z čeho by byli lidé nějak obzvlášť nadšení, a nehodlám to nijak vehementně obhajovat. Rozhodně ne před ženami, protože by to byla jenom ztráta času. Ženám chybí jedna malá část mozku, což znamená že nemohou pochopit přitažlivost pornografie. Neříkám, že je to špatné, jenom že je to tak. Na druhé straně je přitahují miminka, obuvnictví, podrobnosti ze života jiných, a tak bych řekl, že je to vyrovnané. Už o tom všem mluvím příliš dlouho a vy si budete myslet, že jsem nějaký neandrtálec, co vleče jazyk po zemi a kouká ženským pod sukně. Nejsem. Ano, v síti můžete sem tam objevit nějaký drsný obrázek, ano, občas je tam objevím. Co na to můžu říct? Jsem chlap. Tak jsem to tedy chvilku projížděl, ale nakonec jsem si nic nestáhl. Podle popisu v souborech to byly zřejmě ty nekonečné permutace špatně nasvícených šílenců, což je stejně nuda. Ale co tady plácám, stejně se nedívám na takové věci rád. Myslím, že mi to nedělá dobře. Stačí si přečíst pár uslintaných vzkazů ostatních uživatelů; a musíte uznat, že by bylo moc smutné mezi ně patřit. Tak jsem si nakonec chvíli hrál na kytaru a potom šel spát. Následující dny ve VCA proběhly v naprosté pohodě. Instaloval jsem a konfiguroval, konfiguroval a instaloval. Dozvěděl jsem se, že oslava narozenin byla báječná a zlatým hřebem byla prý Tanya, která v opilosti doslova lezla pod stolem. Tak to alespoň ona sama podala. Druhý týden v pondělí mi už všichni říkali jménem a začali mě zvát o pauzách na kávu. Anglie se přestala tak urputně snažit být letní, nebo se alespoň na čas umoudřila, a nastalo daleko únosnější přechodné období mezi jarem a podzimem. Celkem vzato, všechno bylo celkem prima. V průběhu týdne se to ještě dokonce podtatně vylepšilo. Mohla za to jedna osoba. Tedy Jeanette. Zprvu, když jsem potřeboval něco otestovat, pracoval jsem na počítači, který byl nejblíž u ní, aniž bych si to pořádně uvědomil. Taky jsem zjistil, že se vždycky zvednu a nabídnu udělat ostatním v kuchyňce kávu, když už tam Jeanette stojí a kouří svoji pravidelnou cigaretu. Původně to bylo proto, že byla nejmilejší a nejotevřenější ze všech zaměstnanců. Ale před dvěma dny jsem se přistihl, že čekám, až se vrátí z oběda, pokouším se být v její přítomnosti duchaplnější a všímám si, co mám na sobě. Začalo to vypadat, že se mi líbí, proboha. Na začátku příštího týdne proces ještě pokročil a to, co jsem mimovolně, podvědomě tušil, se ukázalo být skutečností. Přitahovala mě. Měl jsem z toho podivný pocit, strach smíšený s návaly melanchonie. Jako bych byl zpátky ve škole. Je to strašné, když jste dospělí a vzpomenete si, jaké to je, když něčí slovo, pohled, dokonce pouhá přítomnost může působit jako slunce, co prorazilo mraky. Je to sice hezké v tom romanticky románovém smyslu, ale taky to člověku pořádně zkomplikuje život. Najednou vám vadí, když do kuchyňky, kde si s ní právě povídáte, přijde někdo jiný, a začíná vám víc záležet na tom, jak se baví s ostatními. Začnete věci organizovat, chcete jí být nablízku a všechno začíná být trochu podivné. Především pokud ten druhý netuší, co se ve vás odehrává, a vy mu to nemíníte sdělit. Nejsem v tom moc dobrý, v těch řečičkách. Před deseti lety jsem u sebe dva týdny nosil dopis a sbíral kuráž, abych ho někomu dal. Byla to dívka z našeho univerzitního klubu, kterou jsem dobře znal jako kamarádku a která se právě s kýmsi rozešla. Ten dopis byl velice promyšleně sestavený a nezávazně popisoval moje city k ní a na závěr bylo připojeno pozvání na skleničku. Několikrát to už bylo na spadnutí, ale nakonec jsem jí ho nedal. Prostě jsem to nedokázal.
|