Optika
Optické soustavy a optické zobrazování
Vlnové vlastnosti světla
Elektromagnetické záření a jeho energie
Základy speciální teorie relativity
Základní pojmy kvantové fyziky
Elektronový obal atomu
Atomové jádro a elementární částice
Záření - zdroj informací o hvězdách vesmíru
Zdroje energie, stavba a vývoj hvězd
9. ZÁŘENÍ - ZDROJ INFORMACÍ O HVĚZDÁCH


Pro měření vzdáleností ve sluneční soustavě se používá astronomická jednotka AU, která je rovna střední vzdálenosti Země od Slunce. Vzdálenosti hvězd vyjadřujeme vyjadřujeme pomocí jednotky parsek (pc). Parsek je vzdálenost, z níž bychom viděli úsečku o délce 1 AU, postavenou kolmo ke směru paprsků, pod úhlem jedné obloukové vteřiny. Roční paralaxa hvězdy je úhel, pod kterým bychom z hvězdy viděli úsečku o délce 1 AU (AU 1,496.1011 m ), postavenou kolmo ke směru paprsků. Mezi roční paralaxou hvězdy, vyjádřenou v parsecích (1 pc = 3,09.1016 m), platí vztah


{r} = {} -1.

Pro větší názornost se pro vzdálenosti hvězd používá také jednotka světelný rok. Je to vzdálenost, kterou urazí světlo ve vakuu za 1 rok.

Součet hmotností dvojhvězdy můžeme určit na základě gravitačního zákona, známe-li oběžnou dobu T dvojhvězdy a vzájemnou vzdálenost r složek, ze vztahu


M + m = (42. -1).(r3.T -2),

kde = 6.67.10-11N.m2.kg -2 je gravitační konstanta. Součet hmotností určíme v kilogramech, dosadíme-li vzdálenost r v metrech a oběžnou dobu T v sekundách.

Pro určení součtu hmotností dvojice těles obíhajících kolem společného těžiště (hmotného středu) používáme nejčastěji obecný tvar třetího Keplerova zákona:

r13.r2 -3 = (T12(M1 + m1)).(T22(M2 + m2)) -1.