Vzájemé silové působení dvou bodových elektrických nábojů Q₁ a Q₂ vyjadřuje Coulombův zákon

F_e = (4) ^-1.Q₁Q₂.r^-2,

kde F_e je velikost elektrické síly, kterou na sebe navzájem působí bodové náboje ve vzdálenosti r a je permitivita prostředí. Jednotkou elektrického náboje je Coulomb (C).

Intenzita elektrického pole E v daném bodě elektrického pole je vektorová fyzikální veličina definovaná vztahem

kde F_e je elektrická síla, kterou elektrické pole působí v daném bodě na kladný bodový náboj Q. Jednotkou intenzity elektrického pole je N.C ^-1, resp. V.m ^-1 (viz dále).

Elektrický potenciál _e v daném bodě elektrického pole je skalární fyzikální veličina definovaná vztahem

_e = W.Q ^-1,

kde W je práce, kterou vykonají síly elektrického pole při přemístění částice s kladným nábojem Q z daného místa na povrch Země nebo na povrch tělesa spojený se Zemí. Absolutní hodnota rozdílu elektrických potenciálů mezi dvěma body elektrického pole určuje veličinu zvanou elektrické napětí U. Elektrické napětí mezi dvěma body je tedy

U = |_e2 = _e1|.

Jednotkou elektrického potenciálu i napětí je volt (V).

Práce vykonaná při přemístění náboje Q z jednoho bodu elektrického pole do bodu druhého, mezi nimiž je napětí U je dána vztahem W = QU.

V homogením elektrickém poli (např. v poli mezi dvěma deskami nabitého kondenzátoru) je vektor intenzity elektrického pole E ve všech místech stejný. Pro velikost intenzity platí

kde U je napětí mezi dvěma rovnoběžbnými ekvipotenciálními rovinami ve vzájemné vzdálenosti d. Z uvedeného vztahu vyplývá jednotka intenzity elektrického pole V.m ^-1.

V okolí bodového elektrického náboje Q je tzv. radiální elektrické pole, jehož intenzita má ve vzdálenosti r od náboje velikost

|E| = (4) ^-1.Q.r^-2.