VÍRA

S životem se rveme,
nemiysli se ale,
že jej nemám ráad.
Právě naopak!
I kdybych měl zemřít,
život tvrdých tlap
s ocelovou silou
budu milovat,
budu milovat!

I kdyby mi dali
na krk smyčku
ikouce:
"Nu co, chceš žit ještě hodinu?"
Křiknu na své soudce:
"Sundejte ji dolů!
Sundejte ji dolů!
Sundejte ji rychle,
bando zlosynů!"

Pro život - to pro něj
svedl bych snad všechno.
Se zkušebním strojem
k nebesům bych stoupal,
sám bych posadil se
v rychlou raketu
a v prostorech
hledal
novou
planetu.

Vždyť i tam bych cítil
sladké mrazeni,
viděl bych, jak
nebe
modrá nad zemi,
vždyť i tam bych cítil
sladké mrazeni,
to, že ještě žiji
a že budu žiti.

K dybyste snad chtéli
zvít mi tréba - kolik? -
z mě veliké víry
zrnko pšenice,
nesmírně bych zavyl,
bolestí bych zavyl
jako zasažená
v srdce tygřice.

Vždyť co by pak zbylo
ze mne samého?
Jak mi vyrvou víru,
nevszkřísí mne víć.
A já potom jasně
a já potom přesně
po loupeži jejich
proměním se v nic.

Myslíte si třeba,
že se vám to zdaři
sraziti mou víru
v štěstí budouci,
víru,
že bude už zítra
život krácnější,
život moudřejší...

Čímpak chcete zaútočit na mne?
Kulkamí?
Vy blázni! Kliďte se!
Tof marné!

Pod pancéřem
v hrudi
chráňena je stále,
tak průbojné strěly,
nikdo nevynalez'!
Nikdo nevynalez'!