Ennio Morricone - Le Casse/Peur sur la Ville

Morriconeho hudba k Belmondovým filmům neodmyslitelně patří. Hrdina s koženou bundou, odřenými džínami a pětatřicítkou skrytou pod paží překypoval optimismem jako Morriconeho neodolatelně entuziastické melodie. Morricone psal hudbu Belmondovi přímo na tělo. Belmondův hrdina se chtěl zalíbit svými kaskadérskými kousky, Morricone se podbízel zpěvnou tonalitou. Belmondův hrdina dával promluvit častěji svým pěstím než bystrému intelektu, Morricone vsázel na instrumentační jednoduchost a prostotu. Belmondův hrdina porušoval zákon, Morricone porušoval stupnice. Belmondův hrdina ubližoval darebákům, Morricone poškozoval nástroje a vymýšlel nové. Belmondův hrdina miloval krásné ženy, Morricone miloval ženy, které krásně vzdychají. Belmondův hrdina trousil vtipné poznámky, Morricone trousil... .

Morriconeho styl v Le Casse je koketní a kabaretní, až krajně teatrální. Připomněl mi moje dětství, kdy jsem musel povinně navštěvovat hudebně divadelní představení mé ctěné maminky. Morricone se předvádí a chlubí. Nechce, abychom si ho jen tak poslechli a tím celé představení skončilo. Usiluje o vytvoření pouta s posluchačem a nedopustí, aby se na něj zapomnělo. Proto vzniká někdy pocit, že Morricone udělá nějakou "pitomost", která zvýrazní jeho image podivína. Jeho taktika je účinná - skládá hudbu, která se nám vryje pod kůži.

Le Casse je na dnešní poměry staromódní v některých aranžmá. Ve skladbě POUR ZACHARIA vzájemné doplňování vysokých smyčců a dechovkových žesťů dnes může uspět jenom jako zvuková kulisa mnohých důchodcovských dýchánků s mořem zákusků a teplým čajem. Do skladby MAN NON TROPO EROTICO prosakuje jazz a celková atmosféra jako kdyby ožila vzpomínkou na legendární orchestr Gustava Bromma. Le Casse i Peur sur la Ville obsahují instrumentace, které se Morricone nebál použít ani o několik let později. Ústřední téma v Peur sur la Ville začíná stejnými údery bicích jako téma Humanity (part II) ve Věci z roku 1982. Melodie v THÉME D´AMOUR (Le Casse) dokreslují v úvodu stejné smyčce jako ve skladbě Serene Family (Skandální odhalení).

Ústřední motiv LE CASSE nazpívala Astrud Gilbertová ve sladké italštině (ARGOMENTI) a Mireille Mathieu v syrové francouzštině (PAS VU, PAS PRIS). Peur sur la Ville je narozdíl od Le Casse depresivním kakofonickým hraním na nervy., které nezachrání ani vynikající NOCTURNE, jenž svým spěšným klavírem připomene Policajta nebo rošťáka. Nic moc je hospodská odrhovačka s účastí tahací harmoniky v MENACE TÉLÉPHONIQUE a westernové odkazy v LETELIER ET HÉLENE.

Tato kompilace byla vydána v limitované edici 2 000 exemplářů.

Roman Dvořák