Ennio Morricone - Il Clan dei Siciliani

Je zbytečné si toto album kupovat, pokud již máte hlavní motiv na některém z Morriconeho výběrů. Celý soundtrack je poměrně krátký a nenajdete na něm víc než dva motivy. Pokud je počet motivů vaším nejvyšším kritériem, budete nejspíš zklamáni. Někteří ještě ocení dobrou zvukovou kvalitu firmy CAM, která vydává Morriconeho reedice v systému Dolby Surround.

Sicilský klan je moderní western, ve kterém se kradou diamanty a střílejí počestní lidi i největší gauneři. V době svého uvedení pomohl francouzské kinematografii překonat krizi, během které zkrachovalo na 600 francouzských kin. Ke komponování přistupoval Morricone stejně jako u svých spaghetti-westernů. Hudba musela být rychlá, rytmická a musela mít jeden strhující motiv. Atmosféru zlehčují svérázné instrumentační excese jako například drnčivý zvuk brumle, který "ruší" vážný přednes jiných nástrojů. Na pronikání humoru do vážně myšlených Morriconeho koncepcí existují tři názorové skupiny. První (tolerantní modernisté) nepřemýšlí o tom, že se to nehodí nebo že by to mělo být jinak. Podle ní "vážně-nevážné" interpretace obohacují hudební vědu o nový směr. Proč by něco nemohlo být vážné i komické, když Morricone ve své hudbě vyjadřuje několik nálad najednou? Druhá skupina (konzervativní pragmatici) nepřipouští mísení opačných pocitů a stavů a ortodoxně trvá na tom, že hudba v jednom okamžiku musí být buď jen veselá nebo smutná. Nic mezi tím neuznává a všechny, kdo tuto základní tezi porušují, považuje za šílené diletanty. Třetí skupina (umoudření racionalisté) nevidí rozdíl mezi vážným a komickým, pokud dojde k asimilaci. Buď se vážné tóny přizpůsobí komickým nebo komické těm vážným.

Morriconemu se opravdu podařilo dojít v asimilaci tak daleko, že setřel rozdíl mezi komickým a vážným. Nejlépe je to poznat na westernu Mé jméno je nikdo. Někdy, jako například v La Notte e il Momento, se to nepodaří. To pak má pravdu druhá skupina, která Morriconeho manýry považuje za nevhodné.

Některé velkoryse podané orchestrální aranžmá (SNACK BAR) dnešním posluchačům nemají co říct. Pravda, Sicilský klan v něčem zastaral, ale jeho ústřední motiv přežije ještě ne jednu generaci.

Roman Dvořák