Ennio Morricone - Il Deserto Dei Tartari

Na úvod na sebe něco prozradím. Asi před deseti lety bylo rozhodnuto o mém zájmu o filmovou hudbu. Tehdy jsem jako školák předrevoluční éry poprvé viděl Tatarskou poušť režiséra Valeria Zurliniho. Pořád jsem měl před očima obraz poručíka Droga, který na klavír vyťukával hlavní téma. Dodnes považuji Tatarskou poušť za nejlepší film evropské kinematografie a Morriconeho za otce evropské filmové hudby.

Morricone vymyslel nejlepší téma za celou svou kariéru. IL DESERTO COME ESTASI má naplňovat postavu poručíka nesmrtelným přáním bojovat a zvítězit. Vyjadřuje únavu z nekonečného čekání mezi čtyřmi stěnami pevnosti a neskutečnou touhu účastnit se velké bitvy. Tento motiv překonává vše, co Morricone doposud vytvořil. S vynaložením minimálních prostředků spoléhá na uhrančivý výraz jednoduché melodie. Duchovní rozměr Morriconeho hudby pomáhá uvěřit, že někdy nastane den naplnění Drogových vizí. Jakmile se nepřítel objeví, je poručík Drogo odvolán z pevnosti. V osudovou chvíli se mu v hlavě promítne všechen čas strávený vyčerpávajícím čekáním. Morricone přesně pochopil všechny pocity postavy, proto je v motivu cítit i hodně nostalgie.

Na soundtracku byla poprvé uvedena kratičká skladba CACCIA AL CINGHIALE, jenž zazněla ve scéně, kde dva muži na koních lovili divoké prase. K největším hudebním zážitkům patří LA CENA PEGLI UFICCIALI, kde Morricone okořenil večeři pánů důstojníků východoevropským folklórem. Trochu mi vadí, že se Morricone nadchne pro něco neobvyklého, co prezentuje jako zaručené umění. Nikdo nechce popírat, že je dobrý experimentátor, ale někdy je až příliš zaujat sám sebou. Ve skladbě STILLICIDIO nechal znít přes čtyři minuty jeden impulzní tón, na který se disharmonicky nabalují další. Mimoto je Morricone slabší při skládání hudby ke scénám , kde se umírá, vraždí, zkrátka tam, kde je v sázce lidský život. UNA FORTEZZA SU UNA FRONTIERA MORTA jsou známé vysoké smyčce, známé hluboké žestě a rytmus je tradičně vyklepáván bicími. Tuto formu použije Morricone pokaždé, když se máme začít bát.

Asi nejvíc práce měli technici při remasteringu, protože se zachovala jen jedna kopie ve značně poškozeném stavu. Uvnitř bookletu najdete vysvětlení, že se všichni hrozně moc snažili minimalizovat veškeré vady. Přesto je kvalita nahrávky žalostná. Vůbec nejhorší, co jsem kdy slyšel. Překoustnete-li tento handicap, budete se soundtrackem určitě spokojeni. Má nemalou historickou hodnotu a na bookletu najdete nápis "limited edition". Morricone se předvádí v plné své síle a to ještě v době, kdy jeho témata byla originální a hodně evropská. Často se říká, že jsou Morriconeho motivy líbivé, protože jsou tonální. Zda jeho úspěch těží jenom z tonality, posuďte z druhého motivu, který na začátku filmu hraje Alberto Pomeranz na klavír. Je to 3/4 takt a tučně jsem vyznačil místo, které připomíná seriálovou Chobotnici. Malá písmena - nižší oktáva, velká písmena - vyšší oktáva, velká písmena s dvojkou - ještě vyšší oktáva.

CDEsg----CDEsFEsDChCDFEs----EsFGgis----FGGisGisGFEsEsDEsFG----GAHHC2G--EDCC2FF--FGGisGisGFEsFEsDEE------------CDEsg----CDEsFEsDChCDFEs----EsFEsDFEsDCGC2BGisGisGFG----EsDCFEsDChah----CC----

Roman Dvořák